Co ještě dodat II:

Pokračuji v zamyšlení nad výroky šéfa soudcovské unie. Zkusím nyní jiný pohled na situaci, kterou jsem popsal v prvním dílu. Zdravotnický pracovník, záchranář, hasič nebo policista Lidé v těchto profesích vstupují do osobní zóny člověka a stejně tak činí i soudci.

Po otázce první, položené v prvním dílu,  následuje další. stejně důležitá: Má to minimum stejnou hodnotu jako minimum soudcovských platů?

U té druhé se zastavím glosou, kterou mám již delší dobu na mysli. Soudcovské platy přestavují stálý evergreen, něco jako Jede jede mašinka nebo podobné.

První sloka: Dochází peníze a stát sahá po penězích všem, tedy i soudcům.

Refrén: Snížení platů ohrožuje soudcovskou nezávislost (nikdy jsem neslyšel větší nesmysl - viděli jste někdy soudce žebrat, žádat o dotace nebo chodit pro dávky; a to za kteréhokoliv režimu)

Druhá sloka: Soudci dají žalobu proti snížení a soudci rozhodnou, že je to nezákonné, protože ...

Refrén: Snížení platů ohrožuje soudcovskou nezávislost

Třetí sloka: Stát respektuje rozhodnutí soudu a doplácí jako mourovatý.

A konec této žertovné písně. Obyčejný člověk když si vedle sebe položí zprávy o průběhu platového klání, zprávy o potížích jen s disciplinární žalobou na soudce, natož s jeho odvoláním a zprávy o pochybením soudů má jediný pocit. Že nám tu vzniká vrstva neodvolatelných a nepostižitelných. A ptát se na výsledky její práce, na její kvalitu? Zkuste to a kned potrefená husa kejhá refrén z předchozí písně: to je ohrožení soudcovské nezávislosti. Takže jediné na čem smí být soudce závislý není spravedlnost a její uplatňování  nebo dobře rozhodnutý spor, ale výše platu.

A po tomto prvním přehledu  začne tužka automaticky psát další srovnání: záchranář, hasič, policista. To jsou srovnatelné kategorie co do zásahu do soukromé lidské sféry, ale rozdíl v jejich postavení není jen v platovém ohodnocení. To je vlastně nesrovnatelné.

Hlavní rozdíl je v dopadu jejich působení a v odpovědnosti za toto působení. Pokud se dopustí neetickécho nebo dokonce škodlivého jednání člověk v profesích zdravotních, záchranných nebo ochranných je trestně odpovědný a je okamžitě zbaven možnosti nadále vykonávat tuto profesi.

Na rozdíl od nich špatné rozhodnutí soudce není nikterak postiženo. Není odvolán z funkce, není trestně stíhán.

Špatně je nastaveno právní prostředí této republiky. A to vyvolává oprávněné otázky: Proč má soudce svou prebendu jistou až do důchodu? Proč není jmenován jen na určité období? Proč je právně nepostižitelný i za rozhodovací zmetky? Proč nepodléhá kontrolním mechanismům? Nejde v našem státě již o diktaturu soudců jako skupiny, která se vymkla jakékoliv kontrole?