Ekologizace dopravy a související částečný prodej Deutsche Bahn

Německá sociální demokracie (SPD) vcelku vážně řeší budoucnost dopravy v Německu. Sociální demokraté předpovídají omezený význam automobilové i letecké dopravy v budoucnosti, neboť Evropa a lidstvo si nemůže dovolit nadále znečišťovat ovzduší, zvyšovat hladinu zvuku, ucpávat dopravou ulice měst i vesnic, činit život mnoha lidem nesnesitelný, zdraví ohrožující. Spojují to také s otázkou narůstání nemocí, které léčí i psychiatři.

  Znovu se tím ve všech stranách rozviřuje otázka, co to je importovaný americký způsob života, diktát automobilek jako je VW a další. Sociální demokraté vehementně prosazují maximální rehabilitaci železnice, která má mnohem menší spotřebu energie než provoz na silnicích a ve vzduchu, která se v podobě ropy a zemního plynu dováží za stále vyšší ceny do Evropy a tedy i o Německa. Exportéři těchto komodit mají zatím stále větší příjmy, prognózy hovoří o $200 za barel ropy,  které využívají přes státní investiční fondy k nákupu nemovitostí a vůbec aktivit na Západě. Zatím jde o cca $3 biliony, ale kdyby to šlo dál jako dosud, mohlo by jít třeba  o $15 a později možná o $30 bilionů. Západ by prostě byl ve vlastnictví ne firem, ale států řízených ropnými autokraciemi, tedy např. Saudské Arabie. Celosvětově by se rozšířil státní kapitalismus, který je nyní tak silně kritizován, pokud jde o Rusko a Čínu. Právě o těchto věcech přemýšlí vedení SPD, např. Peer Steinbruck, ministr financí. Vedle toho novou situaci začíná vytvářet postupující vliv recese z USA, což povede k dalšímu posílení role železnice, v podobě levné dopravy pro chudé. Jak se ukazuje, v Německu se nejen uvnitř sociální demokracie debatují různé scénáře? Proč tomu není tak i mezi politiky v ČR?

Německá vláda se po dlouhé měsíce nemohla dohodnout, co dělat s Deutsche Bahn. 14. dubna se konečně usnesla, že 25% bude privatizovat. Ale tento kompromis byl ihned napaden jak těmi, kdo jsou proti, tak těmi, kdo chtějí privatizovat více jak čtvrtinu tohoto lukrativního podniku. Z našeho pohledu se musíme připravit na situaci, jež se týká též ČR v roce 2010, kdy EU otevře své hranice pro konkurenci, pokud jde  o dopravu cestujících. Průlom ve stagnaci vyvolala iniciativa K. Becka (předsedy SPD), který navrhl postup, jenž  by zajistil, že stát bude mít stále rozhodující roli v tomto podniku, ale současně privatizace přinese peníze na modernizaci. Podle CDU soukromí investoři měli dostat původně 49,9%, zatímco SPD souhlasila jen s 24,9%. Levé křídlo SPD a samozřejmě i Die Linke tvrdí, že k žádné privatizaci by nemělo dojít. Tento názor do značné míry  sdílí i veřejnost, která se bojí o kvalitu provozu.

Vzniklo hnutí 15-ti nevládních organizací Bahn fúr Alle, které Becka kritizuje. Někteří v CDU se domnívají, např. ministr dopravy spolkového státu Schleswig-Holstein Dietrich Austermann, že současný návrh nepřinese potřebné investice, že je lepší raději nic nedělat, než uskutečnit pochybný kompromis. Podle něj železnice potřebují více než 10 miliard euro pro svoji modernizaci a částečný prodej tuto sumu podle něj nepřinese. Hodnota Deutsche Bahn na trhu se odhaduje na 20 miliard euro. Konzervativní blok se domnívá, že rozsáhlá modernizace by umožnila Německu mít větší podíl na nákladní dopravě v Evropě. 
                                                                                                                                                                                            Rád bych, aby za již českou vládou schváleným záměrem ministerstva dopravy oddělit nákladní dopravu Českých drah do samostatné dceřiné společnosti byla obdobná a veřejná debata jako v Německu. Jde o největší změnu struktury ČD od vzniku akciové společnosti v roce 2003. Do nové firmy přechází 13 tisíc z celkových 57 tisíc zaměstnanců drah. Samostatné ČD Cargo vzniká prý především proto, aby se zprůhlednilo financování Českých drah. Stát ale plánuje po oddělení carga samostatnou firmu prodat. Vůbec si nejsem jistý, že za touto privatizací se skrývá bohulibý zájem mající na mysli ekologizaci a modernizaci železniční dopravy, její zlevnění v osobní dopravě, snížení závislosti na ropě a potažmo snaha neposilovat autoritářské ropné režimy tak, jak je tomu v Německu. Naopak očekávám velký privatizační tunel, jakých nám vlády ODS v 90-tých letech předvedly bezpočet. Ale třeba se mýlím J.