Ve jménu starých chyb, aneb ty si vem půjčku a mlč

V roce 2008 nám spadnul finanční systém. Mohl jsem za to já nebo snad vy? Do toho prezidentské volby v USA.

Šéf komise koho zachráníme Timothy Geithner, pozdější ministr financí Obamovy administrativy, doslova zaříznul Lehman Brothers, zachránil City group, ING a další. Po letech i šéfové FEDU uvádějí jaká to byla chyba, ale Mc Cain se tehdy dotahoval na Obamu. Tak to zařízli a přišel Obama co spasí ekonomiku. Kořeny samozřejmě sahají dál do historie byla to Clintonova administrativa co zavedla Dům pro každého, asi když mu Monica cucala vocas, a neměla domeček, tak ho to napadlo (jen metafora) jen aby jela ekonomika dál, pokračoval v tom i Bush. Výsledek zaplatili jsme to všichni! A ze záchrany těchto sektorů profitoval jen USA jako stát, při následném prodeji akcií.

V době krize rostly komodity jako zlato a stříbro. Poháněny byly drobnými malými investory na burze. A co se nestalo, několikrát se zvýšil margin na komoditách. A kdo pak mohl ovlivňovat cenu, zase Fondy a Velké banky (zaspotováno enormní množství financí na pokles) a takto to drží do dnes.

Asi před třemi lety proběhla informace, že Indie, Čína a Rusko udělají svojí vlastní burzu komodit, která bude odrážet reálnou hodnotu v daném čase a finančním prostředí.

No nic, tak nám tedy diktuje (ač nejinovativnější stát) USA s dluhem, co ani Nul neumíme napsat, jak se máš chovat. Všem je vnucována myšlenka spotřeby, spotřeby hlavně na dluh. A jsme v tom zpátky.

Je čas se na chvíli zastavit, bilancovat jestli to bylo nutné. Začít se věnovat těm okolo vás, těm nejmenším předávat, o ty nejstarší s poděkováním pečovat, peníze vám štěstí nepřinesou.