O náboženské (ne)toleranci – 2. část
1.patro hradní kaple v Chebu Zdroj: Internet
V této části se pokusím toto tvrzení více rozvést. To hlavní, čím se liší křesťanství od islámu, je zároveň jeho odlišením od jakéhokoli jiného náboženství. Křesťanství totiž ve své podstatě znamená konec náboženství. Všechna náboženství mají svůj původ v lidech, kteří přemýšleli o světě, hledali, jaký by Bůh (či bozi) mohl být a spolehli se přitom na své vlastní představy. Z toho se vyvinuly všelijaká učení, rituály a tradice, které prostoupily celé společnosti.
Jinými slovy – náboženství přinášejí své představy Boha, ale jsou to vždy představy lidské. Tyto představy jsou ale zbytečné od chvíle, kdy přišel Kristus, protože Bůh se zjevuje ve svém Slově a představuje se v osobě Ježíše Krista. Dnes už toto pochopení spojuje všechny křesťany (cituji katolický server www.buh.cz: „V Ježíši Kristu se Bůh sám vydal hledat člověka. Do té doby hledal člověk Boha a jako vodítko měl vlastní rozum a světlo sporého božího zvěstování čerpaných z díla stvoření a ze slov proroků. Když se tímto způsobem velké části lidstva spíše od Boha vzdálily, než by se mu přiblížily, činí Bůh rozhodující krok: sám hledá člověka. V Ježíši Kristu se Bůh sám stává zjevným a zjevným se stává také poměr mezi Bohem a člověkem. Tím je nesmělý pokus přiblížit se k Bohu pomocí vlastních úvah překonán, ale také poselství proroků je tím naplněno. V tom spočívá naprostá odlišnost křesťanské víry. V tom spočívá její platnost a závaznost. Jedinečnost křesťanství nezakládá zvláštní obsah jeho učení a požadavků, nýbrž skutečnost, že Bůh sám sebe „vyjádřil“ v Ježíši Kristu. Bůh sám zpřístupnil cestu k sobě.“)
Víra křesťanů je tedy orientována na Krista. Takovému pojetí víry se říká „christocentrické“. Bylo to, jak se dovídáme z Nového zákona, směřování víry prvotní křesťanské církve. Její zkušenosti a činy jsou zaznamenány ve zprávách prvních Kristových následovníků a dodnes tvoří jakési referenční měřítko pro praxi církve. Je v této souvislosti velmi zajímavé, že už Ježíš a první apoštolové si byli vědomi nebezpečí, které hrozí ze strany různých lidí, jejichž příklon ke Kristu není upřímný. Apoštol Pavel varoval před „vlky hltavými, kteří nebudou šetřit stádo“, Kristus předpovídal, že Boží lid budou vést špatní vůdci, kteří budou sice mít v rukou klíče od nebeského království, ale sami nevejdou a ostatním budou bránit.
Je ovšem nutno v této souvislosti si uvědomit, že se na území Římské říše neustále střetávaly nejrůznější náboženské ideje a kulty, z nichž některé velmi zásadně ovlivňovaly i křesťany (např. gnose), a že různí lidé uvnitř církve přicházeli s všelijakými, často obskurními teologickými představami, kterými se narušoval život křesťanských sborů, takže docházelo k různým třenicím a štěpením. Zde je nutno vidět jeden z dalších kořenů pozdější náboženské netolerance institucionálního křesťanství – víře ovšem bylo nutno dát nějaký závazný věroučný rámec. Špatné ovšem bylo, že od jisté doby (přibližně 5. stol.) začínali být lidé, jejichž teologické názory se odlišovaly od katolického vyznání (např. ariáni) pronásledováni, a to postupně stále tvrdším způsobem.
