Připomenutí básníka Opolského

Zásluhou nevšedního nakladatelství DYBBUK se dočkal knižního vydání výbor z básnické tvorby neprávem pozapomenutého spisovatele JANA OPOLSKÉHO (1875–1942).

obálka knihy Sám všechen život býti (dybbuk 2013)

Svazek nazvaný Sám všechen život býti již před lety uspořádal a v elektronické podobě publikoval Petr Fabian. Počin je to tím významnější, že dnes obtížně dostupná díla Opolského se nedočkala žádných reedic a jeho tvorbu v uplynulých desetiletích připomnělo jen několik málo knižních titulů (Slavíkův výbor Představení v soumraku, 1968; Cílkův a Kostiukův výbor Staré lesy – básně a drobné prózy, 2010). Právě život a dílo Jana Opolského, jakož i představení zmíněné knihy Sám všechen život býti, budou ostatně hlavním tématem chystaného literárně-hudebního večera v režii Půlnoci & Půlnočního expresu, který by se měl uskutečnit 20. listopadu v pražské kavárně Potrvá! Doufejme, že se tento výjimečný básník a prozaik, jehož texty letošní rok vyvázal z autorských práv, bude opakovaně objevovat v edičních plánech osvícených nakladatelů.

(z půlnočního Zápisníku)

MELANCHOLIE

Za půldní sychravých se nelze trpčej smáti,
klec nebe nemůže líp uzavřena být,
jen samot zrcadla můj smutný úsměv vrátí,
neb míň než úsměv nelze navrátit.

Ó, dlouhé deště v ten čas musí zráti,
v stu kapek kalných stesků rovněž tolik,
bez cíle, schýlen jme se ubírati
přes hory doly krásný melancholik.

(sb. Klekání, 1900)

HŘBITŮVEK

Je poledne. Stín v parnu nepohne se,
jen jíva bílá neslyšně se třese,
     jsouc výhní jata,
na plném žáru mramor prudce sálá,
teď hýří ohněm i ze svého mála
     soch stará zlata.

A vůně kytic obsažná a těžká
jak oblak zhustlý na témž místě mešká,
     by dech ji přijal,
jed, který smrti příchuť dává skvělou,
v takové moci kolem sebe stelou
     výrony fial.

Vzduchová výheň. Smutně zvučí včely.
Nelze už nikdy suché imortely
     napojit medem.
Umíme zemřít, vejít v tyto sady,
tichounce ležet v režných travách tady,
     žíti však nedovedem.

Na horkém písku ani krůček živý.
Zrození v temnu. Život uhrančivý,
     Smrt jenom sladká.
Fialy dýší, odumřelé z vedra,
tam, kde jich vůně obzvláště je štědrá,
     leží má matka.

(sb. Hory a doly a lesy, 1931)