Alespoň zakládní informace by novináři měli mít správně

Opět jsem si se zájmem přečetla další článek na téma "patentová ochrana",

viz http://zpravy.idnes.cz/bitva-o-mnichovskou-klobasu-skoncila-na-patent-nema-narok-pmu-/zajimavosti.asp?c=A090218_212934_zajimavosti_dp. Je zajímavé, že kdykoliv se novináři pustí do psaní na toto téma, vytvoří absolutně zmatečný produkt, a to nejen v Mladé Frontě, ale i v médiích jako je Týden, Hospodářské noviny a spousta dalších. Zkusím to ilustrovat na uvedeném článku. Autorka nejprve tvrdí, že německý soud rozhodl, že Münchner Wesswurst nemůže být chráněnou značkou jednoho výrobku. Pak ovšem upřesňuje, že výrobek měl zažádáno o stejnou ochranu jako má například šampaňské, eidamský sýr nebo hořické trubičky - tedy aby získal patent. Skutečnost je ovšem taková, že šampaňské a hořické trubičky mají ochranu označením původu (známo též jako appellation d´origine). No a patent, to je zase něco úplně jiného. Takže čistě pro ujasnění a velmi stručně: Ochranná známka = ochrana označení, které je schopno odlišit výrobky a/nebo služby jednoho podnikatele od výrobků a/nebo služeb jiného podnikatele. To znamená, že ochrannou známku může používat ten, na jehož jméno je zapsána (vlastník), a ten, komu dá vlastník k takovému užívání licenci. Ochranná známka se zapisuje pro určité obecně vyjmenované výrobky a služby (např. pro auta nebo pro rohlíky), nijak však nezaručuje stálou kvalitu či stálé složení výrobků. Jako spotřebiteli mi umožňuje orientovat se na trhu. Tedy koupím-li si sušenky ABCD a chutají mi, mohu si je příště koupit znova a doufat, že výrobce nezměnil recepturu a budou mi znovu chutnat. Ale nespletu si je se sušenkami EFGH jiného výrobce. Je záležitostí každého vlastníka ochranné známky, jak o svoji známku bude dbát a jaké jméno jí zajistí, jak si bude hlídat kvalitu výrobků. Ochranná známka se každých 10 let obnovuje a může tak platit "donekonečna". Nemusí být v době přihlašování nová, někdy je dokonce výhodné, když už má za sebou nějakou historii. Označení původu = ochrana označení, které zaručuje, že výrobek pochází z určitého území a má určité vlastnosti a kvality, které do jisté míry souvisejí s tímto územím. Tedy například sýr Saint Nectaire se vyrábí v určité ohraničené oblasti, v níž se pasou krávy, chuť jejichž mléka je ovlivněna složením půdy, na níž roste tráva, kterou krávy spásají. Chuť je ovlivněna i plemenem krávy, sýr se tedy vyrábí z mléka dvou stanovených plemen, při výrobě se musí dodržovat určitý postup a výsledkem je potom sýr, který má určité parametry (vzhledové, chuťové, parametry složení...). Označení původu může pro své výrobky užívat každý, kdo vyrábí na daném území, dodržuje speficikaci (tedy suroviny a postupy výroby) a jehož výrobky splňují stanovené parametry. Označení původu tedy mně jako spotřebiteli garantuje kvalitu, složení, chuť výrobku, i když se jedná o výrobek jiného výrobce. Označení původu platí dokud výrobky splňují specifikaci. Slabší vazbu k danému území má zeměpisné označení, i to ale stále zaručuje stejnou kvalitu výrobků. Označení původu se obvykle přihlašuje pro výrobky, které už jsou na trhu a mají jistou tradici. Patent = ochrana technických řešení (vynálezů, chcete-li). Patentovat lze například novou konstrukci přístroje, nový postup výroby nějakého výrobku či novou účinnou látku pro léčiva. Důležité je, že vynález, má-li být patentován, musí být nový. Patent platí až 20 let od doby, kdy byl přihlášen k ochraně (za určitých podmínek může platit ještě o 5 let déle). Po uplynutí této doby ochrany patent končí a vynález může být volně používán kýmkoliv. Užitný vzor = malý patent, ochrana pro vynálezy, doba platnosti až 10 let. Průmyslový vzor = ochrana designu (vnějšího vzhledu) výrobku, například vnějšího vzhledu karoserie auta, mobilu. Musí být v době přihlášení také nový a odlišovat se od dosud známých designů. Platí až 25 let. Je opravdu tak složité si tyto rozdíly zjistit? Na českém Úřadu průmyslového vlastnictví jsou, pokud vím, velmi ochotní podávat informace o všech způsobech průmyslově-právní ochrany. Stačilo by jen vzít do ruky telefon nebo poslat e-mail. Když vidím, jak neodborně (ba zmatečně) jsou novináři podávány informace v oboru, v kterém se jakžtakž vyznám, trochu mě děsí na co všechno jim asi skočím v oborech, o kterých nevím vůbec nic. I když chápu, že nemůže být v silách novinářů ověřovat každý sebemenší detail v té záplavě informací, myslím si, že alespoň základní věci by měly být správně. Přeju všem hezký den. Kateřina Hartvichová