Možná se někteří z Vás také nechali zmínkou o Máchovi zlákat ke sledování nejnovějšího dílu nováckého pořadu Víkend.
Kolikrát už se kvůli nám musel Mácha obracet v hrobě?
Nebudu zastírat, že jsem čekal ryze bulvární máchovskou reportáž, čemuž ostatně napovídal i její titul "Intimní deník Karla Hynka Máchy". A musím bohužel říci, že jsem ve svém neblahém očekávání nebyl zklamán, diváky čekalo "skandální odhalení" prostého faktu, že ani našemu národnímu pěvci nebylo nic lidského cizí a od většiny z nás jej dělí pouze to, že si svá milostná dobrodružství poznamenal do deníku. (Mácha přitom mohl jen těžko předpokládat, že budoucí generace budou luštit a posléze dokonce vydávat intimní zápisky autora, který se za svého života přílišného uznání nedočkal.) Co mne ovšem zamrzelo mnohem více než očekávaná bulvarizace dotyčného tématu, byla přítomnost několika badatelů, jichž si vcelku vážím – Vladimíra Křivánka a především Radima Kopáče, jenž je mi sympatický zvláště svým zájmem o kulturní periferii. Nikoliv poprvé si říkám, co asi vede odborníky k účasti v podobných, ba ještě pokleslejších pořadech – a jelikož jsem nenapravitelný optimista, připouštím si jen důvody veskrze lichotivé a související s kulturní osvětou. V tomto případě mohla ovšem padnout alespoň zmínka o právě probíhajícím fetivalu Den poezie, který se (již popatnácté) koná na počest výročí Máchova narození.
(z půlnočního Zápisníku)
