Oslavujeme 25 let svobody, demokracie a tržního hospodářství. Bohužel se těchto oslav Václav Havel nedožil. Něco se sice ne až tak povedlo, mnoho ale ano. Můžeme dnes téměř všechno a snad to i tak zůstane.Přál bych si, abychom v průběhu dalších 25 let vytvořili pro naše děti skutečně demokratické a zdravě tržní prostředí. K tomuto výročí jsme si totiž začali nadělovat něco, co to předrevoluční období až nebezpečně připomíná:
- akceptujeme pomluvy a degradaci hodnot na adresu těch, kteří se zasloužili za to, že dnes žijeme v demokracii
- akceptujeme volbu "strany" bez konkrétního programu pouze na základě negativního uvažování "lepší tohle než pravice či levice", a tak nám přestává fungovat klasický model koalice a opozice
- akceptujeme takové zásahy do pravidel trhu jako je regulace cen běžných tržních produktů, nebo omezení rozvoje drobného podnikání
- akceptujeme korupci a tunelování, akceptujeme šíleně předražené rozdělování našich peněz pod šlechetným označením "evropské dotace"
- akceptujeme kolosální střety zájmů v politice a věříme, že když nic navenek není vidět, že se nic neděje
- akceptujeme existenci a růst komunismu nejen v Parlamentu ČR
- akceptujeme populismus, nefér hry, podpásové údery a slova a věty bez významu
Při příležitosti tohoto výročí je asi dobré si připomenout, že pouze neschopností demokratických stran zasáhnout před r. 1948 došlo k tomu: "Právě jsem se vrátil z hradu... prezident mé návrhy přijal." Společnosti byly slibovány nesplnitelné manipulace a na pozadí se rozjelo systematické naplňování úplně jiných zájmů, než je služba společnosti. Vydrželo to čtyřicet let. Téměř dvakrát více, než jsme si nyní odžili v systému svobody a demokracie.
To, že na konci osmdesátých let 20. století jsme najednou objevili jiné možnosti, se nestalo jen tak. Někteří lidé za to museli bojovat a zasvětili tomu opravdu hodně. A jak už to bývá, pokud jde o týmovou práci - pár jedinců maká a většina se veze. Ona většina by ale měla úsilí menšiny respektovat. Bohužel malost a slabost některých zástupců z řady těch, co se radši jenom vezou, tu svoji trapnost ukazují tím, že ony hrdiny radši popřou ve snaze na sebe aspoň trochu upozornit. Škoda, že se vlastenectví a hrdinství na našem území stále moc nenosí. Pak se nemůžeme divit, že nám chybí respekt a sebevědomí, když si necháme pošlapávat své hrdiny.
Hlavní smysl 25 let v demokracii a svobodě je právě v poučení se z historie, v ohlédnutí se za tím, co se stalo, v uvědomění si, že transformace nebyla zadarmo, že nás všechny změny, kterými jsme si prošli, něco stály. Nenechme si to zbořit populismem. Buďme, prosím, hrdí na to, co pro nás někteří udělali a co jsme sami pro sebe udělali. Nenechme se přesvědčovat, že to vlastně tak zlé před r. 1989 nebylo. To, že něco nebylo tak zlé, znamená, že to bylo zlé. Nevěřme, že si žijeme špatně, žijeme si mnohem lépe. Nevěřme, že jiný model bude lepší, nevěřme, že se těch 25 let pouze kradlo. Ty, kdo se snaží degradovat, snižovat a pomlouvat a přichází s růžovým návrhem jednoduchých řešení, známe z historie (mnohdy ne až tak dávné) velmi dobře. Naši rodiče, prarodiče a další předkové si lízli skutečné chuti těchto slibů do sytosti. Jedině hlubší zamyšlení se nad tím, proč něco oslavujeme, znamená, že to všechno mělo nějaký smysl. A pokud něco v minulosti mělo smysl, se pozná pouze podle budoucnosti.
Svoboda a demokracie není samozřejmost. A právě proto, že máme zkušenost z února 1948, měli bychom vědět, že na rozhádanost a nekoncentraci demokracie čekají ti, co si chtěji řešit pouze svoje zájmy. V naší české zemi je spousta fantastických lidí. Demokracie je vláda lidu a jedině lid tyto fantastické muže a ženy může dovést k moci. Lid by měl přesvědčovat skutečné osobnosti: "Veďte nás." Nikoliv jedinec by měl přesvědčovat lid: "Volte mě." Ta hlavní a obrovská moc demokracie spočívá v jedné disciplíně - ve volbách zástupců společnosti, kteří jí budou vládnout. Berme proto volby opravdu vážně. Volme prosím pro dalších 25 let pouze lidi s hodnotami, které budou opravdu v souladu se zájmem českého státu a české budoucnosti. Kéž bychom se vrátili k sebevědomí, hrdosti a prospěritě, kterou naše zem zažívala v době První republiky. Kéž bychom si za vzor podnikatelů brali osobnosti, které podnikaly jako Václav Laurin, Václav Klement nebo Tomáš Baťa. Kteří něco vybudovali z pouhé myšlenky na základě nadšení, touhy a silného přesvědčení poskytnout službu lidem, tedy bez touhy získávat moc nad lidmi.
