Islám v Evropě nechceme – a co dál?

Většina mediálně aktivní české veřejnosti dává najevo nechuť k přítomnosti muslimů v České republice, potažmo v celé Evropě. Důvodů k tomuto postoji je mnoho, počínaje islámským terorismem, přes intenzivní islámskou propagandu, agresivitu a netoleranci mnoha jeho zastánců, až k zneužívání sociálního zabezpečení těmito přistěhovalci v mnoha evropských zemích. Vadí také prosazování jejich náboženských postojů ve veřejné sféře a pokrytectví byrokracie Evropské unie při ustupování jejich požadavkům. Ostatně i zde na Idnes je několik blogerů, kteří o této problematice vytrvale publikují nové a nové články.

Populace muslimů v západní Evropě. Zdroj: Internet

Přesvědčení naší veřejnosti je jedna věc, zcela odlišnou je zase realita přítomnosti desítek milionů muslimů na území Evropy. Z mnoha důvodů není možné tak významné počty lidí vysídlit z Evropy. Na rozdíl od středověku také není možné přinutit tyto lidi násilně změnit svou víru a tak si je podmanit, jak měla ve zvyku tehdejší církev. Co ale vůbec motivuje tyto přistěhovalce, převážně ze zemí severní Afriky a Blízkého východu, aby si zachovávali svoji víru, když jsou v Evropě obklopeni převážně ateistickým prostředím? Touto otázkou se málokterý bloger zabývá, a přitom je to věc zásadní důležitosti. Kromě snahy zachovat si svou identitu v cizím prostředí mají totiž k setrvání ve svém tradičním náboženství i jiné podstatné důvody. Vnímají vcelku právem moderní evropskou společnost jako zcela bezduchou a amorální. Vnímají, jak jsou v naší společnosti běžné rozpadající se rodiny – tak běžné, že je spíše raritou manželský vztah, kde by nebyla nevěra. Tito lidé přitom přicházejí z velmi tradičního zázemí, kde integrita manželství a pospolitost širší rodiny patří mezi nejvíce ceněné hodnoty. Vnímají mnoho dalších neduhů evropské společnosti, přičemž si už docela zvykli na (a pokládají za samozřejmé) její výhody. Mají možná obavy, že podrobí-li se jejich děti procesu evropského vzdělávacího systému, osvojí si právě ten životní styl, který pokládají za zcela zlý. Je tedy nasnadě otázka – existuje vůbec nějaký způsob, který by tyto lidi přesvědčil, aby změnili svůj způsob uvažování? Jsem v této souvislosti hluboce přesvědčen, že ateistický humanizmus těmto nábožensky velmi silně zakotveným lidem nemůže nabídnout nic, co by pro něm bylo přitažlivé – právě naopak.

Evropa ale přitom disponuje duchovním dědictvím, které se v minulosti v obraně proti islámu jako jediné osvědčilo, ale nyní se silně zanedbává. Přitom obsahuje právě ty aspekty, které mohou být velmi účinné jako řešení všech – i duchovních potřeb – muslimů. Není to nic jiného, než staré, poctivé křesťanství – duchovní cesta lásky, odpuštění a smíření. Cesta následování Krista, která přináší odpočinutí a pokoj. To jsou přitom hodnoty, které islámu zcela chybí a mohou muslimy oslovit. Po pravdě řečeno, už je masově oslovují na mnoha místech přímo v muslimském světě, navzdory krutému postihu, který tam za konverzi ke křesťanství muslimům hrozí. Vlastně si za těchto okolností nemůžeme neklást otázku – proč jsme my Evropané nebyli schopni být těmto přicházejícím muslimům tím světlem, které oni ve svém nitru toužebně vyhlížejí? Kdybychom totiž byli schopni jim přinést Krista, většina dnešních problémů spojených s nemožností integrace těchto přistěhovalců do naší společnosti by vůbec nevznikla...

Způsob, jak oslovit lidi z muslimského prostředí, přitom není tak složitý. Jako první krok je důležité toto: "Projevte zájem o poznání jejich víry, obav a radosti," pravil dr. John Azumah na Evangelické konferenci v Kalifornii. Azumah, farář presbytariánské církve z Ghany, Vysvětlil, že křesťané by se měli snažit co nejlépe muslimy poznat. "Muslim má jméno, má tvář," řekl, přičemž někteří křesťané "je neznají" (tj. muslimové je nezajímají z jejich lidské stránky).

