Miloš Maixner (1873–1937)

Portrét českého pedagoga a překladatele z rodu výtvarníků, příznivce skautingu a nacionálního hnutí, znalce okultismu pěstujícího živé styky s francouzskými hermetiky.

obálka Maixnerovy knihy "Praktická telepathie, čili Přenos a čtení myšlének jako klíč k psychické magii" (Sfinx 1921)

Narodil se 4. ledna 1873 v Praze jako potomek známé hořické větve výtvarníků – otec Petr Maixner (1831–1884) byl malíř a restaurátor, výtvarníky byli též jeho strýcové Karel a Čeněk a bratranec Jaroslav se věnoval sochařství. Po odmaturování na gymnáziu vystudoval v duchu rodinné tradice Akademii výtvarných umění v Praze a během toho stihl absolvovat několik studijních pobytů ve Vídni, Německu a Itálii. Po získání vysokoškolského diplomu čekala Miloše Maixnera pedagogická dráha – krátce působil jako asistent na českém gymnáziu v Plzni, poté jako pomocný učitel kreslení a krasopisu na gymnáziu v Třebíči, na pražské reálce v Ječné ulici a na reálném gymnáziu na Žižkově. Od roku 1911 byl profesorem kreslení, krasopisu, matematiky a němčiny na reálném gymnáziu v Berouně a současně působil jako jednatel Ústřední matice školské. Kromě toho se spolu s M. Seifertem významně podílel na soudobém rozvoji skautského hnutí u nás (roku 1913 spolu vydali Kapesní knížku českých junáků) a v letech 1910–1912 patřil k členům Uměleckého sdružení Sursum. V roce 1918 se přestěhoval do Prahy, kde pracoval jako tajemník ministerstva národní obrany a také krátce redigoval armádní list Bratrství. Ve 30. letech, kdy byl Miloš Maixner již na penzi, spolupracoval se svým synem Milošem na jeho nacionálně orientovaných redaktorských a vydavatelských projektech, k nimž patřily například časopisy Vlajka a Národní stát nebo knižnice Člověk a národ. V průběhu života také Maixner soustavně studoval a posléze i vykládal okultní vědy a magii, dále roku 1907 založil a vydával časopis Kosmické rozhledy a v roce 1925 redigoval spiritistický list Naše pravda, byl členem Literárního družstva Flammarion a získal několik čestných titulů z pařížských fakult hermetických věd. Zemřel v roce 1937.

Do dějin české literatury se Maixner zapsal především coby překladatel. Své první překlady zejména odborných textů uveřejňoval časopisecky, po roce 1910 se pak věnoval spíše překládání beletrie, a to hlavně z angličtiny a francouzštiny – přetlumočením Knihy džunglí se podílel na souborném českém vydání děl Rudyarda Kiplinga, překládal prózy G. Ohneta a povídky Jacka Londona, v druhé polovině 20. let spolupracoval na Laciném vydání spisů B. Harta, které přineslo znovuoživení zájmu o tvorbu tohoto spisovatele. Od konce 20. let  se ve svých překladech zaměřil především na prózy dobrodružného a detektivního žánru (např. Edgar Wallace), v roce 1932 pak zaujal svým překladem Robinsona Crusoe. Nedílnou součást Maixnerovy překladatelské i vlastní spisovatelské činnosti představují knihy z oblasti okultních nauk, vydávané zejména mezi lety 1920 až 1925 v Knihovně Sfingy, kterou spravoval spolu s Emanuelem Haunerem. Mezi nejvýznamnější okultní díla, která svými překlady uvedl do českého prostředí, patří Papusovy spisy Základy praktické magie (čes. 1920) nebo Věda okultní (čes. 1927) a Chrám Satanův (čes. 1921) od Stanislase de Guaity. Sám byl přitom autorem několika knih stejné provenience, mimo jiné titulů Praktická telepatie čili Přenos a čtení myšlenek (1921), Okultismus (1922) či Mantika (1923). Ovlivněn především francouzským hermetismem (v jehož čele stál Gérard Encausse alias Papus), zabýval se systematicky širokým spektrem otázek – skrytými kulturními a civilizačními proudy, martinismem, magií, zednářstvím, gnostickou filozofií, posléze rovněž tradicemi slovanskými a árijskými a v kombinaci se spiritismem též myšlenkami národního ozdravění a nacionalistickou ideologií.

(viz Půlnoční profily)

LITERATURA:

(1) HUSOVÁ, Marcella: "Miloš Maixner", (heslo) in Lexikon české literatury 3/I (1993), s. 54–55.
(2) NAKONEČNÝ, Milan: Novodobý český hermetismus (2009), s. 319.