Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Moc bezmocných – v dnešní realitě

Přečetl jsem si dnes po dlouhé době znovu Havlovu Moc bezmocných a náhle jsem si uvědomil, že by náš první prezident vlastně mohl mít z volebních výsledků 1. přímé volby prezidenta ČR radost. Copak není vzpoura většiny lidí vůči vůli a nátlaku „mravní a intelektuální elity národa“, té většiny, která je tradičně zdeptaná, ponížená, hůře vzdělaná, chudá a většinou pasivní - zvyklá „držet hubu a krok“ - dokladem, že tu přeci jen u nás začíná existovat autentická občanská společnost? Copak to nevyžadovalo pořádný kus občanské odvahy vzepřít se a nepodlehnout dlouhotrvající masivní propagandě, že kdo nevolí Karla, není čestný a slušný člověk, je na straně lži a nenávisti, je zamindrákovaný, hloupý, nekulturní vidlák, nácek a xenofób, či přímo „hnědé či rudé prase“? Podrazák Škárka (člověk bez tváře, který měl dávno opustit poslaneckou sněmovnu, protože je zde jen pro ostudu) by takové lidi rád zbavil volebního práva – takovou má představu o demokracii. Hle, volič pravdy a lásky!

Napříště už opravdu budu velmi váhat, zda naleznu občanskou společnost mezi liberálními intelektuály - „věčnými petenty“, kavárenskými žvanily, či uměleckou „frontou“, protože, jak je nezávislému pozorovateli zřejmé, tato skupina je velmi snadno manipulovatelná a chová se nanejvýš sektářsky. Její heslo totiž zní „Kdo není s námi, je proti nám“. Tak se zachoval i Monsignor Tomáš Halík, který zaměnil kazatelnu ve svém kostele za volební tribunu a po volbách dal najevo svou frustraci slovy, které zaznamenal jeho posluchač Filip Outrata takto:

„Při bohoslužbě den po skončení voleb jste proti sobě postavil příznivce obou kandidátů jako stranu dobra a stranu zla, jako na jedné straně menšinu, která v sobě nese veškerou naději, na druhé straně temnou masu, která nestojí za pozornost, za úvahu, za zmínku. Dále jste mluvil o tom, že tato strana dobra, stoupenci Karla Schwarzenberga, jsou lidé mladí, vzdělaní, studenti a vysokoškolští pedagogové. Na té druhé, temné straně jsou zřejmě jen lidé staří, nevzdělaní, neperspektivní.

Velmi mě mrzí, že zrovna z Vašich úst bylo slyšet takto zjednodušující pohled na společnost. Před kázáním jste četl text Lukášova evangelia o prorocké radostné zvěsti směřující k chudým, zajatcům, slepým a zdeptaným. Mrzí mě, že jste pak nepřipomenul také ty, kdo nevolili kandidáta této vlády právě proto, že jsou sociálně slabí a ohrožení, zdravotně postižení, vydaní na milost a nemilost zvůli druhých. Mohu Vám potvrdit, že i mezi nimi jsou lidé vzdělaní, přemýšliví, zodpovědní, dokonce i mladí. I oni mohou být nositeli naděje, i oni si zaslouží, aby se s nimi počítalo. I oni si zaslouží pozornost.“

Tomáš Halík v odpovědi nepopřel, že opravdu není schopen se zbavit černobílého vidění politické reality u nás: „Nemohu přehlédnout podivné souručenství v táboře „zemanovců“ či odpůrců Schwarzenberga – komunisté, populisté z ČSSD typu Jandáka či Zaorálka a odborových předáků, Klausova rodina s jeho Jaklem a Hájkem, fašistoidní ultrakatolíci z DOST a mezi umělci hlavně konzumní baviči a estrádní hvězdy; nenašel jsem tam dosud nikoho z těch, kterých si vážím. Podobně to vidím mezi kněžími – přátelé z disentu a lidé ekumenicky otevření podepsali výzvu na podporu KS, avšak jistá část kléru, která ráda sebe i jiné děsí židozednářskými spiklenci a čtou Bartoše, Světlo a lefebristické Te Deum, spatřují zas v Zemanovi lepší alternativu.

