Jak jsem potkal brouky (Díl LX. - Rokycany 11)

Broučí znalosti většiny z nás plynou z dávné četby Ferdy Mravence a občasného setkání s druhem dostatečně velkým či nápadným, aby si ho člověk povšiml – střevlík, beruška, chroust, zlatohlávek.

Za poznání, že je broučí a obecně hmyzí svět nesmírně bohatý a skrývá se v něm spousta krasavců okem leckdy takřka nepostřehnutelných, kteří vyniknou jako šperky teprve v objektivu šikovného fotografa s kvalitním vybavením a bezmeznou trpělivostí, za toto poznání vděčím svému synovi Jakubovi.

S jeho svolením se pokusím sérií blogů, v nichž jeho fotografie oději slovy, přiblížit krásu tvorů maličkých, leč všudypřítomných. Pro zachování jistého řádu zveřejním v každém dílu zajímavosti z jedné konkrétní lokality a občas si pro zpestření dopřejeme speciální téma.

Jak jsme avizovali, i šedesátiny strávíme v Rokycanech. Příznivé počasí nadále podporuje aktivitu hmyzí drobotiny a je tedy co fotit. Významnou část sklizně tvoří tentokrát naši oblíbení drabčíci.

Úvod ale obstará krásně vybarvený nosatec, snad hnědá forma nosatce Hypera nigrirostris z předchozího dílu. Jisti si tímto určením ale nejsme:

Nosatec – rod Hypera

Pracovitý květiník je aktivní po velkou část roku, od předjaří až do sklonku podzimu. Na podzim jsme ho v minulých letech našli v Radimi, nynější úlovek je z konce zimy:

Květiník - Anthicus antherinus

Lesklec zpravidla žije pod kůrou, ovšem na čerstvě poraženém dřevu si vykračuje vrchem. Je to všežravec, který si pochutná stejně tak na různých houbách, jako třeba na lýkožroutech:

Lesklec - Rhizophagus dispar

Huňáček focený v běhu, proto je snímek trochu horší kvality. Čipera, dosahující velikosti pouhých 2 mm, je doma v jehličnatých lesích:

Huňáček černošvý

Anthobium atrocephalum je trochu atypický drabčík, který má oproti jiným druhům hodně dlouhé krovky. Nachází se v lesní hrabance a malou skupinku jsme také objevili na kusu dřeva z poraženého smrku:

Drabčík – Anthobium atrocephalum

Tělo má úzké, zato kusadla opravdu masivní. Velmi zajímavý drabčík s mnoha pozoruhodnými anatomickými znaky byl do roku 2005 veden na Červeném seznamu, dnes už je zase hojnější:

Třebulovník – Astenus procerus

Astrapaeus ulmi, nápadný typickou ohnivou skvrnou na konci zadečku, je velký druh, dosahující délky zhruba jednoho centimetru. Jako většina velkých drabčíků, i Astrapaeus ulmi je predátor:

Drabčík - Astrapaeus ulmi

Při určení tohoto drabčíka jsme skončili podčeledí, ale je tak krásný, že nemůže v galerii chybět. I on byl přistižen na čerstvém dřevu, které je pro mnoho hmyzích druhů neodolatelné:

Drabčík – podčeleď Aleocharinae

Co mívá na talíři lovčice, je vcelku jasné, veganka to nebude. Tato dravá ploštice se živí vším, co jí přijde pod ostrý sosák, kterým v sebeobraně umí citelně bodnout i člověka.  Nacházíme ji na zdech, stejně tak se ale může pohybovat v bylinném patru, zkrátka všude, kde se dá něco chytit a vysát:

Lovčice oválná

Mírumilovná a roztomilá, taková je ruměnice na detailním portrétu. Krásně červenou, všudypřítomnou ploštici dobře známe, ale v takovémto přiblížení ji jen tak neuzříme:

Ruměnice pospolná – portrét

Nejen nádraží se fotí lehce. Také mravenec čtyřskvrnný, nádherně barevný druh, obývající starší stromy včetně ovocných, ochotně a nehnutě postojí a nechá se zvěčnit. Jaký to příjemný rozdíl proti chaotickému pobíhání běžných mravenců:

Mravenec čtyřskvrnný

Hedvábnice jarní, jedna z píďalek, které se vyskytují již brzy zjara. Její housenky žijí na různých stromech - od jabloní až po duby:

Hedvábnice jarní

Tmavoskvrnáč je další jarní píďalka. Na snímku je samec, jehož pohlavně charakterizují plně vyvinutá křídla:

Tmavoskvrnáč tečkovaný

Uf, sklípkan v Čechách? Planý poplach, tento zhruba centimetrový fešák si na obávaného brášku jen hraje na zvětšeném záběru. Cedivka podkorní je běžný druh pavouka, kterého najdeme ve všech typech lesa buď pod kůrou nebo na spodní straně dřeva či kamenů:

Cedivka podkorní

Na závěr předpotopně vyhlížející  korýš, pravděpodobně stínka mechová. Stínka je značně proměnlivá, co se zbarvení týče: může být šedá, červenohnědá, tmavohnědá nebo i žlutavá. Angličané ji výstižně nazývají "fast woodlouse" neboli rychlá stínka:

Stínka mechová

Vyhlašujeme týdenní loveckou přestávku, po níž vykročíme k sedmému křížku (LXI. díl)