Vážený soude, ctěná čtenářská poroto, cítím se NEVINNÁ! Ráda bych proto pronesla obhajobu ke svému poslednímu článku, který strhl rozporuplnou lavinu emocí. Jsem si dobře vědoma, že téma samo o sobě je stejně riskantní jako chůze po extrémně tenkém ledě, ale i přesto jsem článek uveřejnila. Ale nemám pocit, že bych vyzvedávala jednu nebo druhou stranu. Šlo mi jen a pouze o pointu.
Celková podstata hlavní myšlenky byla ovšem ihned zadupána hluboko pod návalem diskutérů, kteří útočili na cílenou skupinu, ke které (jak jsem uvedla) se nehlásím, ale opomenutím některých důležitých indicií, mě zde zařadili.
Ano, jsem kuřák, ale důraz byl kladen i na to, že se řadím do té drobné hrstky kuřáku neobtěžujících.
Nic naplat, obtěžující /neobtěžující, zkrátka jedná se o stejnou sortu bestií – dle diskutérů.
Ne, nejedná! Musím je opravit. Obtěžující kuřáci vadí mě osobně stejně jako jim. Co se týče mého zlozvyku, nekouřím na veřejných místech, ať už jsou to zastávky nebo poloprázdné náměstí. Nekuřáky a jejich „svobodu dýchat čerstvý vzduch“ plně respektuji. Také je mi nepříjemné, když do veřejného prostředku nebo třeba do banky vejde člověk, co právě típl cigaretu. Oblečení je nasáklé kouřem a obtěžuje.
Ano v článku jsem uvedla, že domov je zásadně nekuřácký a k účelu potřeby je vyhrazen balkon. Informace byla vlastní nedomyšleností nepřesná, tudíž komentáře ohledně balkonových teroristů a narušování sousedské svobody nebraly konce. Pro upřesnění: bydlím v rodinném domě s polozahradní terasou, která je vzdálená od nejbližších sousedů několik desítek metrů. Také jsem kdysi bydlela v panelovém domě a vím, co obnáší bezohlednost jiných kuřáků. V parných letních dnech při zavřeném okně, protože sousedi se rozseděli a veškerý dým stoupal ze spodních pater do mých oken a popelem umatlané prádlo na šňůře pro změnu z horních pater, mě dovádělo k šílenství. To je obtěžující. Proti kouření ve společných prostorách jsem pravidelně při domovních schůzích zvedala ruku a následně si vyslechla dotazy typu: „O co ti jako jde, když jsi kuřák stejně jako my!“ Právě o tu ohleduplnost. O to mi jde!
Jíst v kuřácké restauraci je mi rovněž nepříjemné, tudíž zařízení, kde se vaří, plně podporuji v nekuřáctví. Co se týká „nejídelních“ pohostinství, to už je volba nás všech, který podnik navštívíme, a který ne. A zrušení veškerých kuřáckých zařízení, by mi asi taky žíly nezpřetrhalo.
Každopádně předchozí článek neměl účelově vyzdvihovat „kuřácké právo“ a v žádném případě se zastávat BEZOHLEDNÝCH kuřáků. Takže je mi velkou záhadou, proč se diskuze strhla v jednosměrný stěžující si proud, pramenící z negativních zkušeností nekuřáků s obtěžujícími kuřáky?
Proč si mnozí nepřevedli popisovanou situaci do jiného vyobrazení, třeba právě v mnou uvedeném příkladu o fotbalovém zápase? Kolik diskutérů se pozastavilo nad pointou a ne formou obsahu? Kdo vstoupil do diskuze bez zamyšlení s potřebou útočit na skupinu, která ho obtěžuje, protože článek obsahoval klíčové slovo jako spouštěč ?
Vážení a milí, tím uzavírám bludný kruh a vystupuji z bitevního pole mezi nekuřáky a netolerantními kuřáky. Já nespadám ani do jedné skupiny , takže už se k tématu více vyjadřovat asi nebudu…
