Carpe Diem

Usedám do auta směr Bavorsko a jedu na oslavu narozenin nebio dcery Barči. Je jedno jak se označujeme a kam se řadíme, je jedno jestli jsme bio nebo nebio. 

Barča je prostě Barča, za kterou jedu oslavit její narozeniny. Oslavit narozeniny a užít si krás alpské přírody. Mnoho času nemám, přeci jen je pracovní týden, ale dva dny volna přijdou vhod a chci je využít naplno. Pokaždé když někam jedu, tak si přeji, aby se na ty dny zastavil čas a nikdo nic po mně nechtěl, proto také mám nejraději volna během vánočních svátků, kdy i ostatní lidé mají volno nebo aspoň volno druhých respektují.

Jelikož cestuji na večer, tak zas tolika pracovních telefonů není. Už spousta z nás se naučila ctít pracovní dobu do osmé večerní, díky bohu. Dorazím na místo pozdě v noci, ulehám a těším se na další den, kdy mám v plánu prozkoumat dvě menší alpská jezera a večer strávím v kruhu svých blízkých.

Ráno je po zimní šedi jako vystřižené z katalogu na dokonalý život.  Mám rád rána, kdy víte, že bude slunečno, a přitom je ještě chladno. Vycházím na terasu si užít krásného dne a najednou zvoní telefon, zvoní práce. To se musí vzít a vyřídit. Beru a vyřizuji.

Pokračuji obyčejnou snídaní v malém bistru. Houska se šunkou a káva, jak obyčejné, ale v jiném prostředí neskutečná pochoutka a najednou, zvoní práce. To se musí vzít a vyřídit. Beru a vyřizuji.

Poloplný žaludek mne nikterak neomezuje v chůzi po stoupající klikaté cestě k jezerům. Křesťanské symboly podél cesty svědčí o tom, že to s křesťanským Bavoráci mysleli vždycky vážně.  Vystoupám na oddychovou plošinku a nasávám svěží jarní vzduch a najednou, zvoní práce. To se musí vzít a vyřídit. Beru a vyřizuji.

Cesta stále stoupá. Myslel jsem, že jezera jsou vždy pod kopcem, a ne na samém vrcholu. Pokračuji dál a počasí je stále lepší a lepší, slunečních paprsky začínají mít sílu. Jako bývalému lesákovi skládka čerstvě pořezaného dřeva vyvolá vzpomínky, samozřejmě jen ty dobré. 

Konečně jezero. To menší z těch dvou je zarostlé vodní travou. Zastavuji se na molu a zhluboka vdechuji jarní svěží vzduch a najednou, zvoní práce. To se musí vzít a vyřídit. Beru a vyřizuji.

Větší jezero je ještě hezčí než její menší a asi i mladší sourozenec. Není tolik travné a je dokonale zaříznuté do okolních svahů. Vše umocňuje zasněžený vrcholek. Odlesk slunce od hladiny jezera je tak silný, že až oslepuje a najednou, zvoní práce. To se musí vzít a vyřídit. Beru a vyřizuji.

Po pěti hodinách chůze nabytý energií lezu do sprchy a po zelené bundě a pohorkách oblékám košili, slušné boty a vyrážím k autu a najednou, zvoní práce. To se musí vzít a vyřídit. Beru a vyřizuji.

Na oslavě narozenin jsem obklopen blízkými, v příjemném prostředí. Není nic lepšího než si posedět a povyprávět o všem co se za tu dobu kdy jsme se neviděli událo  a najednou, zvoní práce. To se musí vzít a vyřídit. Beru a vyřizuji.

Oslava končí dosti pozdě ve večerních hodinách, tak naštěstí žádná práce už nezvoní, je klid zbraní.

Další den ráno stojím v předsíní apartmánu a vyčkávám na ženu. Čas si krátí pozorováním lidí, kteří v brzkých ranních hodinách míří se svými psy na venčící vycházku. Oči mi zamíří na nápis, kterého jsem si dříve nevšiml, na nápis Carpe Diem. Tuším, co to znamená, ale nenechávám nic náhodě a význam hledám na internetu. Jak výstižné na ten předešlý den, škoda jen, že jsem se v chodbičce nezdržel předchozí den. Jsou dny, kdy by si měl člověk obzvláště připomínat tento citát a tímto citátem se aspoň někdy řídit. Využij dne a důvěřuj, jak nejméně můžeš, v budoucnost. Ještě bych k tomuto citátu přidal citáty dva. Práce nemá nohy, aby ti utekla a peníze nejsou všechno i když jsou důležité. Občas by se měla „svátost,, zisku odložit na později.