Poznámky k „Homofobii v žákovských kolektivech“ a šikaně dětí
Když se ohlédnu zpět za roky svého navštěvování nejrůznějších škol ještě za socíku – od základní, přes střední, až po dvě různé vysoké školy, nikdy se nestalo, že bych byl svědkem, či účastníkem nějaké homofóbní šikany, či obtěžování. Popravdě řečeno, otázku pohlavní orientace ani nikdo nepotřeboval řešit, a nevzpomínám si, že by kvůli tomu někdo ze spolužáků trpěl. To ovšem neznamená, že by na nějaké škole k nějaké formě obtěžování, či šikaně občas (spíše vyjímečně) nedocházelo. Jejími „oběťmi“ se však stávali ti spolužáci, kteří se odlišovali spíše svými negativními charakterovými vlastnostmi (např. když „donášeli“ učitelům), nebo nějakým jiným způsobem škodili ostatním. Pokud jde o vztah k nestandardně orientovaným osobám, nemohu zapomenout na vlastní, velmi nepříjemný zážitek z dětství, kdy mne při hraní na hromadě písku na vltavském nábřeží začal obtěžovat homosexuální pedofil. Byl jsem tam tehdy sám a tento úchylák mohl pro mne být velkým nebezpečím. Shodou okolností šla tehdy kolem učitelka z mé základní školy, kterou jsem pozdravil, což dotyčného zvrhlíka tak vylekalo, že zmizel. Domnívám se, že skutečně potřebná osvěta ve školách ve vztahu k úchylným osobám by měla být zaměřena právě na varování před podobnými devianty, kteří zneužívají dětské důvěřivosti a naivity.
Pokud jde o šikanu a obtěžování na dnešních školách, obávám se, že situace je daleko vážnější než v dobách před 25-40 lety, tedy období mých studií. Obtěžování a šikana jsou na školách dnes velmi rozšířené, a to i na školách svým způsobem výběrových, jako jsou gymnázia. Máme s tím sami velmi nepříjemné zkušenosti, protože jedno z našich dětí se stalo její obětí. Náš syn má, jednoduše řečeno, poněkud odlišný způsob chování a komunikace s ostatními. Jeho odlišný způsob chování je i lékařsky popsán, nazývá se Aspergerův syndrom. Ten, kdo se s tímto syndromem narodil, za odlišný způsob svého myšlení, chování a komunikace nemůže (má odlišnou stavbu mozku) a jeho okolí (rodina, spolužáci, přátelé) se musí naučit tyto odlišnosti respektovat. Při správné péči a zdravých vztazích je vysoká pravděpodobnost úspěšného začlenění takového člověka do společnosti. V případě našeho syna se ukázalo, že není schopen vzhledem k své fóbii z cizích lidí navštěvovat normální základní školu, takže jsme využili legislativní možnosti učit jej v domácí škole. Největším úskalím se ukazovalo přezkušování jeho znalostí ve společnosti cizí osoby, ale to se nakonec dalo zvládnout díky výukovým počítačovým programům, ve kterých byl ochoten pracovat i při tomto nezbytném oficiálním zkoušení. Děti s Aspergerovým syndromem se často vyznačují fotografickou pamětí, což je předností i našeho syna – cokoli při výuce slyší, to si pamatuje. Od třetí třídy začal chodit do školičky s jednotřídkou v blízkém městečku – navštěvovalo ji 6 dětí, což byl „kolektiv“, který již v tomto věku zvládal akceptovat. Poté udělal přijímací zkoušky na gymnázium, a ukázalo se, že je schopný existovat i ve větším kolektivu normální třídy. Protože gymnázium znal z předchozích návštěv (studovali tu již 3 starší sourozenci), nebylo toto prostředí pro něj neznámé, což usnadnilo jeho adaptaci. Měli jsme velikou radost, že se mu daří učivo zvládat bez nějakých větších obtíží (má stále vyznamenání). Brzy jsme ale byli velmi zklamáni, když se ukázalo, že ani výběrová škola nezabrání tomu, aby se zde nevyskytovali ubozí jedinci, kteří našeho syna ponižovali a zesměšňovali (jeden z nich ho např. s oblibou oslovoval „to“). Situace se trochu zlepšila, když jsme pohovořili s třídním profesorem a on vysvětlil určité věci o našem synovi jeho spolužákům ve třídě (v době jeho nepřítomnosti kvůli nemoci). Pak se konflikty se spolužáky víceméně urovnaly, ale stále přetrvává určitý problém v tom, že školní pedagogové nemají odborné znalosti a porozumění tomu, že náš syn prostě určité věci vnímá a reaguje na ně odlišně – nikoli z důvodu snahy o to být originální, ale proto, že jeho myšlení prostě funguje jinak. My zase nechceme, aby měl nějaké "papíry", které by z něj vytvářely postiženou osobu. To by se našemu synovi opravdu nelíbilo. Myslím si proto na základě (nejen) našich zkušeností, že by bylo skutečně potřeba zpracovat jiné metodické příručky, takové, které by reagovaly na potřeby reálně ohrožených dětí v dětském kolektivu, tj. těch, kdo mají objektivní mentální, nebo fyzický handicap či omezení.
