Bezmoc

Tak nám z pátku na sobotu ukradli kola. Moje kolo, na kterém si odjela Krále Šumavy a měla jsem na něm najeto několik tisíc kilometrů a nemalý citový vztah. Přítelovo kolo, které teprve před měsícem splatil.

Byl to šok. V sobotu ráno jsem si podřimovala v posteli a přítel se vydal pro snídani. Během chvíle byl zpět. Zděšený výraz ve tváři : „Ukradli nám kola!“

Byla schovaná pod schody u našeho baráku za uzamykatelnou mříží a semknutá k sobě lanovým zámkem. Teď je tam prázdno.

Vše jsme okamžitě nahlásili policii. Přijeli, zběžně ohledali místo činu, dvě fotky nic víc. Žádný zajišťování otisků, nic. Po hodině co odjeli mi to nedalo a volám jim znovu. Přijeďte prosím sejmout otisky z mříže… z velké části je sice mokrá, ale suché místo se najde. Výsledek? Přijeli a řekli, že to nemá cenu. Výmluvy na špatný povrch atd… Proč tedy Policii máme? Jen aby nám pořád buzerovala za to, že mám týden prošlou lékárničku? Nepřivázala jsem se před jízdou? Nikdy jsem s policií neměla konflikt, pohybuji se v mezích zákona. A když potřebuje člověk jednou pomoci….

Poté následovala výpověď na služebně, kdy jsme si předem telefonicky domluvili čas schůzky. Dorazili jsme ve smluvenou dobu a stejně jsme čekali. Nikde nikdo a když si nás po půl hodině zavolali nechápala jsem důvod čekání. Vždyť tady žádného dalšího „civilistu“ na výpověď či výslech neměli. Pánové asi museli nechat sednout obídek ( bylo cca 13:00). My do této doby byli bez snídaně. Udělali zápis, fotku nechtěli a rovnou řekli, nepočítejte s tím, že kola někdy budou. Co tohle má znamenat? Celé dopoledne jsme s nimi strávili a výsledek žádný. Případ uzavřeli ještě dřív než se vůbec rozjel…

Proč každý měsíc odvádím státu nehorázné peníze na daních a pak nikde žádné dovolání.

Člověku nezbývá nic jiného než se utěšovat tím, že má alespoň všechny nohy a ruce a že jsou to jenom kola. Někomu uplaval celý barák…Ale stejně to pěkně naštve.

Pavla Stahlichová