Kdo je Geert Wilders?

V našich médích je tento holandský politik spojován s pojmy jako fašista, islamofob, laciný populista, který zneužívá proticizineckých nálad v Holandsku. Když byl před časem pozván do České republiky, aby zde v Senátu vystoupil s přednáškou, na níž by českému publiku vysvětlil své názory, strhl se kolem něj takový pokřik, a bylo s tím spojeno tolik negativních projevů - mimo jiné se v tomto směru „vyznamenal“ politik ODS Vodrážka, že se nakonec rozhodl svou přednášku u nás neuskutečnit.

V poslední době přeci jen začíná dosavadní hysterie kolem jeho osoby ustupovat, a v diskusi o něm nabývají na síle poněkud střízlivější tóny, možná také pro nepopiratelný úspěch Strany pro svobodu, kterou vede, v nedávných parlamentních volbách v Nizozemí.

Než pokročím o Wildersovi, zmíním se o několika osobních zkušenostech. Je to již asi 15 let, co jsme měli možnost poslat naši dceru do Antverp v Belgii, kde několik let za sebou strávila část prázdnin v rodině Sengier v rámci programu Živá rodina – Ymca. S touto rodinou jsme se postupně spřátelili a Sengierovi nás docela často na oplátku navštěvovali v Čechách a trávili zde části své letní i zimní dovolené. Při společných posezeních, když vyprávěli o tom, co se děje u nich doma v jejich městě, často dávali najevo znepokojení nad chováním arabských imigrantů, kterým dávali obecné pojmenování „Marokánci“. Protože u nás jsme měli (a máme) jen malé zkušenosti s imigrací ze severní Afriky, divili jsme se jejich „xenofobii“, ale postupně jsme začali chápat, že tito přistěhovalci zaujali v belgické společnosti podobnou sociální pozici a vyznačují se podobným chováním, jako u nás Romové. Problematika soužití s přistěhovaleckou komunitou je násobena vynucováním „respektu“ k jejich islámskému náboženství, což zahrnuje i „toleranci“ různých pro nás nepřijatelných sociálních zvyklostí (např. mnohoženství, absolutní podřízení žen mužům) a životního stylu, jenž je v zásadním rozporu s životním stylem, jenž je typický pro západní civilizaci.

Při lepší znalosti toho, co se děje v těchto zemích, už snad také lépe chápeme slova Geerta Wilderse: „Projděte se ulicí a sledujte. Už se necítíte jako ve své vlastní zemi.“

Matyáš Zrno píše v článku Císař je nahý, uveřejěném před rokem v LN: „To jsou ovšem v pokrokových kruzích vysmívané tradiční potřeby člověka. Cítit se „mezi svými“, mít pocit „kulturní blízkosti“…? Jak přízemní oproti světlé vizi multikulturní společnosti. Že přitom imigranti sami utvářejí uzavřená ghetta? O tom se jaksi nemluví.“

A pokračuje: „Wilders ovšem imigranty nechce postřílet ani narvat do dobytčáků. Požaduje na pět let zastavit imigraci z „nezápadních“ zemí. Chce v ústavě zakotvit kulturní dominanci židovsko-křesťanské a humanistické tradice a na pět let zastavit budování nových mešit. Zakázat kázání v jiném jazyce než v holandštině. Uzavřít radikální mešity a vyhostit extremistické islamisty. Vyhostit kriminální přistěhovalce. Kromě toho chce snížit daně, obnovit úroveň tradičního vzdělání a respekt k učitelům, policistům či lékařům. Snížit pravomoci Evropské unie a holandský příspěvek do unijního rozpočtu.“

Wilders vysvětluje, proč (jakkoli je libertián) je tak ostře proti nárůstu islámské populace v Holandsku, a potažmo ve všech zemích, které spojuje evropské kulturní dědictví:

„V Evropě dnes žije na pětapadesát milionů muslimů. Universita v San Diegu nedávno odhadla, že během pouhých dvanácti let vytvoří muslimové šokujících 25 % evropské populace. Bernhard Lewis předpověděl muslimskou většinu k závěru tohoto století. (Podle dlouho tajených záměrů EU se připravuje imigrace dalších 56 milionů muslimů do Evropy, převážně ze zemí severní Afriky. pozn. MP)

Jenže to jsou jen čísla – čísla, na nichž by nebylo nic špatného, kdyby muslimští imigranti upřímně usilovali o asimilaci. Tomu ale naznačuje máloco. Pewovo studijní centrum [the Pew Research Center] oznámilo, že u poloviny francouzských muslimů převyšuje loajalita k islámu loajalitu vůči Francii. Třetina francouzských muslimů není proti sebevražedným útokům. Britské Centrum pro společenskou soudržnost [British Centre for Social Cohesion] hlásí, že třetina muslimských studentů v Británii by si přála žít ve světovém kalifátu. Podle jedné holandské studie plná polovina holandských muslimů připouští, že „pociťuje pochopení“ vůči útokům z 11. září.