Naopak mezi podporovateli Schwarzenberga vidím především studenty, kteří touží po změně mocenského kartelu z dob opoziční smlouvy a vnímám tam velký mravní a intelektuální potenciál. Mezi voliči Schwarzenberga jsem našel lidi, kterých si vážím na krajní levici (Uhl), na „levostředu“ (Pehe) i mezi konzervativci (Piťha a mnozí jiní), není to dilema mezi pravicí a levicí. Cítím velkou zodpovědnost především za to, aby onen vzmach zejména mladé generace a občanských iniciativ, který jsem zaznamenal kolem smrti Václava Havla a který se nyní semknul kolem Karla Schwarzenberga, nevyzněl do prázdna a aby Klaus a jeho kamarádi se nadále nevysmívali slabosti „pravdoláskařů“.“

Pro mne je naopak zarážející slepota „mravní a intelektuální elity národa“ ke skutečným potřebám a problémům běžných lidí, slepota k tomu, že naše média jsou ovládána z pozadí lidmi, kteří manipuluji veřejným míněním způsobem, který si nezadá s médii „reálného socializmu“, ovládanými ideology KSČ. Střízliví a nestranní pozorovatelé to ovšem vnímají velmi silně, což mám potvrzeno např. z blogu uznávaného vědce, prof. Hořejšího: „Ačkoli ve mně tedy jakýkoli výsledek nemohl vyvolat jakoukoli silnější emocionální reakci, musím se přiznat, že jsem konečný výsledek přijal s jakousi škodolibou radostí. A to proto, že ta mediální palba na podporu Knížete už byla opravdu nesnesitelná. Připomínala mi živě situace např. před sjezdy KSČ, kdy se na nás neustále valil podobný proud vyjádření podpory od těch či oněch umělců, vědců či traktoristů. Byl jsem tedy svým způsobem rád, že těm zuřivým propagandistům „zmehlo“.“

Je to opravdu zvláštní a překvapivé, že naši „obyčejní lidé“, se nenechají tak snadno manipulovat, jako vzdělané elity? Popravdě řečeno, není. Je historickou skutečností, že to byly vzdělané „pokrokové“ vrstvy společnosti, které měly lví podíl na nástupu zvrhlé komunistické ideologie. Ta byla šířena převážně elitami - dlouhou řadou vysoce vzdělaných lidí, často s ctihodným rodinným zázemím. Takto se projevovala většina levicové inteligence a umělecké „avantgardy“ 20. a 30. (i 40. a dalších dekádách) let minulého století. Je možno říci, že do značné míry právě tato zrada intelektuálních elit a jejich vytrvalé a dlouhodobé ovlivňování veřejného mínění (= ohlupování lidí) umožnila v mnoha státech nástup komunistů k moci a následný útlak mnoha národů světa. Komunizmus a levičáctví obecně vyhovovalo těmto volnomyšlenkářům jako ideologie, která jim obhájila a zdůvodnila jejich představu svobody, především v oblasti sexuální volnosti (pohlavní komunizmus).

Tento starý jed falešné svobody znovu a znovu otravoval další generace intelektuálů a umělců. V 60. letech vedla „pokrokovou avantgardu“ mládež především ve Spojených Státech, ale i v západní Evropě. Byla  na ni nabalena řada velmi vlivných lidí – hudebníků, výtvarných umělců, básníků, spisovatelů, politicky se angažujících skupin (jako byly feministky či bojovníci proti rasové segregaci) – ale třeba i akční umělci jako byli vídeňští „akcionisté“, jejichž hlavním krédem byl protest proti establishmentu, proti pokrytectví starších generací. Z těchto protestujících extrémistů pak víceméně vzešlo soudobé politické vedení států Evropské Unie.

Vrátíme-li se k porážce elit v našich prezidentských volbách: hlavní příčinou porážky Karla Schwarzenbera nebyla lež Miloše Zemana, ale naprosté nepochopení toho, co je hlavním tématem voleb. Dělící linie totiž nevedla mezi láskou a nenávistí, pravdou a lží, dobrem a zlem. Tato linie vedla mezi bohatstvím a chudobou, povýšeností a ponížením, mocí a bezmocí. A bezmocní v přímé volbě prezidenta ukázali svou moc. Havlův zelinář se konečně přestal bát a vyslovil svůj názor... A my všichni ostatní – kdo jsme nevolili M. Zemana (ať už jsme nevolili vůbec, nebo volili opačně) - tento jasně vyslovený názor musíme respektovat.