Druhý krok je upoutat muslimy jako "světlo" nikoli "baterka". Azumah upozornil posluchače své přednášky, že namířit světlo lidem přímo do očí přiměje mnohé zakrýt si oči a odvrátit se. "Zastavte baterkový přístup a staňte se lampami. "Neostřelujte lidi biblickými verši. Upoutejte je a ukažte jim svou lásku dříve, než jim ukážete verše." Gordon Showell-Rogers, generální sekretář Evropské evangelické aliance (EEA), vyzval k obracení muslimů po celé Evropě na víru. Považuje muslimskou imigraci na kontinent za "příležitost pro evangelium".

Třetím krokem v oslovení muslimů, uvedl Azumah, je podělit se o osobní svědectví a zkušenost. Trval na tom, že taková zkušenost je velice mocná, když lidé dotyčného znají. Farář citoval příběh z Bible, který naznačuje, že osobní zkušenost samaritánské ženy byla dostatečným důvodem pro mnohé z jejího města, aby následovali Krista.

Čtvrtým krokem podle Azumaha je počkat si na příležitost. "Můžete mít zdroje, můžete mít nadšení a veškeré vědomosti, ale počkejte, až na vás sestoupí Duch svatý. "Je to práce Ducha svatého." Azumah, jenž sám konvertoval od islámu, pobídl křesťany, aby si našli cestu do muslimských společností. "Vstupte do muslimského sousedství, muslimských zemí a muslimského světa – abyste se dostali do jejich kultury a naučili se mluvit jejich jazykem, nenuťte je mluvit vaším."

Několik svědectví z islámského světa:

O probuzení mezi muslimy v iráckém Kurdistánu: http://www.tv7.cz/moje-tv7?vid=513&page=80

Příběh palestinského bojovníka: http://www.tv7.cz/moje-tv7?vid=473&page=86

Abdul ze Saudské Arábie: Jak víme, v této zemi je zakázané vystavovat a nosit náboženské symboly, vlastnit Bibli a stejně tak společně se modlit, jedině k Alláhovi. Dokonce i za telefonické blahopřání při příležitosti Vánoc je možné dostat se do vězení a za rozhovor s muslimem o Ježíšovi hrozí trest smrti. V takových podmínkách Abdul, který upřímně hledal Boha, neměl žádnou možnost dovědět se o Ježíšovi. Proto se mu v nočním snu zjevil samotný Ježíš a řekl mu: "Synu, já jsem cesta, pravda a život. Když mi zasvětíš svůj život a budeš mě následovat, zachráním tě od pekla." Po této události zavedl Bůh Abdula k jistému Koptovi, který žil v Saudské Arábii. Když se spřátelili, muž daroval Abdulovi Bibli. Když četl Boží slovo, rozhodl se přijmout Ježíše a sloužit Mu. Ale hned se o tom dověděla policie - zřejmě ji informoval někdo z příbuzných. Abdula uvěznili, mučili a nutili, aby se vrátil k islámu. Když odmítl, určili mu den a místo popravy. Měli ho stít, ale namísto toho ho propustili.

Jiný příklad: Walid, izraelský Arab, narozený v Betlémě, kde studoval islám na tamější vysoké škole, byl ustavičně vyučován, že jednoho dne se splní Mohamedovo proroctví a nastane velký boj, ve kterém muslimové získají Svatou zemi a všichni Židé budou zabiti. Proto se Walid rozhodl pro aktivní účast v džihádu. Věřil totiž, že svatá válka může skončit jen vítězstvím nebo mučednickou smrtí. V islámu je mučednická smrt jedinou jistou cestou ke spáse a do nebe. Walidovým idolem se stal Hitler, protože pozabíjel nejvíce Židů v celých dějinách. Walid se stal teroristou jen proto, že Korán ho strašil vidinou pekla a strašných trestů, kterým se může vyhnout jen tak, že vstoupí do džihádu. Naštěstí se mu dostala do rukou kniha, která ho přiměla přečíst si Bibli. Bůh ho při čtení vedl a ukazoval mu proroctví, která se do puntíku splnila. Po určitém čase Walid pochopil, že kořenem lidských problémů je hřích a nejhorším nepřítelem člověka je ďábel, ne Židé. Když se Walid dověděl pravdu o Ježíšovi, uviděl islám v pravém světle. Už nemohl dále vyznávat Mohamedovo náboženství. Až později se dověděl, že jeho matka už před časem tajně přijala křest a modlila se za něj. Musela to skrývat, aby přežila...