Pejskař

Pejskař je osoba, která vlastní minimálně jednoho psa. Pro vlastníka více psů označení zůstává stejné. Psát o věrném příteli člověka je asi jako když malíř maluje západ slunce nad palmový hájem.

Snad tento příspěvek někoho potěší a dodá mu naději, tak jak ji potřebovala má žena.

Příchodem psíka do rodiny přichází spousta srandy a radosti, a ani mám nepřijde na mysl, že jednoho dne vše skončí. Psík nám odejde do psího nebe a my se zapřísáhneme, že tento smutný okamžik už nechceme nikdy za nic opakovat. Ten, kterého jste měli, tak ten samý už stejně nebude a pořídit si nového, kterého budeme srovnávat s tím starým nemá cenu. Už žádný takový prostě nikdy nebude. Pokud jste, ale správný pejskař. Pejskař, který není pejskařem pouze na jeden psí život, ale pejskařem na celý lidský život, tak po smutném a prázdném období přijde období pokukování po cizích psech, jak vypadají, jak se chovají. Zvýší se naše sledování patřičné skupiny na sociální síti zaměřenu na vše možné kolem psů. Začneme si pohrávat s myšlenkou, proč to nezkusit ještě jednou.

Stanovíte si, podle zkušeností s předešlým mazlíčkem, požadavky, parametry, které nový čtyřnohý přítel musí splňovat. Požadavky mohou být různé, od výběru plemene, a to kolikrát představa jaké plemeno nemusí být zcela jasná. Potom přijde na řadu pohlaví, psa či fenku a v neposlední řadě i barva srsti. Nesmíme zapomenout i na věk psíka, jestli štěně nebo už dospělého. Stavba těla je také důležitá, nesmí se hrbit nebo být nějak pokřivený. Temperament, raději živější, méně živý psík by mohlo značit, že je nemocný. A spousta dalších požadavků, které našemu budoucímu šampionovi nemohou chybět.

Rozhodnutí je na světě, raději štěně. Chceme s ním být od začátku jeho života a chceme ho dostatečně vychovat k obrazu svému. Chopíme se telefonu a voláme na všechna možná místa, je jedno jestli jde o chovnou stanici nebo o psí útulek nebo jen o kamaráda, o kterém jsme slyšeli, že měl někdy štěňata. Po ne tak dlouhém volání máme štěstí. Štěňata mají. Schůzka na obhlídku domluvena, v hlavě máme jasno, koho chceme i koho nechceme, a jde se do neznáma hledat toho pravého nebo tu pravou. Výběrové napětí roste, naše požadavky jsou zcela jasné a neměnné. Musí být minimálně jako ten poslední miláček.

Jakmile vstoupíte mezi ně, do štěněčího bojiště, v mžiku je vše pryč, hlava prázdná a vše se zúží pouze na to, že budoucí psík musí mít jiskru. Točíme se neustále dokola a hledáme toho s jiskrou. Nevíme, o jakou jiskru má jít a ani nevíme, jak se pozná, ale jiskru musí mít. Z nenadání se odněkud přivalí něco tvarově spíše kulatého a narazí nám do špičky boty. V tu chvíli nevíme, jestli má to správné zbarvení, nevíme, jestli je dobře stavěné a ani nevíme, jestli jde o psa nebo fenku, ale co víme, že je to ten pravý.

Asi nebude jako ten předchozí, ale bude také skvělý.