Myšlenkový svět stavitelů mariánského sloupu
Rytina podle Škrétova obrazu
Nejdříve ale jasné informace o skutečném smyslu a významu původního sloupu Panny Marie a jeho ikonografii, jestli má skutečně něco společného s náboženským smírem jak je nám předkládáno na stránkách Společnosti – cituji Veritas (historickou společnost pro aktualizaci odkazu české reformace):
"Mariánský sloup" byl vysvěcen 13. července 1652 za přítomnosti císaře Ferdinanda III., což ukazuje na to, že šlo o záležitost politickou. Nápis na jeho podstavci zněl: "Panně rodičce bez poskvrny prvotní počaté za obhájení a osvobození města zbožný a spravedlivý císař sochu postavil." Čtyři roky po uhájení Prahy před švédským vojskem (obhájců reformačního učení) a po podepsání Vestfálského míru (který znamenal definitivní konec náboženské svobody v Čechách a na Moravě a který zabránil exulantům, mezi nimi i J. A. Komenskému, v návratu do vlasti) byl tedy vztyčen v srdci Evropy památník, o jehož smyslu prof. J. Pekař (sám katolík) napsal, že oslavuje vítězství nad českou reformací a nad českým státem a není pouhým památníkem mariánské úcty, jak se někteří obhájci znovupostavení sloupu snaží tvrdit.
Výmluvným svědectvím o tom, jak významná úloha byla sloupu přisuzována, je Škrétův obraz známý z rytiny z roku 1661, na které je tento mariánský sloup chápán jako budoucí duchovní střed římskokatolické Evropy. Zobrazená mapa Evropy zřetelně ukazuje, kam až má sahat moc tohoto sloupu. Zahrnuje nejen jižní a jihozápadní římskokatolickou Evropu a střední Evropu obsazenou po Vestfálském míru, ale i východ a sever Evropy, které "patřily" pravoslavným a protestantům. Bylo tak nepřímo naznačeno, že tento sloup má být středem budoucí tzv. jednotné Evropy, ovšem s jediným náboženstvím, a to potridentským římským katolicismem.
Ke stržení sloupu došlo krátce po vyhlášení samostatného státu – 3. listopadu 1918, tentýž den, co se na Bílé hoře konala obrovská manifestace, které se zúčastnilo asi 30 000 lidí. To asi vedlo některé katolické historiky k omylu, že rozvášněný dav sloup zničil. Ve skutečnosti ho strhli žižkovští hasiči, které pro tento čin získal František Sauer. O tom, že nešlo o čin směřující proti veřejnému zájmu ani o vandalství, svědčí skutečnost, že nebylo na F. Sauera, který se svým činem nijak netajil, ani na žižkovské hasiče podáno trestní oznámení.
Myšlenka na znovuvybudování sloupu se začala šířit mezi našimi krajany v USA, zvláště v Chicagu v 50. letech. U nás vyvrcholila ustavením Společnosti pro obnovu mariánského sloupu v roce 1990. Přípravný výbor ve své zprávě mj. uvedl: "Tato památka byla neuváženě zničena pouličním davem v prvních dnech po získání samostatnosti v roce 1918. Účastníci schůzky se shodli na tom, že tento čin je dodnes skvrnou na kulturní pověsti českého národa a že konečně nastala doba tuto škodu odčinit." Společnost cílevědomě podniká kroky ke znovupostavení "mariánského sloupu". (Potud citována společnost Veritas)
Když navštívíme zmíněné stránky „Hlasů národa“, snadno nahlédneme, že tato katolická misie je opravdu společenstvím původních inspirátorů znovuvýstavby sloupu. Podle jejich názoru zbořením sloupu byla hluboce ponížena „Matka Boží“ a toto ponížení a křivda prý způsobila všechna soužení, jež postihla náš národ ve 20. století. Je proto podle nich nezbytné je odčinit tím, že se vykonají různé skutky, které tuto pohanu zahladí a Pannu Marii opět vyvýší. Tím nejdůležitějším úkonem (který mimochodem značně připomíná činnost pohanských kněží a jejich víru v magickou moc předmětů kultu), je znovuvztyčení této modly – sloupu k uctění ženy s korunou hvězd kolem hlavy (Královny nebes), která šlape na draka (protestantismus). V této souvislosti je smutně charakteristiká naprostá slepota k tomu, jak velkou tragédií pro náš národ byla doba, která nastala v době vztyčení této sochy, doba, spojená s brutální rekatolizací obyvatel naší země, jež nastala už během, ale zejména po skončení 30tileté války. Oni totiž tuto dobu národní poroby a ztráty náboženské svobody na 160 let (míněno vydání Tolerančního patentu r. 1781, který sice nepřinesl plnou náboženskou svobodu, ale umožnil apoň praktikování jiných konfesí než římskokatolické), pokládají za dobu největší slávy své církve. Jak píše Václav Lamr:
