Státníci vidí prioritu v ekonomice, světová média v oteplování

Vraťme se ještě k summitu G8. Wall Street Journal píše: „Deklaraci skupiny G8, v níž je obsažen cíl snížení emisí skleníkových plynů o polovinu do roku 2050, bychom měli z určitého hlediska vnímat jako zbytečný humbuk. Zejména pokud si uvědomíme, že německá kancléřka Angela Merkelová usilovala o stejný cíl už na loňském summitu a od té doby se přešlapovalo na jednom místě. Údajní vůdcové světa se chovají zcela nezodpovědně. Navíc stanovili záměrně cíl tak daleko, že všichni už budou dávno na pravdě Boží. Přitom Mezivládní panel pro klimatickou změnu (IPPC), který obdržel spolu s Al Gorem Nobelovu cenu, volá dokonce po 80% snížení. Tito vědci vědí, o čem mluví. Od doby, kdy přijali svůj dokument, vývoj na Zemi přinesl další důkazy, že si lidstvo hraje s ohněm. Tato metafora plně sedí, protože skutečně bude nám všem strašně horko, obzvláště těm dnešním mladým. Budou nás těžce obviňovat, co se to s námi stalo, že jsme neviděli přicházející hrůzu. Nebudou živý závidět mrtvým? Co jsou proti tomu hrůzy stalinismu a nacismu?“

            Co ovšem udělalo z "Deklarace G8" monumentální záležitost, byl fakt, že se k ní připojil také president Bush. Se svými šesti měsíci zbývajícího mandátu a po sedmi letech odmítání a otálení udělal Bush konečně to, oč ho celý racionálně uvažující svět prosil. (Jak vidět, našeho hradního pána mezi racionální lidi  zařadit nelze). Cena za tvrdohlavost Bílého domu, kde je zloduch v pozadí vicepresident, byla a bude vysoká. Náklady na splnění obrovských požadavků, které na nás klade nejen klimatická změna, budou dnes mnohem vyšší, než by byly, kdyby se začalo už v roce 2001, kdy se Bush ujal úřadu. Po pravdě řečeno v tomto směru selhali i manželé Clintonovi. Není proto třeba se divit, že se Obama vymezuje nejen oproti panování Republikánů, ale také vůči předchozí éře, kdy vládli Demokraté. Toto má na mysli, když vytýčil heslo "Chce to změnu" a nezabralo, když Hillary zdůrazňovala zkušenost. Přitom je třeba uznat, že v roce 1994 navrhla manželovi, aby prosadil velkorysou reformu zdravotnictví. Zabil to Kongres, ovládaný Republikány, kteří přišli s tzv. "Smlouvou s Amerikou" (nepřipomíná vám to Topolánkovu „smlouvu s občany“?). Přitom jestli něco zhoršování životního prostředí ničí, pak to je především zdraví lidí, a Hillary to tak tehdy pojala. To si už nyní skoro nikdo nepamatuje; a pak, šéfem byl přece Bill. Tak se stalo, že Spojené státy si za posledních 15 let vysloužily ve světě nenávist mnoha zemí za to, že nepřikládaly váhu záplavám důkazů o tom, že klimatická změna je skutečný, nesmírně vážný problém. Informovaní lidé totiž očekávali, že se do čela zápasu o řešení ekologických problémů postaví Washington, když má plné ústa řečí o své roli hegemona. Navíc je největším producentem odpadků, spotřeby přírodních zdrojů, zbraní a jejich exportu, akcí jako je intervence v Iráku. Je to říše zla.           

S problematikou klimatu se radikálně nepohne, pokud se do hry nedostanou plně kvalifikovaní ekonomové a ne žvanilové, jako je V. Klaus. Ze studie WSJournal jasně plyne, že to bude něco stát. Jenomže kdy se vyčkávalo, byly nakonec poklesy HDP nesrovnatelně větší, k tomu již také existují propočty. Akorát že je mnoho lidí nechce slyšet, zvláště když jsou často dost mlhavé. Na druhé straně je třeba zdůraznit, že magnáti, jako je G. Soros, mají i v tomto jasno a řešení ekologických a s nimi spjatých energetických superbolestí považují za absolutní prioritu; aniž jakkoli podceňují narůstající inflaci, zatím ne celosvětovou deflaci a recesi či stagflaci, přiškrcení úvěrů, velkou nerovnováhu, pokud jde o deficity a přebytky fiskální, hromadící se devizové rezervy v některých zemích, kde nemálo panuje kapitalismus státní. Financování, jež má zabránit ekologické Apokalypse, není možno chápat izolovaně od ostatních sfér, ale ve vývoji. Kdo ví, jak dlouho bude trvat současná etapa plná nečekaných otřesů?

Bonmot: prognózování je vždy obtížná záležitost, zvláště když je řeč o budoucnosti. Bude to chtít velkou pružnost u politiků i podnikatelů.