Jak už jsem zmínil v první části, křesťanská obec postupně ztratila svou nezávislost na státní moci a tato ztráta nezávislosti se projevila v stále větším rozporu praxe církevního života v porovnání s životem církve v prvním stoletích po Kristu. Byli to pak spíše jen jednotlivci, kteří se mnohdy velmi zřetelně oddělovali od církevní hierarchie, často poustevníci a mniši (jako např. Benedikt z Nursie), v jejichž společenství ještě panoval Duch Kristův. Naopak, církevní vrchnost se zcela přestala ptát na vedení Ducha Božího, a její rozhodnutí byla spíše diktována politickými zájmy a osobním prospěchem. Tak se obsah křesťanství stále víc a více proměňoval až se z něho stalo další z mnoha náboženství a kultů. To, co z něj zbylo, mělo jen málo společného s čistým evangeliem, jak jej zjevil Bůh skrze Ježíše Krista a jak jej zvěstovali první apoštolové.
Tento proces měl závažné důsledky také z hlediska schopnosti a ochoty hierarchické církve tolerovat i jiné náboženské systémy na území svého vlivu. Zatímco první apoštolové přinášeli v rámci Římské říše evangelium v podstatě jako novou zvěst ve svobodné konkurenci mnoha náboženských směrů a kultů, a přijetí Kristova evangelia nemělo žádný vliv na společenské postavení konvertita (a pokud mělo, pak spíše negativní), od určité doby to bylo bezpodmínečnou součástí uznání dotyčného člověka (kmene, národa) jako společensky plnohodnotného. Kdo nebyl „křesťan“, nebyl člověk. Z toho pak plynul postoj nadřazenosti na těmi, kdo nevyznávali křesťanskou víru (v praxi se ale život těchto „křesťanů“ často nelišil od pohanů). To všechno bylo důsledkem odvratu od skutečného poselství evangelia. S tím souviselo i to, že lidem, kteří neuměli číst a neznali latinu event. řečtinu (tj. kromě tzv. „církve učící“ všem ostatním), byla odpírána možnost seznámit se s celým evangeliem – úplným obsahem Nového zákona. Ten byl prostému lidu velmi selektivně zprostředkován pomocí jednoduchých kázání a obrázků na stěnách kostelů. V podstatě pak došlo k tomu, že ve středověku byla šířena dvě "evangelia" - jedno pro vládce a druhé pro poddané.*
Konec 2. části
*Pozn. Toto „dvojí evangelium“ se dokonce promítlo i do architektury sakrálních staveb – v krystalické formě je čitelné např. na štaufské dvoupatrové hradní kapli v Chebu: Panovník se svou družinou se účastní bohoslužby v krásně vyzdobeném 1.patře, kdežto poddaní jsou natlačeni v jakémsi velmi ponurém přízemí, podobném sklepení a z liturgie mohou vnímat tak nanejvýš zvuky, jež k nim doléhají otvorem v klenbě. Později se tato forma proměnila – lid stál v prostorném přízemí chrámu a panovník bohoslužbě přihlížel z vyvýšené tribuny (např. i v chrámu sv. Víta v Praze, kam měl možnost přijít můstkem přímo z královského paláce).
Martin Pinc
Na hrabalovské téma

