Vývoj těžce nemocného kapitalismu je celkem přesně na Západě zmapován, i když předpovědi se jako vždy liší. Větší záhadou je postup, který zvolí Obama a tým kolem něho, i když leccos řekli ještě před inaugurací. Jeho levicoví kritici na něj zesilují svůj tlak, soustřeďují se na otázku možnosti zmenšování propasti mezi těmi "nahoře" a zbytkem "dole". V posledních dnech přišli s další otázkou, kterou zformuloval např. Paul Krugman a autoři zásadního úvodníku v IHTribune z 20. ledna. Jejich doporučení zní: "Stát v řadě bank a firem hraje takovou roli, že by bylo správné nehrát falešný mariáš a tyto podniky prostě znárodnit, i když ne natrvalo". Proti tomu se ozývá: "Říkáte dočasně - a ono z toho může být trvalý stav. Navíc bez náhrady nebo jen s nějakou symbolikou, kde jsou práva akcionářů"? Jeden z nejvlivnějších členů Topolánkovi skupiny NERV a podnikatel Jiří Kunert hlásá: "Růst musíme, to nám, krize nekrize, akcionář neodpustí". (MFDNES)
Takže národ si bude utahovat opasky, ale majitelé jeho banky UniCredit nikoliv - jejich příjmy, porostou. A manažerům "jak by smet". V USA musí nyní tento problém řešit Obama a závisí to na jeho postavení na veřejnosti. Podobně členové dozorčích rad a jiných podobných zařízení. Je dobré sledovat vývoj současného převratu ve Spojených státech, o jeho osudu se bude hodně hovořit i u nás. Někteří členové NERV se už nechali slyšet, že vidí své poslání coby bojovníků za svobodu v tom, že budou čelit vlivu změn v Americe na Česko. Vladimíru Dlouhému nestačí, co napáchal v 90. letech, má přece své "instrukce" z mateřské banky Goldman Sachs. Naši starodůchodci, kteří jsou 20 let objektem tiché, postupné, ale kruté genocidy, by se měli více zajímat o boje jejich generačních bratří v USA, o to, co si vybojují, co s nimi obamismus bude dělat. Vedení některých firem naříká, že jim roste zisk méně než dříve. A co platy jejich zaměstnanců, ty nejsou někdy ani vyplaceny, nemluvě už o jejich snižování či stagnaci.
Na druhé straně je třeba naslouchat hlasům, které upozorňují že Obama chce hodit své zemi největší záchranný finanční pás v celých dějinách veřejných financí, ale ten se však může časem zadrhnout v nevídanou inflační smyčku, která přidusí celý svět, i když nyní je hlavní starost deflace. Do amerického hospodářství směřují téměř $2 biliony, a to půjček zemí jako jsou Japonsko, Čína, Saudská Arábie, Spojené emiráty apod., a také samozřejmě z daní amerických podniků a občanů. A to vše se zdá být pouze začátkem. Obama ve své nástupnické řeči sdělil, že Američané se nemají co omlouvat za svůj způsob života a on se také nyní bude snažit ho zatím z velké části zachovat, nepřipustit žádný hlubší propad a předvést, že ve volební kampani nesliboval holuby na střeše. Na druhé straně chce ovšem udělat kroky, které z dlouhodobého hlediska tento životní styl zásadně změní, naučí lidi šetřit energií, vyrábět ji jinak než dosud, sednout si do vlaku místo do auta, když je to možné atd... Detroit nestačil zničit všude veřejnou dopravu. Levicoví kritici jako J. Stiglitz či P. Krugman ovšem nesouhlasí s tím, že se mají získávat prostředky také plošným snižováním daní, místo jejich zvyšování bohatým. Ve hře jsou skutečně obrovské peníze. $750 mld. na vládní výdaje, $700 mld. pro finanční sektor, stovky miliard $ na záchranu bank jako je Bank of America, Citigroup a kdoví s čím příjdou další finanční instituce. Pokud se hospodářství nabuzené státními penězi sice vydá vzhůru, ale min. financí a FED včas nešlápnou na brzdu, pokud jde o utrácení, pak může Amerika a celý svět snadno spadnout do znehodnocování penz, které už lidstvo zažilo, i když by nešlo o to, co se přihodilo v Německu na počátku 20. let XX. století.
Goerge Söros: "Vždy, když se tisklo tak nesmírné množství bankovek a když se rozhazovalo za vypůjčené peníze, vedlo to ke šplhání cen nahoru. A stane se to znovu. Inflace přináší znehodnocení úspor a v extrémním případě zastavuje růst či snižuje HDP. Také proto že nahrává dlužníkům, majitelům hypoték aj. Na počátku může vše vypadat nadějně. Ovšem v okamžiku, kdy se hospodářská situace otočí k lepšímu a banky si začnou opět ochotně půjčovat peníze, hrozí, že obrovská kvanta financí, dodaných na finanční trh centrálními bankami, způsobí úvěrové a inflační tsunami. Nejen FED budou muset vystihnout ten pravý okamžik, kdy rušit předchozí mimořádná opatření a začít stahovat biliony $ či jiných měn z oběhu. Pokud budou málo důrazné, nebo ten pravý okamžik prošvihnou, bude se rodit nová krize". Poslední balíček pomoc z FEDu představuje přibližně 6% amerického HDP a je třeba se dotazovat, jak a zda je taková výše pomoci financovatelná. Sáhne-li Sommers na peníze Pentagonu a ten se mj. rozhodne, že radar v Brdech není nutno stavět? I když vojensko-průmyslový komplex, bude zřejmě chtít s výstavbou pokračovat. Tento komplex není ovšem zase všemocný a nový šéf Pentagonu již ve Foreign Affaers č. 1/2009 hovoří o možnostech úspor i v jeho rezortu. Koluje vtip: "Potká představitel Pentagonu známého experta a ptá se ho, zda by jim neporadil, protože na Pentagonu přebývá kolem $10 miliard a nevědí co s nimi. Civil odpovídá, že bohužel neví, ale kdyby se on i jeho přítel dotázal své manželky, ta by určitě věděla". Část pomoci, kterou připravuje Bílý dům, byla již posvěcena Senátem, o větší část bude ještě boj. Jedním z posledních návrhů na pomoc hospodářství je vytvoření státní banky, která by od finančních institucí vykupovala toxická pseudoaktiva. Bude to obdoba naší ČKA?