Sepisování takových snůšek výmyslů, polopravd a škodlivých, vědecky nepodložených spekulací, které obsahuje ona příručka o homofobii, je buď naprostá pitomost, nebo nebezpečné vymývání mozků. Jako příklad uvedu zde frekventovaný pojem „bisexuální“ – co tento pojem má společného se sexuálním směřováním člověka? Vždyť nejde o nic jiného, než o perverzní chování. Jsem dejme tomu ochoten připustit, že někdo může mít sklony cítit sexuální touhu po osobě stejného pohlaví. Pokud ale nemá problém mít heterosexuální vztah, je třeba nazývat věci pravými jmény – a tím je v tomto případě sexuální zvrácenost.
Co mne ale v této příručce opravdu zaráží, je zde prezentovaný metodický pokyn doslova slídit v soukromí dětí, zjišťovat, jakou mají sexuální orientaci. Je tu také velmi výrazná snaha, aby školy převzaly hlavní úlohu v sexuální výchově dětí a vést je tomu, aby převzaly „politicky korektní postoje“ k lidem s nepřirozenými sexuálními sklony. Podle nejnovějších metodických pokynů se mají děti státem distribuované informace o sexu ve škole dozvídat již od 1. třídy základní školy. Tato snaha začíná mít podobné znaky vytvořit státní dozor nad myšlením lidí, jako v době vlády jedné strany. Jediný rozdíl je v tom, že se do dětí vtlouká trochu jiná ideologie. Já osobně jsem rozhodným zastáncem toho, aby hlavní úlohu ve výchově dětí, včetně oblasti sexuální, sehrávali rodiče dětí. Bez zdravých rodin nemůže být zdravého státu – propagace nepřirozených sexuálních vztahů a jejich kladení na rovnocennou pozici, jako přirozených, heterosexuálních v posledku povede k relativizaci (čti: destrukci) všech hodnot. Proto produkci spisků jako je tento o homofobii nemohu vnímat jinak, než jako nebezpečný záměr narušit samotné základy naší společnosti.
Martin Pinc
Knížecí rady
Vicepremiér Karel Schwarzenberg (TOP 09) při mši k cyrilometodějským oslavám v Praze řekl věřícím, aby si zachovali odstup od politiků a státu. Připomeňme si, kdo tuto radu katolickým křesťanům dává, kdo tato slova pronáší: Římský katolík Karel Schwarzenberg, člověk, který je aktivním politikem už od počátku 90. let a právě působí ve významné státní funkci (ministr zahraničí a místopředseda vlády). Tedy člověk, který si chronicky není schopen zachovat odstup od politiků (je jedním z nich) a státu, a přece radí svým „spoluvěřícím“, aby nejednali jako on.