„...Mariánský sloup na Staroměstském náměstí postavený roku 1650, se stal triumfujícím symbolem vítězných okupačních, totalitních a militantních mocností, řízených z Vídně a Vatikánu. Národ byl poroben cizáky. Proto tento sloup je a bude pro mnoho Čechů a Moraváků, žijících zde a pro potomky násilné emigrace stále symbolem války, rozdělení, totality a následného vyvražďování obyvatel země. I já patřím k potomkům exulantů a prohlašuji znovuobnovení sloupu jako akt poplivání odkazu mučedníků, a obětí genocidy, která následovala po událostech pobělohorských. Podle odborníků došlo k takové genocidě evangelicky smýšlejících obyvatel země, že na Moravě a v jižních Čechách dodnes nedošlo k plné regeneraci. Dále ze země muselo násilně odejít velké množství obyvatel a především byly naše země zbaveny evangelických šlechticů a měšťanských elit, jejichž majetek byl zkonfiskován... Ještě v současném procesu církevních restitucí visí nad těmito majetky otazník, protože mnoho potomků evangelických šlechticů a měšťanů žije ve světě. Tehdy museli odejít takové osobnosti naší duchovní a umělecké kultury, jako byl Jan Amos Komenský a grafik Hollar...“
O tom, že je duch bojovné protireformace v těchto římskokatolických kruzích stále živý, svědčí další texty na stránkách Hlasů národa - v článku „Proč dochází k masovému přestupu k protestantismu“ píše jeho autor John Venari v překladu K. Chrobáka: „Když papež Benedikt XVI. navštívil v květnu 2007 Brazílii, oznámil světový tisk, že se zvláště dotkne problému Jižní Ameriky, kterým je hromadný odchod katolíků do různých protestantských církví. V té době noviny psaly:
1. Protestantští pastoři početně převyšují katolické kněze v poměru 2 : 1.
2. Církev očekávala, že na hlavní papežskou mši svatou na poutním místě Aparaecida přijde 300 až 400 tisíc věřících, ale přišlo jich jen 150 tisíc.
3. V tu samou dobu protestanti konali svůj výroční „Pochod pro Krista“, kterého se zúčastnilo 1,5 milionu lidí.
Kardinál Hume, který řídí Posvátnou kongregaci pro duchovenstvo, prohlásil, že v Jižní Americe se katolíci stávají protestanty.“ Pro lidi z Hlasu národa to je tragédie... Proto pokračují dále: „mnoho našich vlivných církevních osobností opustilo pojem bojující církve, že mnoho našich vlivných církevních osobností se bálo dát se do boje s protestantismem. Hlavní příčinou, která účinně dusila katolickou výbojnost a nakonec zlikvidovala protiprotestantské aktivity a nechala církev napospas protestantskému pustošení byl II.vatikánský koncil se svým novým duchem ekumenismu.“ A konstatuje s politováním: „Tento nový duch ekumenické spolupráce s protestanty účinně zničil štít katolické obrany proti bludům protestantismu a racionalismu. Tento nový duch také odstranil vyhlašování anathemat – exkomunikací, tedy vyloučení z plného společenství církve...“
Autor těchto myšlenek, zaslepený a zcela zamrzlý v duchu tridentského koncilu, neumí a nechce pochopit, že zásadní problém je zcela jinde – je jím naprostá neschopnost metodami vnější pompéznosti, formou klanění obrazům a sochám, stylem duchovního nátlaku a výhružek věčným zatracením tradiční římské církve oslovit člověka dnešní doby. Stěžuje si na protestantský prosyletismus, a přitom je skutečnost taková, že lidé, v tomto případě v zemích latinské Ameriky, kterých se to týká, byli do té doby katolíky ryze formálními, stali se jimi „dědičně“, tím že je rodiče nechali pokřtít coby nemluvňata a přitom žádnou živou víru neprojevovali. Jejich život se v ničem nelišil od nekřesťanů a byli tedy duchovně zcela mrtví. To, že byli v dospělosti osloveni na shromážděních, konaných protestantskými (většinou) letničními či charismatickými sbory, na nichž poprvé v životě slyšeli evangelium a přijali Krista do svého života, by normálně uvažujícího křesťana mělo těšit a ne štvát.
