Recept na šípkový čaj

Začalo šípkobraní. Patřím mezi ty nadšence, kteří každý rok vyrazí do luk a strání na šípky. Šípek, plod z růže šípkové, že je zdravý všichni víme. 

Při vyhledávání na co šípek je, se dozvíme, že snad na všechno, včetně i tak dnes populárního hubnutí. Nesmím zapomenout i na vysoký obsah vitamínu C, pro který je sbírán především. Šípek se používá hlavně na čaj, na výrobu džemu a na výrobu dalších zdravých věcí. Čechům je známá šípková omáčka. Kdo by z nás neznal přenici šípkové se zelím.

 Považuji se za šípkaře, za člověka šípek sbírající i pijící. Pozor, neplést si šípkaře se šipkařem.

Po zkušenosti s pitím jsem si dovolil napsat recept na výborný šípkový čaj. Může se zdát, co může být na uvaření šípkového čaje tak těžkého. No, uvidíte sami.

Musíme nejdříve tento trnitý červeně svítící keř najít. Šípek sbíráme na podzim, přesněji od konce září do konce října každého roku. Kvalita je ovlivněna počasím. Šípek vždy zčervená, ale pokud je koncem léta málo vláhy, tak plody jsou malé. Velikost plodů, ale nesnižuje kvalitu čaje.

Výběr místa pro sběr je také důležitý. Bez znalosti terénu můžete chodit hodiny a hodiny po lese a nemusíte sebrat ani jediný plod. Šípek právě najdete všude mimo les, někde na jeho okraji, na stráních, na lukách, na okraji polí. I ve městě ho můžete objevit, a to v zanedbaných částech města, většinou na předměstích.

Nejlepší plody jsou při vršku keře, někdy až ve výšce kolem třech metrů, kam na ně ze země nedosáhnete. Nabízí se použití žebříku, ale zatím jsem nikoho nepotkal při trhání použít tuto techniku. Letos o tom způsobu vážně přemýšlím, tak až potkáte někoho plížícího se přes louku s žebříkem přes rameno, tak to budu nejspíše já.

Když nebudete mít chuť vyrazit se žebříkem, tak to nevadí. Dostatek šípku nasbíráte i ze země.

Zapomeňte na sběr do košíku. Košík se spíše hodí na houby nebo na sběr bylin, ale na trhání šípku moc ne. Lepší je plátěná taška s dlouhými uchy, kterou si zavěsíte na krk.

Další vychytávkou je pracovní rukavice, stačí jedna. Rukavice na ruku, kterou používáte pouze pro přidržování a přitahování větví k sobě. Pak už vám stačí vyčkat na pěkné počasí a vyrazit. Technika trhání je jednoduchá, nasbírat šípku co nejvíce.

Po sběru, se šípek musí co nejdříve vysušit. Předtím se musí odstranit zbytky větviček a hlavní, co vás může při pití trápit, jsou zbytky květu, takové seschlé černé lísky navrchu plodu. Není vhodné spojit propláchnutí šípku s odstraněním těchto lístků. Jakmile plody namočíte, tak se vám lístky i po samovolném odstranění budou lepit na ruce, takže je lepší lístky odtrhnout za sucha a potom šípek propláchnout nebo důkladněji umýt.

Samotné sušení není náročné, jen při použití sušičky myslete na to, že při vyšší teplotě, hlavně v závěru sušení, se může šípek připálit.

Pro uložení usušených šípků používám od hadrového pytlíku až po papírové krabice od bot. Když je šípek dostatečně vysušený, tak nehrozí hniloba ani zaplísnění.

Tak a teď ten slibovaný recept.

Až podstoupíte martyrium, kdy budete mít podrápaný hřbet ruky a podrápané celé předloktí, kdy budete mít zapíchané kousky trnů v prstech a budete je vyndávat po celý následující týden, tak budete hodně opatrní kolik šípku do připraveného čaje dáte a každý plod šípku pro vás bude tím nejvzácnější co zrovna máte. Při vaření na šípku nešetřete a do konvice ho dejte pořádnou dávku, tím bude čaj krásně červený, akorát nakyslý a zároveň akorát nasládlý.