Tak se zase blíží volby

Ach jo, zase nás den co den masíruje televize, rozhlas, noviny, pošta s haldou letáků a paňáčkové (pardon,  asistenti) politiků, kteří osamoceně skáčou po náměstích a návsích a nabízí tu kávu, tu čapku, tu propisovačku a pánbůh ví co ještě. Tedy, jestli o to má Pán Bůh vůbec zájem. Já jsem přesvědčen, že nemá. Protože kdyby měl, tak už to má v nebi jako my v našich mořích a oceánech. 

Byly doby, kdy člověk musel chodit povinně (někdy i po víně) k volbám a mohl volit jen tu jedinou správnou státostranu. Někteří říkají zaplať pánbůh, že je to za námi a jiní v koutku slzu uroní. Zbytku národa je to šumafuk. Od doby kdy jsem pobral tolik rozumu, že jsem byl schopen rozpoznat politickou hantýrku a udělat si volební a povolební schéma (v té době někteří kandidáti zcela vážně četli tento výraz jako šéma a demokracie vyslovovali jako demogracie), jsem zjistil, že se nic nezměnilo.

Je to jakési zvukové perpetuum mobile, poháněné dychtivostí kandidátů po korytu a generující bez vnějšího zásahu  obehranou paletu nesplnitelných vizí. Přijde čas voleb, já vytáhnu svůj papír se schématem z roku 1968 a prohlédnu si účet jednotlivých stran, hlavně má dáti - dal, tedy sliby a skutky. Mrknu do schématu a konstatuji, stejné. A když tak ocením všechny kandidátky je mi jasné, že k volbám opět nepůjdu. Co je zázračné na mém schématu? Nic. Je tam zapsán počet slibů a počet skutků. Pokud se počet skutků limitně blíží nule, patří do starého schématu. Pokud jsou nováčky, mám tam dole dva pomocné chlívečky: počet lidí se zkušenostmi a počet lidí bez zkušeností. Pokud se chlíveček se zkušenostmi limitně blíží nule, je to totéž, jako kdybych volil například pomocí toaletního papíru. Prostě výsledek nula.

Svobodné volby mi daly celkově tři poznatky. 

Poznatek první: adjektivum (přídavné jméno) svobodné je tam hlavně proto, aby bylo zřejmé, že každý si může kecat co chce. Nic se mu nestane a za nic neručí.

Poznatek druhý: Volby za první republiky byly výživnější. Strany vařily guláše, rozdávaly vuřty a čepovaly pivo. To mizí s inflací. 

Poznatek třetí: Většina kandidátů se cudně skrývá za vylepšenou  barvotiskovou podobenkou na plakátu a mezi lid volící nepřijde. Nanejvýše je vidíme v televizi při rozšafném rozjímání o tom, jaký vliv mají mravenci na rezavění zemské osy.

Myslím si, že už o příštích volbách se povinně dostavíme na nádraží a nádražní megafon nám sdělí, že na třetí koleji právě projíždí rychlík s kandidáty do voleb a sliby nám bude rozhlas číst v pochodovém tempu při chůzi domů.

Shrňme si to: technologie slibotechna v českých zemích funguje nejméně 45 let (podle mých znalostí). Nyní byla vylepšena o to, že si každý může plkat co chce, aniž by za to musel ručit. Výživnost voleb klesá s druhou mocninou postupujícího času a kandidáti nás nechtějí otravovat svojí skutečnou podobou.

Chtěl bych upozornit ctěné pány z České Akademie Věd, že je nutné vypsat pořádně tučný grant na výzkum, zda si náhodou kandidáti a straničtí bossové nemyslí, že slovo volby a volič má něco společného s ubohým zvířetem zvaným volek, někdy také vůl? Ve většině případů se totiž chovají jako honáci. Někdy i hůř.