Největší objevy...

...v oblasti biblické archeologie měl učinit archeolog-amatér Ron Wyatt, jehož nálezy doprovázely dobrodružné příběhy, které by mohly být pokládány za předlohu pro hrdinské činy Indiana Jonese. Vzhledem k tomu, že je tento muž spojován s určením téměř všech nejvýznamnějších lokalit, o nichž mluví Starý Zákon, je také častým terčem kritiky odpůrců, kteří jeho objevy odmítají. Mezi jeho "zářezy" patří nalezení Noemovy archy na úbočí hory Ararat, objevení místa přechodu Rudého moře a skutečné hory Sinaj, zjištění, kde se nalézají pozůstatky Sodomy a Gomorry včetně důkazů o jejich zničení hořící sírou, a lokalizace místa popravy a pohřbení Ježíše Krista.

Ten opravdu mimořádný objev se udál v Jeruzalémě 6. ledna 1992. Ron Wyatt se tehdy ocitl v podzemní jeskyni, či komoře, k níž mnoho měsíců prokopával. V této jeskyni nalezl mnoho starobylých artefaktů, které byly zakryty navršenými kameny. Komora byla asi 6,7 m x 3,7 m, velká, i když ne přesně obdélníková. Jeden roh se zužoval dovnitř. Komora byla naplněna kameny téměř až ke stropu. Pod kameny bylo suchoshnilé dřevo a zvířecí kůže, zřejmě po dlouhou dobu neporušené. Níže byly tisíciletí postrádané předměty z prvního (Šalomounova) chrámu v Jeruzalémě, včetně stolu pro předkládané chleby. Na zadním konci komory, jak později zjistil, byla kamenná bedna a uvnitř truhla smlouvy, kompletní a nedotčená, jen nosné tyče z ní byly vyjmuty. Ron byl prvním člověkem, který tyto neocenitelné předměty spatřil od doby, kdy byly z chrámu ukryty před jeho zničením v roce 586 př. Kr. (Podle Bible ukryl na neznámé místo artefakty z chrámu včetně schrány úmluvy prorok Jeremiáš se svými pomocníky krátce před tím, než byl Jeruzalém dobyt vojskem Babylóňanů).

Proto ho překvapilo, když tohoto dne sestoupil do prostoru, který chtěl uvolnit od kamenů a dalších předmětů, a zjistil, že ho kdosi už vyčistil. Co se zde tehdy dělo, prozradil Ron doslova až na smrtelné posteli, krátce před tím, než umřel na rakovinu: Najednou si uvědomil, že v komoře stojí čtyři neznámí muži. Ve chvíli, kdy na ně chtěl zavolat „co tady děláte?,“, jeho mysl ovládlo vědomí, že tito muži jsou andělé. Začal s nimi komunikovat, a oni mu sdělili, že jsou ochránci schrány smlouvy – Wyatt si uvědomil, že stojí před jedním z nejtajemnějších artefaktů, jehož nalezení může doslova změnit běh světa.

Andělé mu dovolili, aby si prohlédl obsah schrány a dali mu také pokyn, aby z ním vyjmul kamenné desky, na které Bůh napsal Desatero. Tohoto dne také od těchto nebeských bytostí dostal pokyn, aby nafilmoval vše, co je obsahem schrány, na video. Přestože se již dřívě pokoušel vytvořit filmové záznamy z pátrání v prostoru, v němž se nalézala schrána smlouvy, z nějakého důvodu technika vždy selhala. Tentokrát ale technika fungovala, videokazetu s notočeným materiálem dle podle pokynů, které dostal, ponechal v komoře v blízkosti nalezených předmětů.

Wyatt byl jediným člověkem, jemuž bylo dovoleno se ke schráně přiblížit. Když se několik mužů, kteří dodrželi všechny starozákonní požadavky pro manipulaci s truhlou úmluvy, pokusilo schránu z komory vynést, zemřeli. Podobný osud stihl i jiné lidi – mezi nimi byli i ti, kdo se pokoušeli Wyattovy výzkumy znemožnit.

