Julince

Julince a čtenářům pro radost. Napsáno v listopadu při poklidné jízdě pražskou večerní tramvají.....

V zeleném listí, pod stínem,

kde vánek občas stébla hladí,

dva květy jsou jen spojeny,

tenkou pavučinkou přes kapradí.

.

Poupata v modrém bodláčí,

růžové květy zraky zvedající,

jedno se k druhému natáčí, 

ke stejnému nebi obě směřující.

.

Dva hrníčky v bílé skříňce,

malované, všem krásu rozdávají,

krásné i užitečné zároveň,

ouškem ouška oba se dotýkají.

.

Dvě srdíčka na podušce,

ze společných snů spředené,

jsou společným osudem,

jak stříbřitou nitkou spojené.