Hillary Clintonová poprvé uveřejnila svůj plán, co chce dělat v Bílém domě, kde zřejmě bude buď prezidentkou nebo viceprezidentkou a národ i svět bude především spoléhat na zkušenosti manžela. Už se ujal pojem ²Billary², kombinace obou křestních jmen. Obama, jenž má výrazné osobní kouzlo, jako viceprezident či prezident bude mít rovněž velkou roli, podobně jako zkušenější Hillary, disponující navíc ženským kouzlem. Recese může být tvrdá, ale už Roosevelt předvedl, že se dá zvládnout i deprese, jenomže neměl navíc ekologickou a demografickou hrozbu.
Bílý dům právě předložil návrh rozpočtu pro fiskální rok, který začne na podzim 2008. Deficit by měl činit $407 mld. Je mnohem vyšší, než s jakým Bush počítal před půl rokem, neboť se již projevuje postupný sešup do tvořivé destrukce a tudíž nižší výběr daní. Celkové výdaje se mají vyšplhat na $3,11 bln. a vůbec poprvé přeskočí hranici 3 bilionů. Minimálně se zvýší výdaje na domácí programy. Pentagon bude mít k dispozici $517 mld., je to nárůst o 7,5%, skutečné náklady budou vyčísleny později.
Návrh rozpočtu navazuje na Bushovu zprávu o stavu Unie, obojí nelze oddělit, a proto se ještě vracím k ní - a to pokud jde o problematiku životního prostředí, konkrétně tématika klimatických změn. V této otázce byl prezident obzvláště odtržen od reality, od nesmírné vážnosti a naléhavosti tohoto celoplanetárního dramatu. Utíká od vlastní odpovědnosti vzhledem k funkci kterou zastává, odpovědnosti za velké obstrukce, které mu dějiny nezapomenou, toto provinění vůči boji proti nebezpečnému oteplování. Přitom např. mnozí guvernéři a senátoři i kongresmani za Republikány ukazovali v praxi, že se situace může alespoň poněkud řešit. Udělali by víc, kdyby měli podporu federálních institucí. Bushovo volání po nové mezinárodní dohodě, jež by měla čelit globálnímu oteplování, bylo a je zcela falešné a naprosto neupřímné. Vždyť to byl přece on, kdo odmítl Kjótský protokol, sotva se usadil v Bílém domě. A svá odsouzeníhodná stanoviska prosazoval, přímo i nepřímo do celého světa. Klaus tvrdí, že projevil i zájem o jeho pamflet, který je kompilací mj. často starých názorů, které dnes nezastávají ani tehdejší autoři. Říká se, že Bushovo mínění o klimatických změnách se vyvíjí, a skutečně, na rozdíl od našeho Hradu připouští, že svůj podíl viny mají i lidé, že to není záležitost jen nějakého intenzivnějšího záření Slunce. Z toho plyne nepatrná naděje, že po létech vyhýbavého vystupování by mohl spolupracovat s Kongresem na programu potýkání se s emisemi uhlíku. To by mohlo odstartovat větší účast Spojených států v zápase o přežití naší civilizace, jehož součástí je právě také oteplování. Amerika by nabyla věrohodnosti, pokud by se něco významného v tomto směru dělo v zemi samotné, a mohl by být zdrojem nátlaku na jiné hlavní znečišťovatele. Zatím bohužel nic podstatného se v názorech pána Bílého domu nemění, zůstává u svého voluntaristického postoje, který průmysl a zemědělství nenutí přijmout jakákoli zásadní, tolik žádoucí opatření. A tak vyhýbání se problému pokračuje. Bushovi zbývá skoro celý rok a jako každý prezident chce vejít do dějin. Zatím existují obavy, že tak chce učinit možná podporou leteckého útoku Izraele na Irán. Svět momentálně nepotřebuje další Napoleony, ale Al Gory, Gorbačovy, racionální ekology.
Nyní znovu zpět k rozpočtu. Před sedmi lety přišel Bush, tehdy nový šéf Bílého domu, se svým prvním rozpočtem, plný optimismu. Dnes se hodí snad jen jako smutný artefakt časů dávno minulých, připomínka nesplněných, a zřejmě nikdy vážně nemíněných slibů. V tehdejším, jak on tomu říkal, ²Návrhu nových začátků², chtěl nový prezident bojovat s výzvou, kterou představoval přebytek ve výši skoro $6 bln. v příštích deseti letech. Bush slíbil, že tu dobu zaplatí státní dluh ve výši $2 bilionů, který jak tehdy řekl, byl rozumně vysoký na to, aby šel umořit. Neváhal udělat i zcela marnotratné, a falešně zaměřené daňové škrty, jako před ním R. Reagan, které zvětšovaly propast mezi nejvyšší vrstvou a zbytkem občanů Ameriky. Chtěl, jako prohlásil, ²Čelit velkým výzvám, kterým se předchozí vlády údajně dlouho vyhýbaly² tím, že postaví zdravotnictví a sociální oblast na solidní základ. Poslední rozpočet Bushova prezidentování se právě objevil a kontrast mezi oběma dokumenty by zřejmě nemohl být větší. Národní dluh se zvedl o další biliony. Plánovaný přebytek 725 miliard dolarů kamsi zmizel. Místo něj přišel deficit ve výši 407 miliard. Bush zdědil přinejmenším potenciál bohatství, a dokázal ho rozházet. Tento binec podědí jeho nástupce. V rozpočtu se mj. plánuje zmenšit částku pro seniory a chudé o $200 mld. Dlouhodobí výhled je ještě temnější. Bush nedokázal s Kongresem vypracovat postup, aby se zvládl budoucí růst výdajů na zdravotnictví a důchody. Jde o rostoucí náklady do budoucna na Social Security, The Medicare program for the elderly and the Medicaid program for the poor. Senátor za demokraty Kent Conrad řekl: ²It will absolutely bedevil the next administration². Senátor za Republikány John McCain o Bushovi řekl: ²History will harshly judge him on the spending point of view². A tak federální dluh nyní činí $5 bln. Obhájci Bílého domu ovšem poukazují na to, že Bush sice zdědil přebytek, ale také recesi v roce 2001. V návrhu rozpočtu se píše, že jen úroky z dluhu budou činit $234 mld. Bůh ať ochraňuje Baracka a Hillary.
Vážení čtenáři vzpomeňte si prosím na tento článek až bude sociální demokracie přebírat za dva roky vládu po ODS. Budeme v obdobném marasmu.
Zdroj citací a námětu: Wall Street Journal, ²Bush deficit legacy will constrain successor² , 2/2008
