Batůžkář

Nikdy jsem nebyl vlastníkem kufru a myslím, že už ani nebudu, už to tak nějak doklepu. Vždy jsem hodil batoh na záda a trádá do neznáma. 

Vrcholem změny byla koupě tašky přes rameno. kterou jsem si pořídil abych se nelišil při účastech na firemních akcích a používám ji výhradně k těmto účelům dodnes. Abych se od svého stylu úplně neodcizil, tak jsem si koupil kabelu anglické armády. Ne, nevypadá jako taška na zbraně. Je to obyčejná černá taška přes rameno a lze ji nosit i na zádech. Prostě skvělá varianta. 

Těm, co vyrážejí do neznáma nebo spíše do známa s kufrem musím vysvětlit, kdo to vlastně jsem a jak cestuji. Ono se dá jet do 5 hvězdy i batožinou, správně česky s tím zavazadlem, co se nosí na zádech. Po pár letech jsem si ulehčil vysvětlování a vymyslel si definici.

Cestování s batohem, nebo pro lepší představivost se dá říci nezávislé cestování, znamená, že přijedete do města, přijdete k domu, který na vás nějak působí, který vás nějak přitahuje, zatlučte na dveře a zeptáte se na nocleh. A když vám řeknou, že nocleh mají, tak se zeptáte, jestli by neměli ještě trochu polívky s kouskem chleba. Po tomto vysvětlení jsem většinou pochopen a tímto se i vyhnu otázkám o kvalitě hotelového pokoje, kvalitě rautů, teploty vody v bazénu a kvalitě míchaných nápojů při mém dovolenkovém potulování. To klepání na dveře je trochu přehnané, ale většině posluchačů je to jasné, co tím myslím. Občas se mne zeptají, jestli mne taková dovolená baví. 

Při líčení mých situací a příhod musím s pravidelností vysvětlovat, že si nestěžuji na danou zemi nebo na danou situaci či člověka, kterého zrovna potkám, že u mě nejde o diskomfort, o nepohodlí, že jsou to situace, které mám rád a kolikrát je i vyhledávám, a dokonce je i přitahuji. Bez těchto situací by nebylo žádného vyprávění ani tohoto psaní.

Při zamyšlení, co je pro mne komfort nebo zase opačně ne komfort, tak sám sobě neumím odpověď. Nevím kde tu hranici mám. Vím, že určitě to nezačíná a nekončí hotelovým pokojem, teplou sprchou ani jídlem na talíři.

Základem, jak se dostat mimo normální dění života je neplánovat. Nějaký směr musíte mít hlavně pokud jde o cestování na delší vzdálenost, ku příkladu letadlem, zde doporučuji si plánovat aspoň destinaci kam se chcete dostat. Přeci jenom přijet na letiště a vzít let, který vás zrovna cvrnkne do nosu není zrovna ekonomické. Autobusová nebo vlaková nádraží jsou pro takovou nezávislost jako stvořená. Noční cestovní jedním nebo druhým dopravním prostředkem má také své kouzlo. Zvláště když vezmete na vědomí úsporu peněz za nocleh.

Další tip, jak se stát nezávislým baťůžkářem mne navedla jedna neodbytná známá, která byla o dva měsíce dříve v místech, do kterých jsem se zrovna chystal i já. Stůj, co stůj mi vnucovala cestovatelského průvodce. Ne, živou osobu jako společníka, toho bych i přivítal, ale toho papírového informačně a maximálně vybaveného s pěkným lesklým obalem.  Po několikerém neúspěšném odmítnutí jsem svolil, že mi ho může přinést. I přinesla s dovětkem, že když se ho budu držet, tak z té země uvidím naprosto všechno. Přiznávám, že jsem nebyl zrovna taktní, když jsem ji odpověděl, že si ho půjčuji abych věděl na která místa nemám jezdit. Je mnoho míst kolem nás, které si můžeme užít bez toho abychom věděli co nás dopředu čeká. Asi nepůjde o to nejlepší náměstí nebo o tu nejlepší pláž na světě, ale přesto vás může překvapit zajímavá scenérie nebo zajímavá setkání. 

Takový obyčejný batoh může být vstupenkou do nám známého, a přitom jiného světa. Tak jako se dá na věci pohledět z různých úhlů, tak i slovo může míti více významů, tak i náš život může mít zajímavé odbočky, která nás inspirují a dělají nás lepšími.