FEP 29: Ekonomický pilíř udržitelného rozvoje – makroekonomie V

V důsledku aplikace Politiky udržitelného rozvoje v plném rozsahu poroste ekonomický blahobyt, potažmo „kvalita života“  nad úroveň, kterou je možné očekávat při aplikaci tradičních ekonomických politik, aniž bychom nezbytně museli maximalizovat zaměstnanost a maximalizovat ekonomický růst.

            Státem blahobytu se podle Samuelsona[i] rozumí společnost, v níž vláda pozměňuje tržní síly tak, aby chránila jednotlivce před některými náhodnými vlivy a zaručila lidem minimální životní úroveň bez ohledu na jejich tržní důchody. V podstatě jde o to, aby vláda nesla odpovědnost za zmírnění chudoby, a to buď poskytováním důchodů chudým, nebo odstraňováním podmínek, které chudobu plodí. Tradiční politiky státu blahobytu, které se soustředí na první možnost řešení, jsou často kritizováni za to, že polštář sociálních programů vede lidi k větší závislosti na vládních programech než na vlastní vynalézavosti, v řeči Politiky udržitelného rozvoje se soustřeďují  na zajištění jen jednoho ze zájmů z hlediska člověka – uspokojení základních materiálních potřeb. Politika udržitelného rozvoje naopak klade důraz na odstraňování podmínek, které chudobu plodí tím, že se snaží směřovat aktivitu lidí i mimo tržní mechanizmy při programech zaměřujících se na komplexní uspokojení potřeb člověka (viz poznámky k sociálnímu pilíři udržitelného rozvoje).           

Ekonomové se pokusili přizpůsobit národní účty konstrukci, která se nazývá čistý ekonomický blahobyt NEW (net economic welfare). Čistý ekonomický blahobyt (dále též „ekonomický blahobyt“) je upravenou mírou celkového národního produktu, která obsahuje pouze spotřební a investiční položky, jež přímo přispívají k ekonomickému blahobytu. Připočítávají se položky jako je:

-          hodnota volného času, jež rovněž bere v úvahu práci typu „udělej si sám“, která se nekupuje a neprodává na trzích a statky a služby vzniklé v důsledku této práce netvoří HDP,

-          stínová ekonomika, která je rozdělována na nelegální a legální (nezaznamenávají se pro daňové účely – např. práce zedníka, který někomu pomáhá stavět garáž výměnou za právní poradenství; produkty nelegální aktivity jsou obecně považovány za „zla“ nikoliv „statky“, proto se do HDP ani do NEW nezapočítávají,

-          škody na životním prostředí – jde o odečet negativních externalit, odečtení vládních mezistatků a úpravy vzhledem ke stinným stránkám života ve městech apod.

V klasických tržních ekonomikách roste   ekonomický blahobyt mnohem pomaleji než HDP.[ii]            

 Pokusme si výpočet míry ekonomického blahobytu vyjádřit na základě následujícího postupu. Berme v úvahu, že poslední připočítávanou položku NEW – škody na životním prostředí v systému Politiky udržitelného rozvoje zahrnujeme do položky „nerealizované potřeby investic do životního prostředí“, která nám implikuje výpočet ukazatele „(hrubého domácího) environmentálního produktu“ (viz poznámky k ekologickému pilíři udržitelného rozvoje). Zbývá tedy nalézt metodu výpočtu hodnoty statků a služeb, jež jsou výsledkem tvůrčí práce ve volném čase a legální stínové ekonomiky.           

Fassman ve své studii[iii] přibližuje následující metody odhadu stínové ekonomiky:

1.      Metody odhadů: rozsáhlé sondáže a přímé průzkumy mezi obyvatelstvem.

2.      Metody rozporů: jsou založeny na hypotéze, že příjmy vzešlé z neformálních činností budou jednou vydány a zhodnoceny. Nejběžnější aplikace těchto metod zahrnují měření diferencí mezi příjmy a výdaji a to buď na národohospodářské úrovni v rámci analýzy národních účtů, nebo na základě průzkumů rodinných rozpočtů. Tímto postupem lze postihnout pouze jeden aspekt neformální ekonomiky a to příjem. K těmto metodám řadíme i metodu účtů, kterou postupuje při odhadech stínové ekonomiky, resp. zreálnění národních účtů, i Český statistický úřad (ČSÚ 2000).

3.      Monetární metody: vychází z předpokladu, že anomálie v chování monetárních proměnných jsou způsobeny stínovou ekonomikou – z důvodů „zahlazení stop“ se transakce v neformální ekonomice, obzvláště v „černém sektoru“, provádějí prostřednictvím hotových peněz. Jestliže tedy objem hotových peněz v určitém časovém úseku stoupne nad „normálně pozorovanou (relativní) hodnotu“, ukazuje to na existenci činností ve stínové ekonomice.  Feigliho model má tento tvar:  MV + M´V´=PT, kde M a M´jsou peníze, resp. úložky na vyžádání (peníze na viděnou), V a V´je rychlost operací (transakcí) s M a m´. PT je součin objemu transakcí T a celkové cenové úrovně P. Prakticky se postupuje tak, že se vydělí nominální objem transakcí PT zjištěný v jednotlivých letech zkoumaného období referenční hodnotou PT/HDP výchozího roku. Tím se dostane časová řada hodnot produktů, které podle předpokladu zahrnují všechny regulérní i neregulérní transakce příslušných let. Jestliže oficiálně naměřený produkt je nižší než tyto hodnoty, naznačuje to existenci činností stínové ekonomiky.

