Partnerským hádkám se ve vztahu nelze vyhnout. To musíte uznat. Čas od času zkrátka určitá situace stiskne tlačítko „enter“ v pomyslném programu „Hádky a jiné pohromy“ a odstartuje tak sled někdy velmi interesantních událostí.
Některé páry řeší nesrovnalosti tak zvanou „tichou domácností“, kdy se partneři vzájemně určitou dobu ignorují a jiné zase temperamentním způsobem známým pod pojmem „Itálie“. Znám několik manželských dvojic, kterým jižanský přístup v dané chvíli není cizí, avšak po patřičném usmíření, se sami sobě rádi zasmějí … Jako třeba Ema a Jirka.
Byl zimní večer a Ema seděla zabalená v dece u nudného pátečního programu. Víc než sledování televize ji zaujal pohled z okna na neonem osvícenou zahradu, která připomínala Ladův výjev sněhem pokryté krajiny. Nadílka byla opravdu štědrá a vločky bez přestání poletovaly dál a dál. S postupující večerní hodinou přicházela i únava a tak se Ema rozhodla odebrat do ložnice, protože čekání na návrat manžela, který (jak uvedl) šel s kamarády na „jedno“, nemělo už cenu.
Sladký spánek přišel hned. Bohužel ale netrval příliš dlouho, protože přišel i manžel. Vchodové dveře se rozletěly v předsíni dokořán a stínohra, která prozrazovala Jirkovu siluetu skrze prosklenou výplň, připomínala vtipnou grotesku. Pes se nadšeně motal sem a tam, protože se mu vrátil páníček a páníček se zmateně motal sem a tam, protože byl na mol.
Emu probudil hluk. Posadila se na postel a když jí ještě v polospánku došlo, jak se věci mají, ulehla zase na polštář a zavřela oči. V tom se doširoka rozevřely dveře ložnice a alkoholový odér zaplavil celou místnost. Jiří stál v trenýrkách mezi futry a roztouženě se zadíval na svou hezkou ženu, která zatím pokračovala v cestě do říše snů. Pomalinku si k ní přilehl, rukou ji něžně pohladil po stehně a pokračoval výš a … Plesk! Ema plácla jeho studenou ruku a vyhostila ji ze své tělesné blízkosti. „Ne. Nic nebude.“ Odsekla a obrátila se na druhý bok. „No táák..“ Zažadonil Jirka, ale Ema byla nekompromisní: „Ne. A nech toho, chci spát.“
Jeho roztoužené mužské ego bylo natolik raněno chladným odmítáním a mysl zastíněna nezkrotnou touhou a chtíčem násobeným alkoholem, že přistoupil k zoufalému řešení, jen aby přinutil svou ženu ke troše citu a náznaku smilování. „Jestli mi nedáš, vyskočím z okna!“ Vyřkl neúprosně podmínku. Ema bez povšimnutí ležela dál a jen rozespale dodala: „ Hmm. Tak vyskoč, no.“
Jiří stál během vteřiny u okna a zápasil se záclonami, protože se snažil vehementně otevřít okno. Ema otevřela oči, opřela se o loket a s tikajícím koutkem úst sledovala manžela, jak se snaží vylézt v podnapilém stavu na parapet. „Tak tohle mi snad nikdo neuvěří.“ Pomyslela si a potlačovala výbuchy smíchu. Věděla, že okno v jejich přízemním domku je cca. 130cm nad zemí a z toho je minimálně metr sněhové pokrývky, protože v těch místech padá sníh ze střechy.
V moment kdy se odhodlaný kaskadér konečně vysoukal na parapet, otočil se hrdinsky ke své ženě a… Skočil! Zabořil se do hromady sněhu až po pás, jen několik desítek centimetrů od okna. Ema už to nevydržela a propukla v nezastavitelný smích, který samozřejmě utlumila polštářem tisknoucím si k obličeji. Polonahý Jiří drkotal zimou uvězněný v hromadě sněhu, zatímco Ema si utírala slzy skrytého smíchu.
Po chvíli se neúspěšný skokan přece jen vyhrabal ze závěje a bosý oběhl celý domek zpátky ke vchodu. Když otevřel dveře, pes se v chodbě nadšeně motal sem a tam, protože se mu během 20ti minut už podruhé vrátil páníček a páníček se ztuhle motal sem a tam, protože byl promrzlý na kost.
Dveře ložnice se zase otevřely a nevzdávající se milovník stál opět mezi futry. I když se mu zimou nekontrolovatelně klepaly kolena a z trenýrek padaly zbytky sněhu, se vztyčenou hlavou procedil skrze drkotající zuby: „T..t…tak d..d..dáš mi nebo ne?!“ „Ne.“ Odpověděla žena. „J..j..jak ch..chceš.“Odpověděl sněžný dobrodruh, zachumlal se pod peřinu a odebral se unaveně do říše snů…
