Média nemusí být nestranná

Máte pocit, že vám média podsouvají svůj názor? Neměl by si přeci každý udělat obrázek sám? Ano, záleží totiž hlavně na konzumentovi zpráv. 

Existují dvě možnosti. Předpokládejme hloupého a prozíravého člověka.

1. Hloupí lidé si nechají podsunout názor, který je nějakým moderátorem nebo novinářem prezentován.

Pokud však předpokládáme tuto hloupost, jen těžko si představit, že si ten samý člověk (lidé) vytvoří svůj úsudek na základě naprostého guláše názorů, který prezentují rozliční hosté, kteří se často úplně diametrálně rozcházejí!

Hypotetický příklad: kritizujeme Českou televizi, že podsouvá určitou linku, a naopak chválíme Parlamentní listy za to, že prezentují celou škálu názorů. Proč, pokud hledáme pravdivý pohled na určitou kauzu, není čtení Parlamentních listů pro hloupého člověka o nic výhodnější než sledování České televize? 

Protože hloupý člověk musí spoléhat na schopnost České televize doprátrat se pravdy. A nebo mít to štěstí, že si náhodně vybere zrovna ten pravdivý úhel pohledu, jejichž celou škálu nabízejí Parlamentní listy, protože sám to schopen rozlišit není.

Pokud tedy věříme, že jsou lidé primárně hloupí, nezachrání nás ani naprostá objektivita všech moderátorů a novinářů, protože takový konzument zpráv se prostě a jednoduše ztratí ve spleti různých názorů.

2. Prozíraví lidé si žádné názory nikým podsunout nenechají - umí tzv. "kriticky myslet".

V tomto případě není co řešit, Vrátíme-li se k našemu hypotetickému příkladu, pak se prozíravý člověk nenechá automaticky přesvědčit moderátorem ani novinářem, protože je prokoukne. Zároveň bude schopen kriticky rozlišit, který z mnoha úhlů pohledu má něco do sebe a který je nepravdivý.

Závěrem tedy jasně vyplývá, že objektivita nebo neobjektivita nehraje ve zpravodajství tak zásadní roli, jakou hraje schopnost konzumenta obsahu nenechat se zmást.

Prozíravý člověk neobjektivitu prokoukne. Hloupý člověk je ztracen v obou případech.