Jak jsem potkal brouky (Díl LXI. - Kapitán Nemo a jiní bezejmenní - Speciál)

Broučí znalosti většiny z nás plynou z dávné četby Ferdy Mravence a občasného setkání s druhem dostatečně velkým či nápadným, aby si ho člověk povšiml – střevlík, beruška, chroust, zlatohlávek.

Za poznání, že je broučí a obecně hmyzí svět nesmírně bohatý a skrývá se v něm spousta krasavců okem leckdy takřka nepostřehnutelných, kteří vyniknou jako šperky teprve v objektivu šikovného fotografa s kvalitním vybavením a bezmeznou trpělivostí, za toto poznání vděčím svému synovi Jakubovi.

S jeho svolením se pokusím sérií blogů, v nichž jeho fotografie oději slovy, přiblížit krásu tvorů maličkých, leč všudypřítomných. Pro zachování jistého řádu zveřejním v každém dílu zajímavosti z jedné konkrétní lokality a občas si pro zpestření dopřejeme speciální téma.

I když předjarní úlovky utěšeně přibývají, rozhodli jsme se dnes pro speciál, věnovaný našim UFO a UCO (Unidentified Creeping Object).

Dosud jsme prezentovali - s nečetnými výjimkami - snímky objektů pokud možno druhově zařazených. V záloze tak zůstávalo nemalé množství fotografií, kde jsme si nebyli jisti specifikací. Proč je občas přesné určení těžké? Existují vzhledově identické druhy, které podle vnějších znaků zkrátka rozlišit nelze, u jiných je ke správnému zařazení nutná velmi úzká specializace na konkrétní taxonomickou skupinu z rozsáhlé broučí a obecně hmyzí říše. 

Některé záběry v archívu jsou opravdu krásné a zajímavé a přišlo nám nespravedlivé tajit je pouze proto, že jejich předmět neumíme zcela přesně pojmenovat.

Podívejme se tedy na kolekci jedinců více či méně neurčených, kolekci "Kapitánů Nemo" a "neznámých vojínů".

Není překvapivé, že otazníky ohledně konkrétního druhu vyvstávají třeba u příslušníků početného společenství drabčíků. Zástupce rodu Phloeonomus se ukrýval pod kůrou smrku:

Drabčík – rod Phloeonomus

Typický tvar těla prozrazuje výslunníka, druh si netroufáme určit:

Výslunník - rod Aleochara

Drabčík rodu Mycetoporus, snad Mycetoporus nigricollis:

Drabčík - rod Mycetoporus

Drabčíky rodu Xantholinus často nacházíme na zdech domů, kde slídí po kořisti:

Drabčík - rod Xantholinus

Lanýžovník není strom, na němž rostou lanýže, ale sympatický brouček. Lanýži by se u nás zrovna neuživil, bývá k vidění spíše na hnijících houbách, na plesnivém dřevu, v lesní hrabance a podobně:

Lanýžovník - rod Catops

Tomuto fešákovi jsme přidělili prozatímní druhové jméno podle místa nálezu, jímž byla zbrusu nová robustní lavička v městských sadech. Přejeme lavičce vše dobré, útoku místních vandalů zřejmě odolá, zda přežije trpělivou práci červotoče, to se teprve uvidí:

Červotoč lavičkový

Larvy jsou kapitola sama pro sebe. Larva střevlíka, pocházející z Míšova, připomíná pásovce na tenkých nožkách. Který střevlík z ní vyroste, to ví jen broučí Bůh a specialista. Mohli bychom to zjistit experimentálně, kdybychom larvu odchytili a odchovali do dospělosti. Na to však nejsme zařízeni:

Střevlík - larva

Krásná larva páteříčka v detailu. Co z ní asi bude? Možná páteříček lesní, sněhový, nebo kterýkoliv další:

Páteříček – larva

Maločlenci se živí houbami, nález na plesnivé větvi tedy nepřekvapuje:

Maločlenec – rod Cryptophagus

Hodně barevná klopuška přebývala pod kůrou. Opět nedokážeme určit druh:

Klopuška

U této fotografie z nedávné doby jsme škatulkování ukončili už na úrovni řádu. Tvoreček, kterého občas vídáme na květech, je zástupce třásnokřídlých, drobného hmyzu o velikosti kolem 3 mm, který se živí sáním na rostlinách. Určování třásnokřídlých je velmi obtížné, prý se k němu využívá i molekulární analýza:

Kdosi z třásnokřídlých

Máme před sebou škvora bezkřídlého nebo škvora Chelidura guentheri, podle tvaru klíštěk samičku. Přesné určení je nemožné, samice obou druhů vypadají naprosto identicky:

Škvor - rod Chelidura - samice

Pakomára, patřícího mezi dvoukřídlý hmyz, si ošklivit nemusíme. Na rozdíl od pravých komárů krev nesaje, zakrnělý sosák to neumožňuje.  Mohl by to být pakomár kouřový, ale to jen nesměle nadhazujeme, dvoukřídlí opravdu nejsou naše doména:

Pakomár

Krásně vybarvený roztoč s jemnou texturou, spřízněný se sametkou rudou, by jistě vynikl i mezi roztodivnou a pestrobarevnou faunou na dně mořském. Malý trabant, tisknoucí se k nožce velkého Červenáčka, je snad nějaký pancířník:

Roztoči – rod Calyptostomatidae + ?

Nejlepší nakonec:

Nevídaný až unikátní záběr, bez jakéhokoliv aranžování - štírek na zmrzlé větvi, obklopený ledovými krystalky:

Štírek – rod Neobisium

Jaro je tu, a tak příště dojde na avizované rokycanské čerstvoně (LXII. díl)