Citace jsou z článku dr. Halíka Dialog o povolební situaci, který byl uveřejněn na serveru Křesťan dnes

Autor: Martin Pinc | pátek 1.2.2013 17:00 | karma článku: 30,94 | přečteno: 2096x
  • Další články autora

Martin Pinc

Myšlenkový svět stavitelů mariánského sloupu

Podle prohlášení pražského primátora B. Svobody (deník Metro 7.5.2012) má být obnoven historický vzhled Staroměstského náměstí. Deník Metro: „Prvním krokem k návratu historické podoby náměstí je obnova barokního mariánského sloupu, stavby, která v historii vyvolávala ještě větší kontroverze než samotná dostavba radnice.“ Jeho obnova je předmětem vzniku a činnosti Společnosti pro obnovu mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze. Tato společnost se na svých webových stránkách snaží převědčit čtenáře, že své úsilí o „znovupostavení sloupu chápe také jako duchovní symbol obnovy národa v situaci znovunabyté svobody. Obnova sloupu má být dle našeho prvního čestného předsedy kardinála Františka Tomáška činem smíru a vzájemné tolerance.“ Skutečné cíle a záměry, spojené s opětovným vztyčením sloupu ovšem skrývá. Přesto není vůbec těžké jim porozumět jako „zbožné lži“, jejich záměry jsou totiž zřetelně čitelné z webových stránek Měsíčníku České misie v Chicagu „Hlasy národa“, na něž Společnost pro obnovu sloupu odkazuje.

14.5.2012 v 9:30 | Karma: 17,36 | Přečteno: 1795x | Diskuse| Společnost

Martin Pinc

O romské identitě (existuje vůbec?)

Několik posledních článků redaktora MF Dnes Patrika Bangy vyvolalo velký rozruch nejen mezi čtenáři blogů na Idnes. Pan Banga v podstatě obvinil český stát z toho, že způsobil současnou vysokou kriminalitu romského etnika u nás tím, že neřešil jeho zaměstnanost. Z jeho článků rovněž vyplynulo, že by zřejmě přivítal státní paternalismus, tj. aby stát vzal do vlastních rukou nejen péči o vzdělání, ale rovnou výchovu svých občanů jako takovou. Pravděpodobně mu ale vůbec nedochází, že taková forma státního paternalismu je obvyklá jen v totalitních společnostech – a je lhostejné, jsou-li založené na bázi komunismu, fašismu, nebo národního socialismu (případně na nějaké náboženské doktríně, jako státy, v nichž je povinné jediné státní náboženství, jako tomu bylo v katolických zemích pod nadvládou Habsburků v 17. a 18. století či dodnes v islamistických státech afrického Sahelu či Blízkého Východu). Je tedy na místě otázka – chtěl by pan Banga, aby se u nás obnovila totalitní společnost?

8.5.2012 v 13:30 | Karma: 18,53 | Přečteno: 2158x | Diskuse| Společnost

Martin Pinc

1 máj 1890 a 1980

Mladší generace si dnes už ani neumějí představit, jaký byl život v naší zemi v éře „reálného socializmu“. Že mohla být doba, kdy se nemohlo ani otevřeně mluvit o problémech ve společnosti, natož kritizovat svou vládu. Pokud si totiž někdo dovolil říci něco jen trochu mimo „oficiální linii strany“, ztratil přinejmenším jakoukoli šanci se profesionálně uplatnit. Nebylo tedy možné, že by tehdy mohla oficiálně vyjít kniha „Do posledního dechu!“, kterou proto jen jako samizdat vydal můj tchán, profesor českého jazyka a literát Miloš Hoznauer v roce 1983. Rozhodl jsem se s jeho svolením publikovat na svém blogu následující text z tohoto výboru krátkých próz - "1. máj 1890 a 1980". Text fiktivně uvádí kovaný komunistický „editor“ (lze si maně vzpomenout např. J. Kojzara z Rudého Práva):

