Náhoda tomu chtěla, že jsem včera narazil na upoutávku akce s názvem 2. BETLÉMSKÁ KULTURNÍ NOC a nechal se jejím bohatým programem zlákat k neplánované cestě do Prahy.
dva snímky z letošního ročníku Betlémské kulturní nociPetr Nagy
Mou první zastávkou byly Krásné ztráty, kde jsem si u dobrého pití a obklopen zajímavými snímky se židovskou tematikou od Ivana Prokopa celý večer naplánoval. Odtud jsem vyrazil do nedalekého Náprstkova muzea na komentovanou prohlídku výstavy Po stopě Karla Maye. Když jsem se s těžkým srdcem rozloučil s hrdiny svých jinošských let, zamířily mé kroky k dominikánskému klášteru a kostelu sv. Jiljí, v němž nás provedl jeden ze zdejších mnichů, nadmíru sympatický převor Antonín Krasucki. Se značným zpožděním oproti původnímu harmonogramu jsem poté dorazil do Literární kavárny v Řetězové ulici, kde na mne čekalo jediné zklamání celého večera – žádný z trojice ohlášených literátů na autorské čtení nakonec nedorazil. Přítomno však bylo uskupení Opera Viva, za jehož hudebního doprovodu jsem využil nenadálé volné chvíle k občerstvení a odpočinku. Zbývala poslední naplánovaná akce, projekce dokumentů studentů FAMU v prostorách Standard Cafe. Divácká účast nebyla navzdory plné kavárně nijak hojná, to mi však nebránilo vychutnat si dvojici zajímavých snímků, které uvedla autorka prvního z nich, režisérka Apolena Rychlíková. Po jejím filmu Hájek na zámku, Petr v podzámčí následoval dokument Jana Látala s názvem Paroubkové – v obou případech šlo o povedená díla nijak nešetřící vybrané politiky a přitom nesklouzávající k laciné černobílé kritice. Poslední projekci tří krátkometrážních snímků jsem si bohužel musel nechat ujít a spěchal na vlak, nabytý dobrý pocit z kulturně stráveného půldne v kulisách Staré Prahy mi to však – stejně jako vytrvalý déšť – nikterak nepokazilo.
(z půlnočního Zápisníku)
