Můj oblíbený český stand up komik často hovoří o rozdílech mezi muži a ženami. Téma nekonečné samo o sobě, ale nutno uznat, že kupříkladu z jeho deseti uvedených bodů ženské logiky se poznávám ve všech jedenácti…
Ale abychom i my ženy dostaly možnost se veřejně bránit a obhájit tak své (pro muže tolik mystické až kosmicky antilogické) myšlení, pokusím se hovořit za většinovou část nás žen – stavilo se u mne na kávu několik kamarádek, postěžovaly jsme si na své protějšky, z čehož jsem následně vyhodnotila skupinový názor.
Ano, skupina radikálních feministek právě asi plive na své monitory a degraduje nás na nonemancipované slepice, ale co už s námi…
Muži nikdy nepochopí nám dobře známou větu: „Nemám co na sebe!“
Myslí, že se jedná o prachobyčejný rozmar či absenci rozhodnosti, ale pánové musíte se podívat na podstatu věci hlouběji. Vidíte jen napráskané skříně a šatníky, ale napadlo vás někdy se zamyslet nad jejich obsahem? Třetina z toho jsou věci, které mají bohužel konstantní čili neměnnou konfekční velikost bez ohledu na naši naopak nekonstantní postavu (zkrátka jsou malé). Proč je nevyhodíme, neprodáme nebo nedarujeme? Protože zase brzo zhubneme do velikosti, kterou jsme měly naposledy v 17ti a před dvěma dětmi. Pak ušetříme rodinný rozpočet od nákupu věcí nových, protože pouze obnovíme stávající Bohem zapomenuté komínky prádla. Myslíme ekonomicky! Druhá třetina čítá oblečení, které nadělalo parádu několik sezon zpátky. Jsou to oblečky sice zachovalé, líbivé, ale soudobý trend je holt jinde. Jelikož se ale módní vlny neustále vracejí, je v pořádku být připravena na jejich flash back.Opět ekonomická stránka věci. Pouze poslední třetina šatníku nabízí outfit odpovídající soudobému kurzu a zároveň velikostně přijatelný. A z toho mála si musíme v šibeničním časovém limitu vybrat, tak se na to zkuste podívat takhle!
Muži mají někdy opravdu hloupé nelogické otázky!
Kupříkladu- Dřepím v koupelně na kolenou, v ruce mám hadr, vedle sebe kbelík a vytírám podlahu. Přichází muž a ptá se: „Co děláš?“ Chvíli na něj civím, jestli je to jako fórek nebo provokace a tak stejně hloupě i odpovím: „ Mám v ruce hadr, vedle sebe kbelík… Hraju šachy.“ Převrátí oči v sloup a sykne: „Bože, ty máš zase náladu.“ Hloupá otázka=hloupá odpověď, logické.
Muži mají tendence nám vysvětlovat nepodstatnosti!
Propitvat se informacemi, které my vyhodnotíme jako nedůležité, tudíž nás to nezajímá. Příklad- Muž: „Musíme v autě vyměnit součástku XY.“ Já: „Nevím co to je. Autům nerozumím (nemám potřebu rozumět).Hlavně mi to nevysvětluj! “ Muž: „Představ si válce a ….“ Pokračuje v několikaminutové přednášce od válců k motoru až po hadičky do ostřikovačů. Vypínám zvuk a sleduji jeho mužnou tvář, jeho dokonalé rysy a rozplývám se nad jeho plnými rty, které v záplavě slov vypadají ještě vášnivěji. Miluji jeho oči, jeho voňavé vlasy, miluji ho! Výklad je u konce. Muž: „Rozumíš tomu už?“ Já: „Ne, ztratila jsem se u válců. Říkala jsem ti, ať mi to nevysvětluješ, jenomže ty mě vůbec neposloucháš!“ Něco nelogického? Ne.
Muži neumí být mnohdy konkrétní!
Na otázku: „Co mám zítra uvařit?“ se prakticky vždy dočkám odpovědi: „Mě je to jedno, uvař, co chceš.“ To je tak těžké, vyjádřit svou představu večeře? A vůbec, mě je to jedno taky, ztrestám vás všechny, bude žemlovka!
Muž nikdy nepochopí zrádnost biochemické bouře kolísajících hormonů!
Mám týden v měsíci, kdy procházím silnou emoční nestabilitou (jedná se o týden před tím týdnem, kdy je to zabité úplně).
Například, když ráno zjistím, že mi povadá, doslova umírá, fialka v malém květináčku, chce se mi plakat. S lítostí vzpomínám, jak jsem ji opečovávala, s láskou zpívala „Rozvíjej se poupátko“ a teď je všechno pryč. Její květ už nebude dále těšit mé oko… Zaslouží důstojné rozloučení. Pláču.
Za to o týden později, když se ráno probudím, je mi zle, mám křeče v břiše a pokud si nelupnu brufen na křížové bolesti, nechoďte mi do cesty. Zase zvadla další kytka. Je mi to jedno, protože jsem ji stejně asi nezalívala, co já vím. Mrsknu ji do koše i s květináčem – ostatně ten mě štval taky. Až mi zabere prášek, koupím nový.
Jenomže to né já, ale to opravdu ty hormony!
Mohla bych ve výčtu vzájemného nepochopení pokračovat dále a niterněji, ale nebudu. Muži stejně ženy nikdy úplně nepochopí a tak je tomu i naopak. Hlavně že se máme i přesto rádi :-)
Holt jedni jsou z Marsu,
druhé zase od Venuše.
Konfrontacím pauzu,
dvě planety, jedna duše.
