Lidská tvář za maskou prokletého básníka

Italský básník DINO CAMPANA (1885–1932) bude většině českých čtenářů patrně neznámý, přestože u nás v šedesátých letech vyšel výbor z jeho díla s výmluvným názvem Šílený Orfeus (1968), který uspořádal a přeložil Jan Vladislav (dotyčný "výbor" ovšem obsahuje takřka celou jedinou Campanovu sbírku Orfické zpěvy a řadu básní z jeho pozůstalosti, v podstatě tedy většinu spisovatelova díla). O tom, jak zajímavým autorem a především svéráznou osobností tento prokletý básník z přelomu 19. a 20. století bezesporu byl, se nyní můžeme přesvědčit zásluhou prvního českého vydání knihy italského spisovatele Sebastiana Vassalliho (*1941) NOC KOMETY, kterou stejně jako ostatní u nás vydaná díla tohoto autora (romány Labuť, Nespočet a Archeologie přítomnosti) přeložila Kateřina Vinšová. 

Dino Campana (1885–1932)

Přestože se tomuto dílu, jež vyšlo poprvé v roce 1984 (český překlad však pracuje s vydáním z roku 2010, doplněným o autorův doslov týkající se dosavadní historie samotné jeho knihy), dostává obvykle označení životopisný román, nejedná se o klasickou prózu, ba ani ucelený příběh, spíše o pásmo drobných úvah mapujících jednotlivé epizody Campanova dosti nevšedního života. Autor se sice nezříká prostředků beletrie – leckdy spřádá z úryvků básníkovy tvorby, dochovaných archivních dokumentů a vlastních představ imaginární scény a dialogy, – ale stejnou měrou tu je zastoupen žánr esejistický, zvláště pokud Vassalli uzná za nutné zasadit určitý motiv do širšího dobového kontextu (tehdejší školský systém, ústavní péče o choromyslné aj.). Osudy svého hrdiny však přesto sleduje více méně chronologicky, vypomáhaje si při jejich rekonstruování dobovými prameny i vlastnoručně získanými informacemi. 

Podávaný obraz Campanova života nikterak nezamlčuje básníkovy lidské nedostatky, promítající se do jeho komplikovaných vztahů s rodinou, ženami (mj. věhlasnou milenkou umělců Sibillou Aleramovou) i uměleckými souputníky. Současně však ukazuje, že bez viny nebylo ani básníkovo okolí, jehož neporozumění Campanově složité osobnosti dalo zrodit básníkově nezasloužené pověsti "obecního blázna". Životní příběh tohoto spisovatele je vůbec plný absurdit a paradoxů, což nejlépe ilustruje Vassalliho popis dnešního postoje obyvatel Campanova rodiště – italského městečka Marradi – k "jejich" básníkovi, který nalezneme v samotném úvodu knihy: "Pomník Campanovi zatím nestojí. To přijde, ale chce to svůj čas a správnou rétoriku. Od obecního blbce k hrdinovi je dlouhá cesta. Prozatím mu věnovali pamětní desku, pojmenovali po něm ulici, založili literární cenu, jen jeho, nesoucí jeho jméno. Cena Dina Campany." (s. 10)

Vděčným, byť trochu problematickým materiálem se pro Vassalliho stává Campanova jediná básnická sbírka Orfické zpěvy s řadou nepopiratelně autobiografických motivů, jejíž nelehký zrod ostatně představuje jedno z ústředních témat celé knihy. Ačkoliv nelze považovat dotyčný životopis Dina Campany za definitivní, ba ani zcela spolehlivý (autor na jedné straně rád upozorňuje na řadu omylů předchozích životopisců, na straně druhé však sám leckdy pracuje s pouhými domněnkami), daří se Vassallimu vcelku to, co si sám předsevzal – zbavit tohoto básníka nánosu nejrůznějších legend a rozšířeného romantického náhledu (génius-šílenec) a představit Campanu především jako člověka.

P. S. Ukázky z literární tvorby Dina Campany naleznete na konci stejného čísla Půlnočního expresu, v němž vyšla tato recenze (tj. 7/2014).

(in Půlnoční expres VII/MMXIV)

Sebastiano Vassalli: Noc komety. Překlad Kateřina Vinšová, Pistorius & Olšanská, Příbram, 2014, 1. vydání, 272 stran.