Jednoznačně nejsilnější zážitek z letošních Mezipater, kterému se blížily snad jen Imaginární lásky – shodou okolností (a naštěstí pro nás) dva snímky, které po skončení festivalu putovaly do běžné distribuce českých kin...
Výjimečný snímek sehraného režisérského, scenáristického a producentského dua, jež má na svém kontě řadu cenami ověnčených dokumentů, mohli ti šťastnější z nás zhlédnout již v Karlových Varech. Film je příkladem vzácné symbiózy formy a obsahu, kde pro každou z rovin příběhu nacházejí tvůrci odpovídající filmové prostředky – ačkoliv snímek zachycuje dramatické okolnosti vydání Ginsbergovy básnické sbírky Kvílení a jiné básně a zásadní životní okamžiky jejího autora, označit jej za pouhou biografii by bylo hrubým znevážením. Jedná se totiž o originální koláž dokumentárních záběrů či fotografií, hraných pasáží (barevných i černobílých) a animovaných sekvencí. S Ginsbergem v podání skvělého Jamese Franca se setkáváme jednak ve formě rozhovoru, jednak prostřednictvím scén dokumentujících básníkovy vztahy s osudovými muži jeho života – Jackem Kerouacem, Nealem Cassadym či Peterem Orlovskym. Další rovinu představuje rekonstrukce soudního procesu s vydavatelem zmiňované sbírky, Lawrencem Ferlinghettim. Nejemotivnější složkou je však bezesporu část zobrazující Ginsbergův veřejný přednes titulní hymnické básně Kvílení. Slova dnes již kultovního textu pak ožívají prostřednictvím vpravdě kongeniální animace, jejímž autorem je výtvarník Eric Dooker, doprovázené neméně působivou hudbou Cartera Burwella.
Kvílení / Howl (USA 2010, r. Rob Epstein, Jeffrey Friedman)
