Jaké je duchovní pozadí Václava Havla?

Literát a historik Martin C. Putna, jenž letos v létě na pochodu Prague Pride hrdě nesl transparent s nápisem Katolické buzny zdraví Bátoru, napsal před nějakým časem, v době, kdy byl ředitelem Knihovny Václava Havla pozoruhodný spis Václav Havel: duchovní portrét v rámu české kultury 20. století. V této knize na svého idola možná prozradil více, než musel. Především analýza životního směřování jeho předků ukazuje s nečekanou závažností o tom, jaká myšlenková východiska a duchovní dědictví (nebo možná spíše zátěže) po nich Václav Havel převzal.

Jan Lukavec ve své recenzi této knihy píše mimo jiné, že Putna rozpoznal „myšlenkovou linii od dědečka Vácslava Havla, nadšeného spiritisty, k čemuž přispěla jeho známost se svéráznou myslitelkou Annou Pammrovou, přes otce Václava M. Havla, zednáře a sympatizanta americké unitářské církve, která byla též církví Charlotty Masarykové, až ke Kampademii či Foru 2000, kde se podle Putny Havel „snaží podobně jako jeho otec v zednářské lóži dobrat v neoficiálním společenství nejlepších mozků řešení problémů doby“. Podle Putny přitom spiritismus se svým důrazem na životosprávu vyznával vědeckost jako jednu z nejvyšších hodnotových kategorií, totiž vyznával „jinou vědu“, chtějící doplnit a překonat vědu novověkou.

Putna tedy naznačuje, že právě tento esoterismus mohl být oním moderním či vědeckým náboženstvím, po kterém volali američtí unitáři, Jefferson a Masaryk, a proto mohlo v životní praxi V. M. Havla obojí koexistovat. To, že se pak Václav Havel otevřel synkretickému myšlení Kampademie, v níž byl významnou postavou jeho bratr Ivan M. Havel, bylo podle Putny přirozené: „v úsilí o interdisciplinární a intersvětonázorovou celistvost, o kombinování vědeckosti a náboženskosti, mohl vidět přirozené pokračování a rozvinutí oné tradice, kterou zdědil v linii T. G. Masaryk – V. M. Havel“.

Toto pokračování a rozvinutí je přitom podle Putny zdůvodnitelné i „reálně“, historicky: Kalifornie „nové vědy“ a New Age je, historicky vzato, skutečně jedním z rozvinutí oné myšlenkové tradice, která začíná v Nové Anglii unitářů a transcendentalistů. To „nové“, co k Havlovi přichází skrze Kalifornii - Kampademii, je tudíž podle Putny pokračováním toho „starého“, co zdědil od Masaryka a od otce. Jakési sklony k „duchařství“ se přitom Putna snaží, překvapivě, odvážně a pro někoho snad ne zcela přesvědčivě, najít i třeba u Jana Patočky a jeho pojmu „duchovní člověk“, u kterého český filozof přiznal, že to „zní nějak duchařsky“, k čemuž Putna dodává, že Patočka ani sám netušil, „na jak správnou stopu“ tím uváděl badatele o Havlovi...“(tolik z recenze J. Lukavce)

Někteří čtenáři už zřejmě tuší kam mířím, jiným pak vysvětlím: Uvedené informace se mohou tvářit jako zcela hodnotově neutrální, ba dokonce pozitivní, skutečnost je ale jiná – jednoznačně z nich plyne, nazvou-li se pravým jménem, že několik generací rodu Havlů bylo hluboko zapleteno do závažných forem okultismu (spiritismus, svobodné zednářství, esoterika) a že tak už po dlouhá desetiletí velmi silně skrze tuto rodinu působí duch čarodějnictví, jenž vzhledem k jejich významnému postavení ve sféře politické, podnikatelské, intelektuální i umělecké ovlivňoval vrcholné pozice našeho národa – elitu české společnosti. Za velmi znepokojivé pokládám pak přiznání, že se okruh lidí kolem V. Havla (zmíněná Kampademie – z nich jmenujme osobnosti jako Z. Neubaurer, T. Halík. I.M. Havel, R. Palouš aj.) jednoznačně přihlásil k hnutí New Age. Z jejich pozdější činnosti je pak evidentní, že tyto myšlenky aktivně šíří mezi svými přívrženci a skrze ně v celé společnosti.

