FEP 23: Sociální pilíř udržitelného rozvoje VIII

Mikroekonomická analýza, kterou jsme si přiblížili v minulých poznámkách, prokázala, že při zavedení legislativy udržitelného rozvoje v sociální oblasti, zvláště podpory netržní práce, klesne poptávka po práci, a to především práci monotónní, nízko placené či jinak odcizující. Pokud jde o pohnutky zaměstnance, který uvažuje o využití některého z nabízených programů, je třeba je spatřovat jak ve finanční stránce, tak s ohledem na potřebu člověka seberealizovat se. Dnes bych Vám rád tyto závěry předvedl na konkrétních příkladech. Zároveň se zmíním o tom, jaké závěry by si měli z této analýzy vyvodit zaměstnavatelé.

Příkladem může být případ zaměstnankyně supermarketu, která pobírá mzdu ve výši deset tisíc korun. Předpokládejme, že uvedená práce ji nenaplňuje, spíše vyčerpává jak fyzicky tak morálně. Rozhoduje se tedy mezi „nutným zlem“ (rozuměj z hlediska zabezpečení svých materiálních potřeb), které je soustředěno v celém rozsahu týdenní pracovní doby, a eliminací tohoto „zla“ na polovinu s využitím „ušetřeného“ volného času tvůrčím způsobem s ohledem na ergonomické potřeby uchazeče (podtrhuji dobrovolnost rozhodnutí). Tedy řekněme, že námi uvedená prodavačka se rozhodla využít některou z možností programů podpory netržní práce. V prodejně rázem pracuje pouze „v pondělí a úterý, popř. středu“ dle rozsahu odpracovaných hodin za poloviční mzdu (pro zjednodušení 5 000,-).

a)      Shledá-li za zajímavé se účastnit programu občanská společnost, například proto, že vždy chtěla pomáhat dětem, chránit životní prostředí nebo se starat o zachování kulturního dědictví (bezesporu se o tvůrčí aktivity jedná a nejsou omezeny ničím než nabídkou samotných NGOs), uzavře s partnerem (tedy s příslušnou neziskovou organizací) smlouvu o pracovní činnosti v rozsahu práce „středa/čtvrtek až pátek“ se smluvní odměnou například ve výši poloviny minimální mzdy (pro zjednodušení 3000,-). S příspěvkem od státu (více než 2000,-) se pro ní z hlediska její finanční situace nic nemění, život se pro ní ovšem stává pestřejší a plnější. Nezisková organizace získala pracovní sílu, kterou by si jinak nemohla dovolit (rozuměj s ohledem na povinnosti hlavního zaměstnavatele).

b)      Má-li blízko k zemědělské činnosti (preference kontaktu s půdou a přírodou) a má-li k tomu podmínky (vlastněný či pronajatý pozemek nejméně o výměře jeden ar a instrumentální backround), což je zejména u venkovské populace běžné, může se rozhodnout pro program drobného zemědělce, neboť vedle nezbytného finančního zázemí (1/2 mzdy + státní příspěvek) ji k životu postačí samozásobení a prostředky z přímého prodeje přebytků; Zde se počítá i se stylem života v širší rodině a s po generace předávanými tradicemi.

c)      Naše prodavačka patří mezi nejvíce nezaměstnaností ohrožené skupiny s ohledem na nízkou nebo žádnou kvalifikaci. Rozhodnutím využít zkrácením pracovního úvazku získaný volný čas pro studium jistě přijde o půlku svého platu, ale zároveň získá naději, že v relativně krátké době (3–4 roky) posílí svou kvalifikaci ve smyslu pracovní flexibility natolik, že se přestane obávat nezaměstnanosti a zároveň se jí ztrátou půlky mzdy nepřímo investované prostředky vrátí v důsledku vyššího ohodnocení v novém zaměstnání nebo v nové pozici. Poskytovaný státní příspěvek ji zaručuje jak náhradu za studijní výdaje (škola-partner nemůže požadovat více než 1000 Kč/měsíčně na úhradu studijních nákladů) tak finanční pomoc po dobu studia.d)     Je-li zároveň zručnou švadlenou a módní návrhářkou, může zvolit alternativu solitérní výroby, která by ji jako osobu samostatně výdělečně činnou neuživila. I v tomto případě přichází o půlku svého platu v důsledku zkrácení úvazku. Ten je jí kompenzován státním příspěvkem a prodejem solitérních výrobků přímo zákazníkovi. I zde se prodavačka uplatněním vlastní kreativity seberealizuje, je tvůrcem jedinečného výrobku od návrhu až po ušití.  

Všechny programy tedy rozšiřují svobodu člověka ve smyslu možnosti rozhodnout se mezi alternativami životních stylů. Z tohoto pohledu zaměstnavatel téměř nemůže nabídce netržní práce konkurovat, ledaže by sám seberealizaci svých zaměstnanců umožňoval. K tomu by měl přizpůsobit styl řízení (zvláště se vyvarovat autoritativních metod), styl výroby (především ustoupit od hromadné výroby stejných výrobků a přizpůsobit jejich vlastnosti individuálním přáním zákazníka) a způsob motivace zaměstnance (například zaměstnanecké akcie, předem daný podíl na výtěžku inovace, jasně deklarované převzetí rizika z dohodnutého novátorského procesu, podnikové vzdělávání). V případech, kdy podnikatel s ohledem na předmět podnikání nemůže takovým způsobem zaměstnání zaměstnanci přizpůsobit nebo z různých důvodů nechce, nemělo by to být překážkou toho, aby svým zaměstnancům umožňoval zkrácení úvazků, požádají-li o to z důvodů netržní práce. Ostatně i zaměstnavatel je k tomu v rámci aktivní politiky zaměstnanosti motivován. K snížení pracovního úvazku na polovinu a k přijmutí uchazeče z řad nezaměstnaných na uvolněný půl úvazek bude finančně stimulován s ohledem na možnost využití stávajícího programu aktivní politiky zaměstnanosti podporujícího vytváření nových pracovních míst (tento program nerozlišuje, zda se jedná o plné či částečné pracovní úvazky). Mezi věcné důvody, proč by neměl zkracování úvazku bránit, patří potřeba využít zkušeností důchodců, posílit pracovní síly během špiček, zaměstnat sezónní pracovníky apod..