S nálezem schrány úmluvy souvisí ještě jeden objev, ktetý má přelomový význam: M. Latka píše na svém serveru Biblické archeologické noviny: „I sama o sobě by truhla byla ohromně důležitým nálezem. Avšak neuvěřitelné spojení mezi místem ukřižování a schránou pod ním dává nálezu nesmírnou důležitost. Když Ron Wyatt objevil místo ukřižování během vykopávek nedaleko Golgoty, našel velikou trhlinu, způsobenou pravděpodobně zemětřesením, která se táhla od skalní stěny podél prostřední díry dolů. Později, když vstoupil do jeskyně, ve které byla truhla smlouvy uschována, našel velikou trhlinu ve stropě přímo nad truhlou. Kolem té trhliny a na víku samotné truhly byla tmavá, suchá látka. Ta látka byla analyzována a potvrdila dohad, že se jedná o velmi starou lidskou krev. S pomocí ocelového pásku bylo zjištěno, že trhlina se táhla od místa ukřižování až do jeskyně pod ním, skrze vrstvu asi 6m skály. Ron objevil, že když Kristus zemřel a římský voják probodl jeho bok, krev a voda které vytryskly z Kristova boku, stekly trhlinou ve skále dolů a stékaly dolů, kde kapaly na víko truhly smlouvy, schované v komoře pod Kalvárií mnoho let před touto událostí.

Stejným způsobem jak byla Stará smlouva ratifikována na hoře Sinaj, byla na Kalvárii ratifikována Nová smlouva. Ve Staré smlouvě to byla byla obětní krev zvířat a voda, která byla nastříkána na "knihu smlouvy", aby stvrdila její platnost (projdeme-li si Starý zákon a všímáme si všech míst, kde se hovoří o smlouvě mezi Bohem a člověkem, vždy je pro stvrzení smlouvy vylita krev nějakého obětního zvířete). V Nové smlouvě krev a voda z Kristova probodnutého boku vtekla do země a spočinula na schráně smlouvy s Desaterem, která při kontaktu s příkrovem praskla. Ježíšova krev tedy stékala z jeho probodeného boku skrze trhlinu u dolní části kříže a skrápěla Archu. Pokud opravdu jeho krev kapala na slitovnici a pokud ano, co to všechno znamená?“

Odpověď nalézáme v Novém zákoně, v epištole Židům (9. kap): ...“ani první smlouva nebyla uzavřena bez vylití krve; když Mojžíš všemu lidu oznámil všecka přikázání podle zákona, vzal krev telat a kozlů, vodu, červenou vlnu s yzopem a pokropil knihu Zákona i všechen lid. A řekl jim: „Toto je krev smlouvy, kterou s vámi uzavřel Bůh.“ Podobně pokropil krví i stánek a všecko bohoslužebné náčiní. Podle zákona se skoro vše očišťuje krví, a bez vylití krve není odpuštění. To, co je jen náznakem nebeských věcí, bylo nutno očišťovat takovým způsobem; nebeské věci samy však vyžadují vzácnějších obětí. Vždyť Kristus nevešel do svatyně, kterou lidské ruce udělaly jen jako napodobení té pravé, nýbrž vešel do samého nebe, aby se za nás postavil před Boží tváří. Není třeba, aby sám sebe obětoval vždy znovu, jako když velekněz rok co rok s cizí krví vchází do svatyně; jinak by musel trpět mnohokrát od založení světa. On se však zjevil jen jednou na konci věků, aby svou obětí sňal hřích. A jako každý člověk jen jednou umírá, a potom bude soud, tak i Kristus byl jen jednou obětován, aby na sebe vzal hříchy mnohých; po druhé se zjeví ne už kvůli hříchu, ale ke spáse těm, kdo ho očekávají.“

Pisatel listu Židům ovšem neměl ponětí o tom, že Kristova krev opravdu fyzicky pokropila schránu smlouvy a tak i hmatatelně ukočila trvání Staré smlouvy a její nahrazení smlouvou Novou. Je asi těžko pochopitelné, že objev tak epochálního významu zůstává většině lidí dosud skrytý. Jedním z důvodů nepochybně bude obava, jaké nesmírné zmatky by odkrytí a veřejná prezentace schrány smluvy a Ježíšovy krve na ní způsobila. Zřejmě ještě mnohem významnějším faktorem ale bude skutečnost, že schrána se má objevit v určitý Bohem ustanovený čas. Když se Ron Wyatt v jeskyni pod Jeruzalémem loučil s anděli – stráži schrány smlouvy, obdržel od nich také informaci, kdy má dojít k veřejnému odhalení schrány. Podle nich k tomu dojde ve chvíli, kdy vejde v platnost „zákon smlouvy se šelmou“ (viz události, popsané v Apokalypse).

Jsem si vědom, jakou polemiku i v křesťanských kruzích vyvolávají objevy Rona Wyatta a že jej někteří lidé označují za podvodníka. Přesto se domnívám, že místo zpochybňování od stolu, skutečné světlo do hodnověrnosti jeho nálezů může vnést pouze seriozní výzkum na lokalitách, na nichž své objevy učinil. Pokud vím, u nás se o ověření jeho nálezů pokusil pouze Milan Latka, který navštívil několik lokalit a o svých zkušenostech informuje na stánkách http://www.b-a-n.cz