Zbyněk Fiala píše v Literárních novinách č. 4/2009: "Vyhlídky ekonomiky Spojených států jsou hrozné, ne-li přímo strašidelné". Má to pochopitelně nejrůznější podobu, počínaje dvojcifernou nezaměstnaností. Dá se to zmírňovat astronomickými výdaji ze státního rozpočtu, ovšem ty budou mít nevídané schodky, na které upozorňuje u nás Kalousek, a dohaduje se o tom na půdě EU. Zůstávají otazníky nad kurzem $, který se může dostat do vývrtky, domácnosti neutečou před dramatickým poklesem svých příjmů. Mnozí důchodci urychlují svojí cestu do krematoria. Náš průmysl se řítí z kopce a tento pád nemá obdoby v novodobé historii Česka, je totiž o 1/6 níž než před rokem. Ken Rogoff tvrdí, že ceny nemovitostí ve světě se propadnou na 1/3 a kurzy akcií na ½, že tato krize bude dlouhá a hluboká. Obamu čekají těžké doby, když 6,5 miliard lidí na Zemi zemřou hladem. Osud ho dovedl do Bílého domu v době, kdy by o něj leckdo jiný nestál, i když konec 2. světové války ukázal v Německu, že se vždy najdou lidé, kteří to potáhnou až k hořkému konci. Obama nepotřebuje, aby jeho fiskální balíček (tento pojem zavedl v roce 1997 Klaus a ujal se celosvětově, ačkoliv jde spíše o "balíky") zabral na 100% tak, jak o tom hovoří. Potřebuje přesvědčit nejen Američany, že Spojené státy jsou na správné cestě a že Bílý dům si s gigantickými problémy nějak poradí, včetně katastrofy nejhorší, totiž té ekologické. Hovoří nakonec jen tak, jako všichni státníci na celém světě, i v Česku, jak bude muset mluvit i náš příští premiér. Jiná věc je, aby náhodou nezačal sám věřit vlastní propagandě, to se stává a to by byla cesta do pekel. Obama stojí před řadou neznámých. Co když věřitelé přestanou věřit americké schopnosti splácet dlouhodobě dluhy? Nouriel Roubini se domnívá, že to může přijít stejně náhle, jako finanční krize v srpnu 2007, i když u nás ji mnozí politici pozorují až od září 2008. Jde o slepotu politickou, nepotřebují vyhledat nového očního lékaře. A není to jen v Česku. Také u nás se začíná objevovat dotaz: "Objeví se u nás nějaký Obama?" "Bude to někdo z KSČM či ČSSD?"
Jakkoliv je nutno pečlivě sledovat dění v Americe, současněji třeba seriózně hodnotit vývoj v Evropě, zvláště když i zmatené Právo uveřejňuje články a nápisem: "Kalousek v Bruselu uspěl s nápravou rozpočtů". Jeho kolegové v EU sice slovy oceňují jeho řeči o škodlivosti růstu rozpočtových deficitů, ovšem dovolují si pochybovat, že dají brzy zelenou "tvořivé destrukci". Evropský tzv. plán obnovy z konce roku 2008 reprezentuje kolem 700 mld. eur, ovšem komisař Joaquin Almunia zdůrazňuje, že o řešení fiskálního deficitu bude nutno uvažovat, teprve až dojde k oživení: "Střednědobé cíle, které měli dovést EU k hospodaření s vyrovnanými rozpočty, musíme revidovat. Unie se zavazuje, že bude v příštích měsících dohlížet na zavádění záchranných balíčků, které jednotlivé členské země uvádějí do praxe na podporu národních ekonomik. Brusel se musí starat o to, aby záchrana byla efektivní". Takže Kalousek couvá: "Hospodářství teď potřebuje podpořit, to je náročné na výdaje. Ale až skončí fáze poklesu, zamíříme k vyrovnané bilanci". Stále se s námi pře, že o vyrovnaný rozpočet je nutno usilovat v EU už nyní. Dělá, že v podstatě neví, že Deutsche Bank prodělala v posledním čtvrtletí 2008 4,8 mld. eur, a že Commerzbank je už částečně v rukou státu. Krugman správně radí: "Nehrajte divadlo a oznamte znárodnění". Německý stát zřejmě brzy převezme kontrolu nad Hypo Real Estate. Der Spiegel: "Musíme se připravit na další miliardové ztráty". Bankéři v Německu sami volají po zřízení tzv. špatné banky, která by z finančního sektoru odsála veškerá ztrátová aktiva tak, jak to v 90. letech udělalo Švédsko. Steinbrück: "Neumím si to představit, ani ekonomicky, ani politicky. Byla by to neúnosná zátěž pro veřejné rozpočty". Premiér Brown znovu vyzval britské finanční instituce (a není to poprvé), aby konečně odkryly své ztráty: "Nevylučuji kompletní zestátnění některých bank kapitálem z peněz daňových poplatníků. Uvažuji o zřízení tzv. toxické banky". Co udělá Obama s Citigroup, kde šly akcie dolů o 90%?
