Ničím nepodložený euroskeptismus

Striktně nezávislí blogeři hodnotí deset let v EU veskrze negativně, přesně ve znamení české argumantace, která zásadně nebývá podložena fakty.

Na blogu i v médiích se s deseti lety našeho působení v Evropské unii objevilo několik článků shrnujících toto odbodbí. Striktně nezávislí blogeři to hodnotí veskrze negativně, přesně ve znamení české argumantace, která zásadně nebývá podložena fakty. A tak se opět dozvídáme, jak nám evropské regulace škodí, i když nikdo neodcituje jediný pořádný příklad, a my jen dokola čteme o marginální věcech jako přejmenování rumu na tuzemák a nemožnosti prodávat starší typ žárovek.

Abych nebyl špatně pochopen, tento článek není obhajobou EU ani útokem na ni. Je jen konstatováním, že práce s informacemi je v Česku asi naprosto neznámý pojem. Často slýcháme kritiku médií - spousta nás žehrá, jak jsou reportáže a články někdy špatné. Kvalita příspěvků na blozích je však ubohá téměř vždy. Pokud například tvrdím, že nám život diktují byrokraté z Bruselu, měl bych tento argument něčím podložit. Když se opakovaně navážím do Evropské unie, měl bych mít aspoň nějaký přehled o dopadech a důsledcích jejího fungování. Argumentace by neměla začínat a končit u pomazánkového másla. 

Mám tu nevýhodu, že už nějakým rokem studuji vysokou školu. Pokud bych odevzdal esej a dovolil si neobhájit své výroky, neodcitovat zdroje, která má tvrzení podporují nebo nedokázat, že mám o dané problematice přehled, rychle by mi má práce skončila zpátky na stole s patřičným (nulovým) bodovým ohodnocením. Podobné zvyky se ale u nás asi nepěstují. V tuctovém článku s průměrnou čteností tedy neopomeňte zdůraznit, že nám všichni lžou (média, Brusel, česká vláda), použijte několik dostatečně obecných tvrzení (špatná ekonomická situace, byrokraté, regulace, euro, atd.), neobtěžujte se tato tvrzení nijak detailně zdůvodnit a vše vyšperkujte proklamací, že jdete proti proudu a nebojíte se říkat nepříjemnou pravdu.

Nejsem si úplně jistý, ale tak nějak se podle mě rodí demagogie. Pokud autoři i čtenáři propadnou stylu "jedna paní povídala" (případně "říkal to i strejda Klaus"), pokud z příspěvku není jasné, že je něco víc než na papír sepsanou hospodskou (ne)argumentací, pak budou podobné nálady přetrvávat, aniž by se někdo zamyslel nad tím, jestli k nim máme pádný důvod. Demagogie si zakládá na emotivním opakování toho, co už jsme tisíckrát slyšeli. Rétorika či jistá obratnost ve vyjadřování totiž článkům často nechybí, avšak prázdná rétorika podpořená oním zdravě naštvaným českým přístupem ke všemu je zavádějící.

Jen pro inspiraci doporučím třeba esej s názvem Moc bezmocných od jednoho nevýznamného filozofa a našeho pozdějšího prezidenta. Všimněte si, jak důkladně Havel rozpitvává tehdejší dobu. Více než vlastní kritika režimu mě překvapuje Havlova schopnost ho velmi přesně popsat a zachytit ve své podstatě, doslova ho svléknout do naha. Kdyby někdo rozebral byť i jediný negativní aspekt dnešní moderní doby alespoň tak podrobně jako Havel tehdejší režim, asi bych neměl potřebu psát tento článek.

Tak pěkné čtení. Já si mezitím půjdu dohledat nějaké relevantní materiály o tom, jaký efekt mělo naše členství v Evropské unii. Čímž asi půjdu těžce proti proudu.