Co se to vlastně děje na Blízkém východě?

„Pověděl jim podobenství: Patřte na fíkový strom i na všechno stromoví. Když již pučí (rozkvétá), když to uvidíte, poznáte, že je již blízko léto“ (Luk 21.29-30) Poselství církve z Nigerie: „Tento rok je rokem Božího vyrovnání a nadpřirozeného povýšení.“ Václav Lamr uveřejnil nové prorocké „Slovo k hodině“ v němž předkládá následující duchovní zhodnocení dění na Blízkém východě, jež dnes zaměstnává mysl mnoha lidí na celém světě:

Egyptský president Mubarak odstoupil zdroj: Internet

Fíkovník je symbol Izraele a „jiná stromoví“ jsou ostatní národy. Němci mají jako symbol dub, Kanaďané javor. Češi mají lípu, Rusové břízu, Libanon cedr... Žijeme v době, kdy národy podle Boží vůle a zjevení „pučí“ jako pupeny stromů, osamostatňují se. Tento proces není vždy poetický nebo sametový. Dochází k revolucím, ke genocidám, vraždám a válkám. V Evropě jsme sledovali tragickou identifikaci národů rozpadající se Jugoslávie, později národů Sovětského svazu, Mezitím některé osvobozené národy upadly zpět do ještě horších diktatur a totalit, jiné se znovu osvobodily a zase další upadaly do temnot občanských válek.

Nyní je čas pro Afriku a arabsko-islámské země, s nimiž Pán hýbá, aby je z těch totalit a diktatur osvobodil a „povýšil“. Cíl je jasný: „Přijdou k Žádoucímu národů, ke Kristu.“( Ag.2.8) On se za ně žádostivě přimlouvá, aby se staly Jeho dědictvím (Žalm 2.8) Také církev se s Ježíšem přimlouvá za tento cíl. To si připomeňte, kdykoliv čtete noviny v těchto dnech nového roku 2011.

Myšlenky Václava Lamra pozoruhodně potvrzuje poselství bratra Paola. Z jeho dopisu vyjímám:

„Milí přátelé, právě probíhajicí změny v severní Africe a na Blízkem východě jsou vyvrcholením obrovské frustrace a nenaplněných nadějí místních obyvatel. Je to možné přirovnat k převratu v bývalém komunistickém bloku? To ukáže teprve čas, ale pravdou zůstavá fakt, že nic podobného se v tamních poměrech už dlouho neudálo. Boží vůlí je záchrana každého člověka a k tomu také dává milost národům, ktere neměly svobodnou možnost volby, především v otázkách víry, ke změně těchto podmínek. Možná se nám potomkům „sametové revoluce“ tyto převratné změny nezdají, ale je třeba si uvědomit charakter místních obyvatel: přece jen to nejsou mírumilovní „holubičí“ Slované! Právě díky rozpadu komunistického bloku se u nás otevřely dveře ke kázání evangelia a k podobné naději pro země Blízkého východu se již dlouho upínají srdce i modlitby na Východě i na Západě.

Měl jsem nyní příležitost strávit několik dní asi s 50 Araby ze všech „dotčených“ zemí. Jsou plni očekávání a s nadějí vzhlížejí k dalším událostem. Prosím vás na jejich místě za přímluvy. Je naší povinností přispět naší měrou k šíření evangelia v těchto částech sveta, stejně jako mnozí sloužili nám modlitbami, pašováním literatury i praktickou pomocí ještě v dobách, kdy u nás vládla nesvoboda.“