Co to vlastně je, a jaké jsou cíle New Age? Spousta naivních lidí vidí v New Age pouze jakési sykretické, všeobjímající náboženství lásky, ochrany životního prostředí a míru. Stěží si lze představit větší omyl. Jeden z lidí, který pronikl hluboko do nejvyšších struktur tohoto hnutí, ale později se obrátil ke Kristu, služebník čarodějnice Jim McCoy, navštívil v roce 1996 naši zemi, aby na semináři křesťanských vedoucích varoval před jeho přijetím:

„Tak proto jsem tady v Praze a v České republice a dosvědčuji vám, že je jen jeden Bůh a to je Pán Ježíš Kristus. Hnutí New Age, kde jsem byl činný na nejvyšších místech USA, a všechna náboženství, která existují, jóga a všechny ostatní filozofie, jsou falešnými cestami. Prohlašuji zde, že pokud je praktikujete, půjdete do pekla. To, co vám říkám, mluvím a prohlašuji v autoritě Pána Ježíše Krista jako pravého Boha. Ano, Ježíš je Bůh. On je život věčný - všechny skutky a praktiky věštění, což zahrnuje horoskopy, dívání se do křišťálové koule, kyvadlo, okultní a různé alternativní léčitelské praktiky, různé seance, transcendentální meditace, vzývání Hare Krišna, buddhismus a mnohé jiné praktiky a cvičení, všechno toto vás přivede do smrti, do věčného zahynutí. Všechny tyto věci mě učili démoni a všechno to jsou lži. Když jsem byl ve škole New Age vyučován čarodějnou učitelkou, byl jsem výše než ostatní lidé, kteří praktikují New Age. Byl jsem v OSN, vyučoval jsem tam politické vůdce z různých zemí. Vím, že New Age chce zničit lidi, a pokud se křesťané proti tomu nepostaví, prožijí země světa ztrátu svobod a padnou do satanského otroctví. Mluvte proti tomu na ulicích, mluvte proti tomu ve školách, mluvte o tom se svými politiky, informujte je, burcujte veřejnost, protože pokud to s rozhodností a vytrvalostí neučiníte, zničí to vaši zemi!“

Hnutí New Age podle McCoye postupuje podle 13ti bodového plánu, jehož součástí je nastolení Nového světového řádu a k jehož prosazení jsou jeho organizátoři připraveni zlikvidovat všechny, kdo by se jejich záměru protivili, v první řadě znovuzrozené křesťany. Nechci tvrdit, že si Václav Havel je skutečně vědom všech výše uvedeným děsivých věcí, a že se s nimi, ztotožňuje – v každém případě byl ale přinejmenším zneužit vedoucími představiteli New Age, takže vystupuje jako výrazný mluvčí, ba přímo ikona jejich hnutí a právě pro podporu jejich ideologie vytvořil své Fórum 2000...

V době „reálného socializmu“ za komunistického útlaku jsem si i já nesmírně vážil Václava Havla jako morální autority a oceňoval jeho aktivní odpor proti tomuto bezbožnému totalitnímu zřízení. Co jsem ale nečekal, byla skutečnost, že poté, jakmile komunisté ztratili politickou moc, s nimi tak rychle najde společnou řeč a prosadí (společně s postkomunisty – Chartisty) kontinuitu komunistického právního řádu a tím znemožní se s komunismem důsledně vypořádat. V tom se projevila absence Boží spravedlnosti v jeho životě – láska a pravda však zvítězí nad lží a nenávistí jedině tehdy, když je na tyto negativní věcí vrženo světlo Boží pravdy. Pravé odpuštění by mělo následovat až po upřímném pokání, doprovázeném snahou napravit své hříchy. K tomu nikdy nedošlo (ale pozor - neříkám tím, že za to vše může V. Havel, protože jeden každý člověk sám odpovídá za své jednání). A běda! To, před čím jsme byli varováni, nejen Jimem McCoyem, ale i jinými proroky, kteří k nám byli posláni, se stalo skutečností. Náš národ se dostal ještě do většího otroctví než před rokem 1989, do otroctví hříchu. Hřích doslova prosákl všude a pohltil společnost. Dospěli jsme za těch 20 let od „sametové revoluce“ do bodu, kdy tresty za zločiny již nejsou udělovány, do bodu, kdy svévolník prohlašuje spravedlivého za svévolníka.

V této situaci opravdu není čas na nějaké oslavy a jásot. Jediné, co můžeme udělat, je činit pokání. V čele národa by měly opět stát morální osobnosti, kam se ale ztratily? Sám Václav Havel se v poslední době nejvíce zviditelnil svou manželskou nevěrou. V jeho případě je mi obzvláště líto, že odmítá fakt své odpovědnosti za své jednání a podřízenost vůči svému Stvořiteli, že nehledá své „místo ku pokání“. Přestože mu byl již před dlouhým časem jasně a jednoznačně zvěstován Kristus (jak doznává v některých svých spisech), nemá ochotu z něj učinit svého Pána a Spasitele. Boží vůle je přitom jasná – „Všichni staneme před stolicí Kristovou… každé koleno bude klekati, a každý jazyk vyznávati bude Boha. A takť jeden každý z nás sám za sebe počet vydávati bude Bohu“ (Římanům 14:10–12). A nikdo, ani hlasatel lásky a pravdy Václav Havel, nemůže obstát před Boží spravedlností na základě svých skutků – protože jsme všichni zhřešili a nemáme slávy Boží. Přesto i jej chce Bůh přijmout do svého věčného domu: „Vždyť Bůh nemá zalíbení ve smrti hříšníka, ale v tom, aby se obrátil a byl živ.“