On totiž Miloš také není žádný blbec, a protože je jisté, že jeden z těch dvou postoupivších prezidentem prostě bude, a protože se nechci vzdát práva volit, tak jednomu z těch dvou hlas dát musím. A proč že zrovna Milošovi? No, podívejte se :-):
Miloš Zeman je realistický pragmatik, je inteligentní, má zkušenosti s vrcholnou politikou, své názory dával najevo už za komunistů, a je pravděpodobné, že se dožije konce svého případného funkčního období.
S komunisty si příliš nezadal, určitě se dá spíše pominout chvilkové bláznění kolem roku 68, než podíl na vraždách 50. let, později (a pozdě) marně vyvažovaný působením v profesionálním disentu nebo kariérní členství v 80. letech, kdy už se dalo pozvání taktně odmítnout, jak jsem poznal i osobně, i když s malou dušičkou.
Miloš umí vládnout, má smysl pro humor, má relativně exaktní vzdělání, které mu umožňuje odmítat sociální inženýrství, je dostatečně samolibý a ješitný, aby dokázal vyjádřit svůj názor a dokonce si za ním stál.
Za klasického levičáka či socana srdcem jej nepovažuji, dobře si pamatuji na vývoj po listopadu a Miloš Zeman začal budovat obnovenou sociální demokracii jako protiváhu "Klausovy" ODS, s nímž by se vzhledem ke svým ambicím v jedné straně těžko snesli, a spolupodílel se tak na přechodu politického prostředí od beztvaré hmoty Občanského fóra ke standardnímu systému politických stran. Já jsem osobně tradiční volič ODS, ale soc-dem německého typu mi nevadí, všichni nemohou volit jednu stranu.
To už je poměrně dávná minulost, ale je jasným dokladem toho, že Miloš Zeman netrpí slabostí pro "nepolitickou politiku" či "občanskou společnost", oblíbená to hesla elitářských nepřátel standardní demokracie.
Nerozhodnutým dávám k úvaze současné hysterické ječení levicových (rovná se humanitně vzdělaných či v humanitní sféře působících) intošů, kteří se s neomylností hodnou pozornosti profesora Parkinsona se svými výzvami a peticemi objevují vždy na nesprávné straně.
Je zajímavé, že těmto troubám humanismu, pochvalujícím si předtím přímou volbu, ušlo, že Miloš je kandidát "z lidu", zatímco "knížu" vyslala politická strana. Ale tento nonsens není vlastně ničím překvapivým u lidí, kteří svou živnost založili na povýšení dysfunkce racionální části mozku na ctnost. A kecy o přízni pro "knížu" mezi vzdělanými a inteligentními - pachatelé těchto výroků pocházejí z kruhů, kde se za vzdělaného považuje třeba kunsthistorik, který z matematiky nezvládne ani zlomky, a ještě se tím chlubí. A už nedohlédnou to, že na opačné straně vzdělání se vyskytují skutečně vzdělaní lidé renesančního typu, kteří zvládají exaktní vědění i humanitní vědy. Ale ti obvykle mají dost své práce a nemají potřebu někde pokřikovat.
Ostatně ten rámus je skoro zbytečný - ústava se myslím neměnila, takže nový prezident, byť ustanovený přímou volbou, bude mít stejné pravomoci a povinnosti jako dosud. A stejně jako předtím půjde hlavně o to, nakolik a jak dokáže svou ústavně danou funkci naplnit.