4.      Metody trhu práce: jsou založeny na předpokladu, že v situaci, kdy je účast na formálním trhu práce omezena, přesouvá se práce do neformální ekonomiky. Jde tedy odhadnout potenciál stínového trhu práce a poté takto odhadnutému počtu lidí ve stínovém sektoru přiřadit určitou úroveň dosahované produktivity práce. Problém spočívá v tom, že není zcela jasné, zda je produktivita stínové ekonomiky vyšší či nižší nežli v oficiálním sektoru. Existují však dobré důvody k domněnce, že produktivita práce v některých sektorech neformální ekonomiky je reálně vyšší nežli v oficiálním sektoru (např. pokud stínoví pracovníci pracují pro sebe). Na druhé straně však není ani neopodstatněný předpoklad, že je produktivita práce u stínových zaměstnání, které tvoří doplněk zaměstnání oficiálního, nižší. Předpoklad, že se oba tyto vlivy vyruší a ve výsledném efektu je produktivita stejná jako v oficiálním sektoru je diskutabilní.             

Vycházíme-li z předpokladu, že připočítávaná položka hodnoty služeb a statků vyplývajících z práce ve volném čase a z legální stínové ekonomiky (PP) netvoří peněžní příjem, tj. že hodnota produkce stínové ekonomiky vypočítaná podle metody rozporů je v drtivé většině případů odrazem nelegální stínové ekonomiky (NSE), pak předmětná připočítávaná položka je rozdílem hodnot produkce vypočítaných podle metody rozporů a metody trhu práce, která nejšířeji pojímá hodnotu produkce stínové ekonomiky jako celku (SE): 

PP = SE – NSE 

Výpočet připočítávané položky hodnoty služeb a statků vyplývajících z práce ve volném čase a z legální stínové ekonomiky (PP) a ekonomického blahobytu (NEW_tur) z hlediska Politiky trvale udržitelného rozvoje 

Předpoklady:

-          do neformální ekonomiky se přesouvá hodnota práce vyprodukovaná skupinou obyvatelstva v ekonomicky aktivním věku, kteří nejsou zaměstnaní nebo nepodnikají a žijí aktivním způsobem života(tj. autonomní), v plném rozsahu (ΣO_A),

 -          do neformální ekonomiky se přesouvá hodnota práce vyprodukovaná skupinou obyvatelstva v ekonomicky aktivním věku, kteří jsou zaměstnáni, nebo podnikají pouze „na půl úvazku“, v polovičním rozsahu (1/2 ΣO_pú),

-          známe hodnotu průměrné produktivity práce (L´),

-          produktivita práce v oficiálním sektoru je shodná s produktivitou práce ve stínové ekonomice,

-          produkt nevytvořený obyvateli v neformální  ekonomice v důsledku pasivně stráveného volného času je přibližně vyrovnáván produktem práce (v neformální ekonomice) obyvatel v ekonomicky neaktivním věku (děti, důchodci),

-          metodou národních účtů dospějeme k hodnotě diference mezi příjmy a výdaji na národohospodářské úrovni, která odpovídá hodnotě produktu nelegální stínové ekonomiky(NSE)

-          škody na životním prostředí jsou obsaženy v ukazateli environmentálního produktu (y^žp). 

Výpočet:

SE = L´(ΣO_A + 1/2 ΣO_pú)

PP = L´(ΣO_A + 1/2 ΣO_pú) - NSE

NEW_tur = PP + y^žp             

Jak jsme si ukázali v poznámkách k sociálnímu pilíři udržitelného rozvoje, v důsledku aplikace Politiky udržitelného rozvoje se předpokládá úbytek počtu zaměstnaných/podnikajících na plný úvazek, nezaměstnaných a zaměstnaných/podnikajících na půl úvazku, kteří tráví svůj volný čas pasivně, a naopak nárůst skupiny autonomních a zaměstnaných/podnikajících na půl úvazku, kteří tráví svůj volný čas aktivně, poroste PP rychleji než y^žp. 

NEW_tur od okamžiku zavedení Politiky trvale udržitelného rozvoje (t_p) roste rychleji než y^žp o tempo růstu hodnoty PP.  

[i] Samuelsona (str. 813)
[ii] (Samuelson, str 117-119)
[iii] (Fassman Martin, Stínová ekonomika I., Studie 3/2000, Národohospodářský ústav Josefa Hlávky, Praha 2000, 38-46)