Ale to, že někdo následuje Krista, že se snaží žít dobrý život podle jeho přikázání, těmto zastydlým římským katolíkům nestačí: oni žijí v myšlenkovém světě 16 a 17. století, ve světě potridentské protireformace, s přesvědčením, že jenom jejich církev má patent na spasení, jen jim bude patřit Nebe a že všichni, kdo nejsou s nimi, jsou odpadlíci či sektáři. A tím se dostáváme ke skutečnému důvodu úsilí těchto skupin o obnovu mariánského sloupu v Praze. Znovuvztyčením tohoto sloupu si kruhy, které o ně usilují, snaží znovu nárokovat duchovní vládu nad naší zemí a potažmo nárok římského katolictví na celou Evropu. Domnívají se asi, že vztyčení římskokatolických symbolů na Staroměstském náměstí změní duchovní atmosféru v naší zemi a přivede opět náš národ do lůna římskokatolické církve.
Jak je takové uvažování pošetilé, dokládá jasně františkán Zdeněk Bonaventura Bouše ve svém zásadním článku „Naděje katolictví v zemích českých“:
„Základním kritériem pro život církve, a tedy především pro liturgii, musí být živá pravda. Pán Ježíš o sobě řekl, že je pravda a život; život skutečný, a ne fiktivní, život ve světě pro svět, neboť vydal svůj život za svět. Pokud tedy církev není v pravdě, tj. v Kristu, není v životě, ale ve smrti. A tam, kde odumírá, protože přestává opravdu žít životem, kterým je Kristus, pravda a život, není tato smrt neštěstím pro nikoho, než pro ni samu. Neboť církev není ve světě pro sebe, ale pro svět, tak jako Kristus. Vzdaluje-li se církev Duchu Kristovu, ztrácí pro svět smysl, protože nemůže než svět od Krista vzdalovat, představujíc mu nepravdivou a zkreslenou tvář Kristovu. Je tedy lépe, když odumře a zanikne. Tuto skutečnost možno konstatovat klidně, i když s osobní lítostí a smutkem, protože Kristus zůstane ve světě vždycky přes zánik té nebo oné místní církve. O tom nás bohatě poučuje historie křesťanství.“
Martin Pinc
Knížecí rady
Vicepremiér Karel Schwarzenberg (TOP 09) při mši k cyrilometodějským oslavám v Praze řekl věřícím, aby si zachovali odstup od politiků a státu. Připomeňme si, kdo tuto radu katolickým křesťanům dává, kdo tato slova pronáší: Římský katolík Karel Schwarzenberg, člověk, který je aktivním politikem už od počátku 90. let a právě působí ve významné státní funkci (ministr zahraničí a místopředseda vlády). Tedy člověk, který si chronicky není schopen zachovat odstup od politiků (je jedním z nich) a státu, a přece radí svým „spoluvěřícím“, aby nejednali jako on.
