Blog stručný jako pravda

„Podívej, jak je ten Paroubek elegantní a Topolánek jak vypadá ztrhaně!“ volala na mě manželka od zpráv.Refrén odrhovačky se opakuje: Pravice prohrála volby na celé čáře a hledá se viník. Vymění Topolánka! Prý špatně komunikoval s veřejností! Nedokázal uchopit jakási témata! Taky měl Dalíka a ojeté Volvo! Nadával novinářům!

Není to tak dlouho, co kritiku schytával Klaus a bylo nutné ho vyměnit. Nebude to trvat dlouho a bude nutné vyměnit metrosexuála Béma, sympaťáka Bendla nebo chlapáka Tošenovského. Všichni se totiž zcela zásadním způsobem zdiskreditují. Ptáte se, čím?! No přece -  prohranými volbami! A pak se jim už něco přišije.U Béma to budou výlety, u Bendla bohatá manželka a na Tošenovského se taky něco najde. Jako se našlo na Klause! Budou ztrhaní, zatracovaní a stejně to nebude nic platné.Už, aby šli!,  bude jednotný hlas.. Po kolikáté? Nebylo by snad načase říct si pravdu?!

Nebyl to žádný hlupák, ten neznámý, kdo nám objevil onu lapidární pravdu:  Demokracie je vláda většiny a většina lidí jsou blbci.Skutečně, rozdělme si společnost na chytré a hloupé a pracovité a lenošné.Bez urážky je jasné, ve kterých skupinách bude lidí násobně více.A odtud je už jen malý krůček k pochopení holé pravdy: Skutečná pravice v demokracii vůbec být nemůže. Její preference jsou hluboko pod pěti procenty.Strany, které se pravicově tváří, volí ona násobně menší menšina a strany rovnostářsky se deklarující zase ona násobná většina = klienti sociálního státu. Jistě, jsou tu výjimky chytrých a pracovitých rovnostářů. To ale celkový poměr vyklání ještě více nalevo.Jistě, bývají i šťastné volby, kdy klienti sociálního státu jsou líní vstát od televize.To ale násobný základní ne-poměr nemůže převážit. A tak je demokracie odsouzena k  permanentním vítězstvím levice, která jsou přerušována ojedinělými remízami, po kterých za cenu přeběhlíků pravice sestaví vratkou  vládu. To tehdy, když jsou levostranné nesplnitelné populistické sliby konfrontovány s dlouhým vládnutím – a samozřejmě se neplní. Pečení holubi stále ne a ne do hub lítat.  A tak se na jedny volby z čirého zoufalství a nemožnosti třetí volby kyvadlo vykloní trochu doprava. Vlítnou nám snad holubi do těch hub odtamtud?! Za půl období je jasné, že by to i snad šlo, ale  muselo by se pořádně pracovat. A je zle! Refrén odrhovačky se opakuje ad  secula seculorum.

A tak bych chtěl Mirka Topolánka povzbudit :Nedělej si z toho nic! Ti, co se na tvé místo dnes celí třesou, budou ztrhaní za čtyři roky. A těm, kteří jsou zklamaní z oranžové tsunami vzkázat :Nermuťte se! V demokracii to už jiné nebude!

Kvido Štěpánek