Níže uvedený text, který zde zřejmě poprvé a velmi opožděně publikuji u příležitosti stého výročí narození Bohumila Hrabala, je dílem mého slovutného tchána, středoškolského profesora českého jazyka a literatury, pana Miloše Hoznauera. Ve zkratce ukazuje klikatou cestu, po které putovala naše literatura v poválečné době.
Martin Pinc
Česká vláda a juvenilní justice

Naše masmédia se tak jako vždy i v nedávných dnech široce zajímala o mnohotvárný život v naší zemi - všechna významná média (televize, noviny, internetové portály) například výborně zpravodajsky pokryla masovou demonstraci (3 osob) proti presidentu Zemanovi v Ostrově v Karlovarském kraji. Proto není divu, že jim občas unikají tak nepodstatné otázky, jako je reálná hrozba likvidace rodin prostřednictvím všemocné "juvenilní justice". Naproti tomu na nedávném zasedání naší vlády byl s velkou pozorností projednáván dopis, zaslaný sdružením "Slovanská kulturní tradice" (podpořený dalšími organizacemi a jednotlivci) a z reakce vlády je zřejmé, že jí tato otázka a její dopady na naši společnost není lhostejná - viz přiložená odpověď.
Martin Pinc
Otcové na odstřel?

Chování dětí a mladých lidí se v dnešní době vymyká tomu, co se dříve pokládalo za normální. Berou drogy, mají sklony k násilí, nedokážou navázat trvalé vztahy a v životě jim chybí perpektiva. Mezi odborníky se stále více prosazuje názor, že příčinou tohoto problému je do značné míry nepřítomnost otce v rodinách – ať už fyzická, nebo emocionální. Výchova dětí není jen úloha ženy, jak se to dnes často předkládá, a otec má v rodině mnohem vyšší poslání, než jen zabezpečovat příjmy a řešit technické problémy v domácnosti. Tak dlouho byla moderními „vychovateli“ propagována „bezkonfliktní výchova“, tak dlouho vykřikovali, že máme děti nechat, ať si dělají, co chtějí, že jejich neposlušnost je „žádoucí způsob, jak mohou nalézt sebe sama“, až jsou dnešní rodiče, a zvláště otcové bezmocní: Autorita se stala něčím zakázaným – otec má být kamarádem svých dětí, tím, který jim se podbízí, stal se „měkkým“ a beztvárným.
Martin Pinc
Stereotypy, které se nezakládají na pravdě?

Podle sociologa Zdeňka Slobody ze společnosti Proud biologické rozdíly mezi mužem a ženou jsou irelevantní. Mužství a ženství jsou jen společenské konstrukty. Jinak si jeho výrok neumím vysvětlit. Muž a žena ovšem nejsou nějaké role, které dotyční „hrají“, jak se nám snaží vnutit lidé typu pana Slobody. Mají prý vědecký podklad: Ohánějí se totiž výzkumy sociologů, které prý ukázaly, že děti dvou matek či otců nemají s určením role svých rodičů problém. Otázka stejného pohlaví prý neexistuje, vše je jen věc dohody kdo nakoupí, vypere, uvaří, vyzvedne dítě ze školy či ho dovede do kroužku.
Martin Pinc
Demonstrace v Paříži proti homo-sňatkům

Za okázalého nezájmu našich mainstreamových médií probíhají už několik měsíců ve Francii protestní demonstrace proti homo-sňatkům a adopci dětí homosexuály. Pokud se nějaká informace vypíchne, pak je to sdělení, že prý „tvrdé jádro demonstrantů“ tvoří ultrakonzervativní „homofóbové“, kteří prý měli hodinu po skončení demonstrace zaútočit na sídlo socialistické strany a skandovali výzvy za odstoupení prezidenta Hollanda.
Další články autora |
Novým papežem se stal americký kardinál Prevost, přijal jméno Lev XIV.
Sledujeme online Novým papežem se stal americký kardinál Robert Francis Prevost, oznámil z baziliky sv. Petra...
Zemřel Jiří Bartoška, charizmatický herec a prezident karlovarského festivalu
Ve věku 78 let zemřel Jiří Bartoška. Byl dlouholetým prezidentem Mezinárodního filmového festivalu...
Nekontrolovaně k Zemi padající sovětská sonda se zřítila do Indického oceánu
Sovětská sonda Kosmos 482 ze 70. let minulého století se rozpadla v sobotu ráno kolem osmé hodiny...
Rusy rozzuřil hořící Kreml na ponožkách českého zmocněnce. Darebák, zní z Moskvy
Řádnou vlnu emocí v Rusku vzbudil český vládní zmocněnec pro rekonstrukci Ukrajiny Tomáš Kopečný....
Soud poslal do vězení starostu Řeporyjí Novotného, porušil podmínku
Soud poslal na tři měsíce do vězení starostu pražských Řeporyjí Pavla Novotného (ODS). Na návrh...
Fiala je popleta a nemá argumenty. Volby rozhodne peněženka, říká Schillerová
Premium Místopředsedkyně ANO Alena Schillerová o politice vlády, ekonomice, bezpečnostní situaci i volební...
Filipínská hra o trůny: mocenský střet, kde viceprezidentka hrozí prezidentovi smrtí
Premium Tak působivé drama by snad nevymyslel ani William Shakespeare. Na Filipínách do sebe dva mocné...
Naše plantáže umírají, stěžují si pěstitelé banánů. Úrodu ničí horka a nemoci
Klimatická krize ohrožuje pěstování celosvětově nejoblíbenějšího ovoce – banánů. Rostoucí teploty,...
Putin nakonec do Istanbulu nepoletí. Míří tam stejná delegace jako před třemi lety
Aktualizujeme Kreml zveřejnil večer jména členů ruské delegace, která zamíří k přímým rozhovorům s ukrajinskou...

Akční letáky
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!
- Počet článků 257
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2307x
Seznam rubrik
- politika
- křesťanská apologetika
- historie - fakta a mýty
- rodina a výchova
- kultura a společnost
- Osobní
- Nezařazené