Martin Pinc
Pravá tvář komunismu
Pan (nebo by snad byl raději titulován soudruh?) Jaroslav A. Polák své čtenáře na svém blogu přesvědčuje, že komunismus je ušlechtilá myšlenka, která byla pouze zneužita zlými lidmi, jako byl Stalin a jiní diktátoři, kteří ovládli komunistické strany ve svých zemích. Pan Polák rozhodně není ani hloupý, ani nevzdělaný, ani ve svých 38 letech mladičký a tudíž nezrale radikální člověk. Měl by proto vědět, že komunistická myšlenka je shnilá od kořene, tedy od svého prvního propagátora Karla Marxe, což doložím vzápětí:
Martin Pinc
Václav Klaus ve vřavě nenávisti
Události posledních týdnů, které se odehrávají na naší politické scéně, mne naplňují hlubokým zármutkem. Převládá ve mně pocit, že naše média a jejich vlivem i veřejnost „zdivočela“ a jejich nátlaku podlehla značná část naší politické „reprezentace“. Nevím, jestli si lidé, kterých se to týká, uvědomují, jak svou snahou „vrátit to Klausovi i s úroky“ jednak ukazují svou pravou tvář (a rozhodně to není tvář milosti a pravdy) a také jak výrazně přispívají k další polarizaci a zhrubnutí naší společnosti. Jen - jestli chtěli oni malí lidé v Senátu svým hlasováním předvést, že „nejsou jako on“ - tak se jim to opravdu podařilo. Nazval bych to jejich počínání vzpourou nul, navíc pod taktovkou člověka oficiálně mimo politiku – vlnícího se evolucionisty Karla Janečka. Pravda je, že (převážně) levicoví politici už jednou podobně idiotský sebevražedný zářez provedli – totiž když se jim pod vedením J. Paroubka podařilo „shodit“ Topolánkovu vládu uprostřed jejího předsedání Evropské unii.
Martin Pinc
O lásce k vlasti
V dnešní době se jaksi nenosí být vlastencem. Člověk je okamžitě podeřelý z šovinismu, ne-li z xenofóbie či náckovství. Naopak se dnes mezi našimi intelektuály velmi nosí jakási forma sebe- mrskačství, hledání nejrůznějších důkazů a opor pro argumentaci, že správné je mít co možná nejvíce negativní vztah k naší vlasti a národu. Tu si vytýkáme sklon k mesiášství, tu zase kdy a jak jsme byli zbabělí, jindy, že si nejsme schopni sami vládnout. Někteří docházejí k přesvědčení (už mnohokrát omletému v minulosti), že jsme měli na svou národní existenci rezignovat a raději jsme se měli nechat rozplynout, asimilovat Němci, jiní horují pro kosmopolitismus. Domnívám se, že všechny takové přístupy jsou nejen pomýlené, ale také naprosto zavádějící, protože vytvářejí všelijaké spekulativní myšlenkové konstrukce, aniž by se zabývaly tím, co tvoří podstatu hodnoty vlastenectví, tedy láskou.
Martin Pinc
Karel Janeček konečně našel 27 Jidášů...
Ať už si myslí o odstupujícím prezidentovi kdo chce co chce, počastovat ho při odchodu z jeho funkce obžalováním z velezrady, to je absurdní divadlo, které si nevymyslel ve svém Odcházení ani Václav Havel. Dvacet sedm našich zákonodárců jen potvrdilo, že politiku definitivně proměnilo v kabaret. Jako zpitomělé stádo se zapojili do nekončící dehonestace Václava Klause, přičemž si vůbec neuvědomují, že slouží jen jako stafáž, jako užiteční pitomci pro zviditelnění guru Janečka.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP
V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...
To nemyslíte vážně! Soudce ostře zpražil bývalého vrchního žalobce
Emotivní závěr měl úterní jednací den v kauze údajného „podvodu století“, v němž měly přijít tisíce...
Na jednání o míru nepřijdeme, vzkázali Rusové. Švýcaři je ani nezvali
Švýcarsko iniciuje vlastní mírovou konferenci o Ukrajině. S pozváním Ruska na setkání, které se má...
Pavel zkritizoval všechny. Nefér jsou Babišova slova i kampaň SPOLU, míní
Kampaň, která dělá z hnutí ANO zastánce ruských zájmů, je podle prezidenta Petra Pavla stejně nefér...
O menopauze musíme mluvit, burácela herečka Halle Berry před Kapitolem
Slavná herečka Halle Berry se zapojila do americké politiky, když podpořila senátorky snažící se o...
Sluší se, aby zaměstnanec věděl, proč je propouštěn, řekl Juchelka
Poslanci se přeli o změnu zákoníku práce. Opozici se ho nepodařilo vrátit vládě k přepracování....
Chcete, aby vaše děti měli v dospělosti bohatství? Přečtěte si, jak na to!
Správné finanční návyky a dovednosti vznikají právě v dětství. Mnoho dětí je přijímá přirozeně od svých rodičů, kteří jsou pro děti velkým vzorem....
- Počet článků 257
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2303x
Seznam rubrik
- politika
- křesťanská apologetika
- historie - fakta a mýty
- rodina a výchova
- kultura a společnost
- Osobní
- Nezařazené