Cesta

Máme cíl. Někdy jasný, někdy mlhavý. Kdo nemá cíl, časem zjistí že má problém. Máme současný stav, pozici, na které jsme. Každý někde je. Někde v prostoru, ve své práci, ve svém vývoji. Spojnicí mezi současností a cílem je cesta.

Na první pohled to vypadá jednoduše. Stačí po ní jít. Ale všichni nejdou stejně rychle. Někdo spěchá, nedívá se napravo nalevo, jiný se courá, rozhlíží, přešlapuje na místě. Kde je problém? V tom, že celá věc není tak jednoduchá. Cesta totiž není tak úplně vidět. Tedy je, ale vždycky jen kousek. Někam k nejbližší zatáčce. A cesty bývají dost klikaté. Tato okolnost je nepříjemná. Kdybychom od začátku viděli celou cestu včetně sladkého cíle, asi bychom utíkali všichni. Bez starostí, bez rozptýlení, bez riskování. Ale máme smůlu. Víme málo, někdy si ani nejsme jisti, jestli jsme nesešli. Občas se cesta rozděluje a my netušíme, jestli třeba k cíli vedou obě cesty, nebo snad ani jedna. Co s tím?

V první řadě je třeba cíl dobře znát. Někdy to trvá, můžeme se splést. Když se nakonec ukáže, máme občas pocit, že ho znali už dávno. A až potom má smysl hledat cestu. Někdy si na ni musíme posvítit, občas nám posvítí někdo jiný. Je-li vidět, můžeme vyrazit. Má cenu při tom myslet na cíl? Ano i ne. Ano do té míry, abychom poznali, jestli k němu stále směřujeme. Ale ne víc. To, co skutečně vidíme, ten kousek cesty, který máme před sebou, nemá zdaleka takovou motivační hodnotu, jako náš cíl samotný. Ve srovnání s ním může být ten kousek cesty nezajímavý, nebo dokonce odpudivý. Tohle přece nechci! Nešlo by to obejít? Nebo přeskočit? Bohužel zpravidla ne. A cesta je čím dál strmější. Cíli se příliš nepodobá a kdo se na něj upne, ztratí brzy radost a pak i motivaci. Z udatného bohatýra se stane otrávený pěšák, kterého k smrti vyčerpá pár kroků. Chceme-li se tomu smutnému údělu vyhnout, nezbývá než promyslet, jak ten kousek cesty co nejlépe a nejpříjemněji projít. Nic jiného stejně nemáme a dokud se nepohneme, ani mít nebudeme. Někdy se ukáže, že nebyl tak nepříjemný. Občas dokonce zjistíme, že se nám líbil. Je ale potřeba se na něj plně soustředit. Nenechat se rozptýlit okolím. Projít ho od začátku do konce. Za odměnu uvidíme za zatáčkou další kousek. A pak jednou, možná s překvapením, zjistíme, že tato část byla poslední, že jsme v cíli.

Ať máte dost sil a chuti ke zdolávání své cesty. Užijte si ji, ale nezastavujte se na dlouho (stejně vás to časem přestane bavit). Raději občas přidejte do kroku. Protože váš cíl za to stojí.