1.5.2012 v 9:00 | Karma: 13,39 | Přečteno: 1603x | Diskuse| Společnost

Martin Pinc

Škaredý Škárka, prolhaná Kočí, naivní Bárta a trapný Kmenta

Jsem docela perplex ze způsobu, jak „investigativní novinář“ Mladé fronty Dnes Jaroslav Kmenta dokáže zcela přeznaménkovat a zrelativizovat průběh a výsledky soudního přelíčení v kauze Bárta – Škárka. Znovu a znovu (s vpravdě goebbel-sovskou vytrvalostí) je schopen ukazovat na Jana Bártu jako na hlavního ničemu na naší politické scéně. Naposledy ve včerejším komentáři „Sonda do hlubin Bártovy duše. Proč se nevzdá svého vlivu?“ uveřejněném na iDnes.

17.4.2012 v 16:00 | Karma: 24,57 | Přečteno: 1624x | Diskuse| Politika

Martin Pinc

Boží prorok v pohanských Čechách

Včera tomu bylo už 10 let, co k Pánu odešel Zdeněk Bonaventura Bouše, pro přátele „Bony“, františkánský mnich, teolog, liturgista, historik umění a kazatel, který svými „buřičskými“ a kritickými postoji a názory po několik desetiletí „čeřil vodu“ v dosti zahnívajícím rybníce, ve který se ve 20. století proměnilo křesťanství v Čechách. Jeho postoje a názory byly nevhod jak komunistické moci, tak církevním strukturám; proto byl na dlouhá léta zbaven státního souhlasu k vykonávání duchovní služby a k úlevě části vrchnosti své církve se poté „uklidil“ mimo hlavní město. Přesto byli jeho charismatickou osobností formováni či ovlivněni významní křesťanští činitelé, teologové i laici, mezi mnoha jinými např. Václav Malý, Tomáš Halík či Jan Heller. Já sám mohu jen s velikou lítostí konstatovat, že jsem promeškal možnost tohoto vyjímečného „muže bolesti“ poznat osobně. Předkládám tedy čtenářům tohoto blogu alespoň výňatky z jeho textů a vzpomínky jeho přátel, jak jsou zaznamenány v knize Bonaventura Bouše, Odkaz a vzpomínky (Vyšehrad, 2009).

17.4.2012 v 11:00 | Karma: 16,81 | Přečteno: 1388x | Diskuse| Společnost
  • Nejčtenější

Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici

25. dubna 2024  12:40,  aktualizováno  14:38

Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...

Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů

29. dubna 2024  6:21,  aktualizováno  13:19

Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...

Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let

1. května 2024  12:58

Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...

Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město

24. dubna 2024  11:40,  aktualizováno  15:50

Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...

To nemyslíte vážně! Soudce ostře zpražil bývalého vrchního žalobce

1. května 2024  10:17

Emotivní závěr měl úterní jednací den v kauze údajného „podvodu století“, v němž měly přijít tisíce...

SPOLU paroduje heslo ANO a spojuje ho s Ruskem, premiér Fiala to hájí

2. května 2024  10:56,  aktualizováno  12:06

V kampani před volbami do Evropského parlamentu vsadila koalice SPOLU i na antikampaň. Na sociální...

Summity EU jsou válečné kabinety, nemáme mírovou iniciativu, stěžuje si Fico

2. května 2024  10:59,  aktualizováno 

Evropská unie není s to přijít s mírovou iniciativou pro Ukrajinu, všechny schůzky státníků...

Bezpečnostní úřad má nového šéfa. Čuřín chce víc digitalizace a méně prověrek

2. května 2024  11:51

V Národním bezpečnostním úřadu (NBÚ) je podle nového šéfa Jana Čuřína prostor pro digitalizaci a...

Žena zápasila s policisty o nůž, jednoho pořezala a sama se bodla do břicha

2. května 2024  11:44

Policisté pomáhali v Sušici na Klatovsku ženě, která byla rozrušená a chtěla si ublížit. Před...

  • Počet článků 257
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 2303x
Moje krédo je podle NZ, listu Filipským 3,14: "Běžím k cíli, abych získal nebeskou cenu, jíž je Boží povolání v Kristu Ježíši."