Martin Pinc
Pravá tvář komunismu
Pan (nebo by snad byl raději titulován soudruh?) Jaroslav A. Polák své čtenáře na svém blogu přesvědčuje, že komunismus je ušlechtilá myšlenka, která byla pouze zneužita zlými lidmi, jako byl Stalin a jiní diktátoři, kteří ovládli komunistické strany ve svých zemích. Pan Polák rozhodně není ani hloupý, ani nevzdělaný, ani ve svých 38 letech mladičký a tudíž nezrale radikální člověk. Měl by proto vědět, že komunistická myšlenka je shnilá od kořene, tedy od svého prvního propagátora Karla Marxe, což doložím vzápětí:
Martin Pinc
Václav Klaus ve vřavě nenávisti
Události posledních týdnů, které se odehrávají na naší politické scéně, mne naplňují hlubokým zármutkem. Převládá ve mně pocit, že naše média a jejich vlivem i veřejnost „zdivočela“ a jejich nátlaku podlehla značná část naší politické „reprezentace“. Nevím, jestli si lidé, kterých se to týká, uvědomují, jak svou snahou „vrátit to Klausovi i s úroky“ jednak ukazují svou pravou tvář (a rozhodně to není tvář milosti a pravdy) a také jak výrazně přispívají k další polarizaci a zhrubnutí naší společnosti. Jen - jestli chtěli oni malí lidé v Senátu svým hlasováním předvést, že „nejsou jako on“ - tak se jim to opravdu podařilo. Nazval bych to jejich počínání vzpourou nul, navíc pod taktovkou člověka oficiálně mimo politiku – vlnícího se evolucionisty Karla Janečka. Pravda je, že (převážně) levicoví politici už jednou podobně idiotský sebevražedný zářez provedli – totiž když se jim pod vedením J. Paroubka podařilo „shodit“ Topolánkovu vládu uprostřed jejího předsedání Evropské unii.
Martin Pinc
O lásce k vlasti
V dnešní době se jaksi nenosí být vlastencem. Člověk je okamžitě podeřelý z šovinismu, ne-li z xenofóbie či náckovství. Naopak se dnes mezi našimi intelektuály velmi nosí jakási forma sebe- mrskačství, hledání nejrůznějších důkazů a opor pro argumentaci, že správné je mít co možná nejvíce negativní vztah k naší vlasti a národu. Tu si vytýkáme sklon k mesiášství, tu zase kdy a jak jsme byli zbabělí, jindy, že si nejsme schopni sami vládnout. Někteří docházejí k přesvědčení (už mnohokrát omletému v minulosti), že jsme měli na svou národní existenci rezignovat a raději jsme se měli nechat rozplynout, asimilovat Němci, jiní horují pro kosmopolitismus. Domnívám se, že všechny takové přístupy jsou nejen pomýlené, ale také naprosto zavádějící, protože vytvářejí všelijaké spekulativní myšlenkové konstrukce, aniž by se zabývaly tím, co tvoří podstatu hodnoty vlastenectví, tedy láskou.
Martin Pinc
Karel Janeček konečně našel 27 Jidášů...
Ať už si myslí o odstupujícím prezidentovi kdo chce co chce, počastovat ho při odchodu z jeho funkce obžalováním z velezrady, to je absurdní divadlo, které si nevymyslel ve svém Odcházení ani Václav Havel. Dvacet sedm našich zákonodárců jen potvrdilo, že politiku definitivně proměnilo v kabaret. Jako zpitomělé stádo se zapojili do nekončící dehonestace Václava Klause, přičemž si vůbec neuvědomují, že slouží jen jako stafáž, jako užiteční pitomci pro zviditelnění guru Janečka.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
NATO by Rusy porazilo, Putin má jedinou naději, řekl polský ministr zahraničí
Rusko by se mělo bát Severoatlantické aliance, protože ho v případě střetu s ní čeká „nevyhnutelná...
Dvacet let dotací z EU. Přinesly zločiny, ale i vlaky, techniku a splavné řeky
Premium Lázně, které nevznikly a je z nich night club nebo zdvihací most, který se nikdy nezdvihl. Česko...
Rus má imperialistické myšlenky. Ukrajinou nekončí, říká velitel v Donbasu
Premium Doněcká oblast (od zpravodajů iDNES.cz) Vymlácená okna, ale i celé domy srovnané se zemí. Tak vypadá Doněck a celý průmyslový Donbas....
Zelenskyj odvolal šéfa kybernetické špionáže kvůli skandálu s bytem manželky
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj odvolal šéfa kybernetického oddělení tajné služby SBU...
V Břeclavi na chlapce spadla branka, na následky zranění zemřel
V Břeclavi ve středu v podvečer po úrazu na hřišti zemřel dvanáctiletý chlapec. Policie okolnosti...
10 nejčastějších podvodů na internetu: Dokážete ochránit sebe i svou rodinu?
V digitální éře, kde technologie proniká do všech aspektů našich životů, se také zvyšuje riziko podvodů. Od falešných e-mailů a inzerátů až po...
- Počet článků 257
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2303x
Seznam rubrik
- politika
- křesťanská apologetika
- historie - fakta a mýty
- rodina a výchova
- kultura a společnost
- Osobní
- Nezařazené