Smrt darebáka

Trestní kolegium Nejvyššího soudu se vyznamenalo. Páni soudci se hluboce zamysleli a přišli na to, jak dále darebákům ulehčit život. Darebákům, kteří už nemají strach z trestu smrti, kteří mají ve vězení možnost studia, televizi,

 „dámské“ návštěvy bez zrakové a sluchové kontroly zaměstnanců vězeňské služby v prostorách k tomu určených, vycházky atd. dali další dárek. 

Vžijme se, prosím, do modelové situace. Jako staršího příslušníka neněžného pohlaví vás vaše prostata donutí uprostřed noci vstát a potácet se rozespalý ztemnělým bytem na toaletu. Když míjíte obývák, zaujme vás - přes skleněnou výplň dveří - bloudivé světélko baterky. Téměř spící mozek kupodivu správně vyhodnotí situaci – uvnitř je zloděj!! V předsíni máte ukrytou zbraň a jelikož nevíte, co vás ve vašem obýváku čeká, vezmete si ji a pomalu otevřete dveře do pokoje.  Nevidíte pořádně muže uvnitř, jen siluetu muže vyššího a statnějšího, než jste vy. Všude okolo je spoušť – vyházené zásuvky, knihy z knihovny, hračky vašich vnoučat. Něco zakřičíte, ani pořádně nevíte co a máváte odjištěnou zbraní. Zloděj toho také moc nevidí, ale ví, že nad rozespalými obyvateli bytů má vždy výhodu. Vyrazí proti vám, čímsi vás udeří a snaží se utéct oknem, kterým vám do bytu vlezl. Ještě v pádu vystřelíte a …….. teď to teprve začne.

V tom horším případě darebáka postřelíte. On se pochopitelně už nikdy neuzdraví, stále „trpí nesnesitelnými migrénami“ a dalšími postiženími. Krást již nemusí – až do konce života mu jeho život budete sponzorovat vy, což vás pochopitelně nejen finančně vyčerpá, ale i psychicky zničí.

Jen o málo lepší situace je ta, že darebáka zastřelíte. Máte samozřejmě maximální smůlu neboť je střelen zezadu a každý soudce vám vysvětlí, že pro vás nebyl nebezpečný, jen se chtěl před vámi – krvežíznivou bestií – zachránit útěkem. Doposavad se tyto případy většinou posuzovaly jako nepřiměřená obrana, případně jako zabití – ale ouha páni soudci se hluboce zamysleli, jak darebáky ochránit – a přišli na to. Ode dneška se budeme muset nechávat okrádat  jako tupé ovce, abychom náhodou darebákovi neublížili – měli bychom totiž na krku vraždu.

Na počátku března 2017 totiž rozhodlo trestní kolegium Nejvyššího soudu v novém sjednocujícím stanovisku, že pokud okrádaný člověk usmrtí zloděje, jde o vraždu, a nikoliv o mírněji trestané zabití. Dokument je pro české soudy závazný. Soud konkrétně stanovil, že prostá krádež majetku, i když je to zavrženíhodný skutek, není podnětem k takzvanému silnému rozrušení. Právě silné rozrušení je jednou z podmínek pro to, aby bylo usmrcení člověka považováno za zabití, a nikoli za vraždu. Takže soudci moudře rozhodli, že když někdo uprostřed noci poruší jeden z nejzávaznějších právních předpisů – Článek 12  odstavec (1) Listiny základních práv a svobod – (Obydlí je nedotknutelné. Není dovoleno do něj vstoupit bez souhlasu toho, kdo v něm bydlí) a vleze vám do bytu – aniž vám pochopitelně dá vědět, jestli vás jen okrade nebo pak i znásilní spící dceru – vy, podle nich, nemáte právo být rozrušený. Vy nemáte právo chránit svůj majetek – i když jste držitelem legální zbraně a zbrojního průkazu kategorie D, který vás, podle Zákona o střelných zbraních (§ 33) výslovně opravňuje chránit zdraví, život a majetek. Pokud jste starší menší a slabší než zloděj, musíte se podle soudců jen dívat, jak s pytlem lupu přes rameno opouští váš byt.

Pochopitelně se můžete obrátit na policii. Tam strávíte půl dne a po několika měsících vám přijde Usnesení, kterým vás vedoucí příslušného obvodního ředitelství  policie informuje o tom, že oznámení ve věci trestného činu ODKLÁDÁ,  neboť se nepodařilo zjistit skutečnosti …… ble ble ble.  A pokud máte byt, auto, chalupu a jezdíte tramvají s peněženkou v zadní kapse kalhot – můžete si s těmito usneseními vytapetovat záchod.

Stále více nabývám dojmu, že tento stát je stále více tvořen spíš pro darebáky. Nechrání občany, kteří vytvářejí hodnoty a platí daně. Těm, podle mého názoru, život stále více komplikuje a chrání darebáky, kteří parazitují na hodnotách, které vytvořili jiní.

Dalším problémem bude asi ztráta soudnosti soudců - pokud darebák okrade o 100 000 Kč průměrného občana nebo důchodce, bude to pro okradeného zřejmě mnohem větší neštěstí než pro pana soudce Nejvyššího soudu s měsíčním příjmem 150 000 Kč. (zdroj: http://kupnisila.cz/platy-soudcu/). Ten nad takovou ztrátou pochopitelně lehce mávne rukou a aby se o ni snad dokonce přetahoval se zlodějem – to už vůbec ne.