Sjezd Strany zelených

            Co ukazují výsledky sjezdu Strany zelených? Nic podstatného z hlediska současné politiky SZ. Ta nadále zůstane satelitem ODS, bude se více liberalizovat a skuteční zelení, ať již tmavě, či světle se budou zmítat na pokraji zájmu, bez většího mediálního zviditelnění. Martin Bursík jen bude mít snazší cestu  prosazovat svou vůli uvnitř strany. Zelení nohsledi se zazobají ve funkcích a budou se o ně bát tak, že je přestane zajímat i Martin a jeho politika a zůstanou loajální. Stranická opozice bude tak bezvýznamná a bez funkcí, že se nebude moci politikou zabývat profesionálně – postupně převládnou osobní problémy a starosti a kdo ze strany neodejde, zůstane navždy ukřivděným. Neoliberálové neomylně obsadí značku zelených a zelená v očích laické veřejnosti zmodrá a stane se neodvratně pravicovou. Neznamená to, že by musela nutně ztratit voličskou podporu. Vždyť liberální voliči u nás stále představují významnou až 10-ti % část populace. Znamená to jen, že Strana zelených přestane být zelená.

            Co tento vývoj znamená pro ČSSD? Bude chvíli trvat, než nezasvěcený obyčejný občan prokoukne skutečnost. V průběhu předsednictví České republiky EU, se bude Martin Bursík holedbat svými úspěchy při prosazování klimaticko-energetického balíčku. K tomu bude mít dva předpoklady. Za prvé schopného zahraničního náměstka Honzu Dusíka, který se k mé lítosti stal straníkem SZ a tak připravil státní správu o jednoho výborného státního tajemníka, a za druhé premiéra zaměstnaného svými vnitřními problémy, který nebude mít na zahraniční politiku čas. Martin Bursík by byl hlupák, kdyby příležitosti dotáhnout už vyjednané věci do konce nevyužil. V tom chybu neudělá a veřejnost bude dále matena značkou Strany zelených. Přitom sociální demokracie ve skutečnosti  stále více se profilující jako strana udržitelného rozvoje, bude hledat cestu, jak původní zelené politiky a voliče získat. Musí je přesvědčit, jak programově tak charakterem svých vystoupení a hlasování v parlamentu. To samo nebude stačit – ČSSD musí oslovit většinu voličů této země a nutně musí nalézat i jiné témata než zelené a tak se může stát, že v řadě jiných kampaní a hájení zájmů, se její zelený akcent může oslabit. Sociální demokraté, pokud budou chtít oslovit zelené (nikoliv ty liberální, tyrkysové) voliče, musí úžeji začít spolupracovat s občanským ekologickým hnutím. Nemám na mysli např. Zelený kruh, jehož bývalá představitelka zasedá v nejvyšším orgánu SZ a který pro jistotu za rok 2007 nezveřejnil výsledky hlasování o zelených zákonech, protože by musel objektivně přiznat výhru sociálním demokratům před zelenými poslanci. Mám na mysli lidi z Duhy, Cally, Greenpeace apod., kterých si velmi vážím pro jejich odbornost i oddanost ekologickým idejím a kteří vývoj sledují a nenechají se ošálit možným mediálním úspěchem Martina Bursíka. Tito lidé a organizace pak budou mít sílu před volbami získat zelené voliče. Jejich autority půjdou příkladem u hlasovacích uren.

Rozumím i námitce, že v opozici se jakákoliv politika, včetně té ekologické dělá snadno, že slibem neurazíš. A naopak, že při vládní odpovědnosti při hledání zdrojů, při proklesťování se spletitými zájmy různých skupin lidí a  při uzavírání kompromisů mezi rezorty tyto sliby poněkud blednou.  Rozumím tomu a přesto se domnívám, že sociálně demokratické vlády dosáhly v prosazování udržitelného rozvoje mnohem více, než dokázala nebo ještě dokáže Topolánkova vláda. To je dáno konfliktem přístupu liberálního „laissez faire“ a sociálními demokraty prosazovaného principu „solidarity a regulace trhu“. Proto i ekologické závazky ČSSD do budoucna mají vyšší váhu a pravděpodobnost realizace. Jen mne mrzí, že Strana zelených jako potenciální koaliční partner nebude v případné společné vládě s ČSSD - stejně jako není v současné vládě s ODS - tím ekologickým hlídačem, kterým jsou zelení všude jinde. Opravdoví zelení v řadách ČSSD si plnění volebního programu budou muset pohlídat sami.  A možná se jejich řady rozšíří o ty, co svou domovskou stranu před liberálními dravci neuhlídali …..