Muslimové po nás chtějí “respekt”. A my jim náš respekt prokazujeme. Naše elity se nebrání ústupkům. Kapitulujeme. V mé vlastní zemi jsme postupovali od výzvy kabinetního ministra, abychom z muslimských svátků udělali oficiální státní svátky, přes prohlášení jiného člena kabinetu, že islám je součástí holandské kultury, až po prohlášení křesťanskodemokratického generálního prokurátora, že se v Nizozemí nebude bránit právu šária, pokud země získá muslimskou většinu. Někteří naši ministři vlastní marocké a turecké pasy.

Muslimové své požadavky podepírají porušováním zákonů, jež sahají od drobného vandalismu a náhodných útoků, třeba na posádky sanitek a řidiče autobusů, až po pouliční boje menšího rozsahu. Paříž zažila regulérní povstání ve svých panelákových předměstích, proslulých banlieus. Jsou tací, kteří to označují za izolované výbuchy, já bych raději hovořil o muslimské intifádě. Viníky nazývám “okupanti”, protože nejsou ničím jiným. Nepřišli sem, aby se zapojili do našich společností, ale proto, aby naše společnosti zapojili do islámského světa, Dar-al-Islam. Jsou to kolonizátoři a okupanti. Zmíněné pouliční násilí je vesměs namířeno proti nemuslimským občanům, což obyvatele našich zemí vyhání z jejich čtvrtí, jejich měst a jejich rodných zemí.

Politici se krčí v koutě, odmítají vystoupit před nastupující šáriou. Věří, že všechny kultury si jsou rovny. Navíc, na světštější úrovni, se muslimové stali volebním jazýčkem na váhách, který politici nemohou opominout. Naše potíže s islámem nelze svádět na chudobu, útlak nebo evropskou koloniální minulost, jak s oblibou tvrdí naše levice. A stejně tak je nelze svádět na otázku Palestiny nebo amerických jednotek v Iráku. Za potíže s islámem totiž může samotný islám.

Dovolte mi krátký úvod do islámu coby ideologie. První, co je třeba vědět, je ústřední význam jejich svatého textu, Koránu. Korán obsahuje Alláhova přímá slova, sdělená skrze anděla proroku Mohammedovi. A tady začínají naše potíže. Každé slovo v Koránu pochází přímo od Alláha, a tudíž se o něm nepochybuje a nediskutuje. Je závazné pro každého muslima a po všechny časy. Proto nemůže existovat nějaký umírněný islám. Ano, existují umírnění muslimové, ale umírněný islám ne. Korán obsahuje výzvy k nenávisti, násilí, podrobování jiných, zabíjení a teroru. Korán muslimy vyzývá k zabíjení nemuslimů, teroru vůči nemuslimům, a ke splnění povinnosti svaté války: násilného džihádu. Džihád je povinností každého muslima, má-li islám nakonec zvítězit a ovládnout svět – pomocí meče. Korán též je silně antiijudaistický, židé v něm jsou přirovnáváni k opicím a prasatům...

Tváří v tvář postupující islamizaci Evropy je velmi těžké zachovat si optimismus. Valí se na nás příliv. Ztrácíme na všech frontách. Demograficky je islám na koni. Vládnoucí levicové strany jsou na muslimské přistěhovalectví dokonce pyšné. Vysoké školy, umělci, média, odbory, církve, špičky byznysu a celý politický establishment vyznávají sebevražednou ideologii multikulturalismu. Takzvaní žurnalisté se mohou přetrhnout, aby každého kritika islamizace onálepkovali coby „pravicového extrémistu“ nebo „rasistu“. Celý establishment se spřáhl s našim nepřítelem. Levičáci, liberálové i křesťanští demokraté jsou s islámem jedna ruka.

Tato zrada našich elit je na celém vývoji nejbolavější. V takto kritickém momentě evropských dějin by nás naše elity měly vést. Postavit se za staletý odkaz naší civilizace. Bránit odkaz našich předků. Ctít naše judeokřesťanské hodnoty, díky nimž se Evropa stala tím, čím je. Jenže na úrovni vlád vidíte jen minimální známky naděje. Sarkozy, Merkelová, Brown či Berlusconi by v soukromém rozhovoru možná přiznali, že vědí, jak hrozivá je naše situace. Jakmile se ale rozsvítí malé červené světélko, zahledí se do kamery a začnou nám povídat o mírumilovném náboženství a jak bychom spolu měli vycházet a zpívat Kumbája. Vědomě a dobrovolně se dopouštějí toho, co Ronald Reagan označil za „zradu naší minulosti, zahazování naší svobody.“

Jestliže je v Evropě nějaká naděje, pak v prostých lidech, nikoli v elitách. Změna může přijít jenom od řadových občanů. Je to jen na nich, na jejich snaze. Budou však muset zvítězit nad celým právním, legálním a mediálním establishmentem. "

Tolik Geert Wlders. Ať p.t. čtenáři sami posoudí, nakolik jsou jeho názory populistické, či nikoli.

Pozn, MP: další znepokojivé souvislosti s obsahem tohoto článku jsou uveřejněny např. zde:

http://atllanka.net/index.php?text=28-dohodnuta-islamska-okupace-eu