Temné depresivní vábení

Dvaadvacetiletého fešáka Martina ke mně přivedla jeho matka. Ještě před rokem přitažlivý mladý muž, dnes oběť deprese a troska vyhrožující sebevraždou.

Téměř 50 milionů Američanů užívá trvale antidepresivum Prozac.

Na vysokou školu rezignoval po dvou letech v důsledku prvního vyhazovu od zkoušky. Další měsíc se s ním rozešla dívka, s níž chodil tři roky. Při rozchodu mu ještě řekla, že je posera. Nějaký čas se bezcílně povaloval v bytě rodičů, než jej otec označil za budižkničemu a příživníka. Utekl, týden spal na ulici a poté se vrátil domů. Prostřednictvím matky požádal o sociální podporu. Projevoval vzrůstající apatii, únavu a nezájem o okolí. Započalo období deprese, krabicových vín a hazardu na automatech. Matka mu dávala tajně peníze, což otec vytušil, takže synovi projevoval opovržení a nenávist.

Otec stavěl o víkendech chatu, syn se prostřednictvím matky nabídl, že při stavbě pomůže. Když však nechal zaschnout v míchačce beton, otec ho ze staveniště doslova vykopal. Pak už se nevídali. Šlo to snadno – syn přes den v bytě spal, večer se toulal a noci trávil s počítačem.

Deprese zobrazí nejpřesvědčivěji osamění, ztrátu motivace, naděje a životního smyslu. Ozvláštní život temnými barvami. Někdy zprostředkuje až tak rmutlivé dojmy, jaké by její oběť nikdy nezniternila. Dosvědčí pozemskou neukotvenost. Zprostředkuje utrpení zdánlivě bez příčiny a zamezí úprku z tohoto utrpení.

Dřívější psychiatři dělili deprese na vyvolané vnějšími vlivy a na zapřičiněné niternými podněty. Dnes vítězí názor, že takové dělení nebylo správné. Asi proto, že deprese je živena nejen niternou chemií, ale i dojmy o bezvýchodnosti  vnějšku.

Deprese bývá matkou i dcerou velkého množství nemocí včetně těch nejtěžších. Bývá také spolehlivým podněcovatelem úniku z reality a ze světa vůbec. Blokuje výdej energie a neposkytne šanci k jejímu vytváření. Dosvědčuje nespokojenost nemocného se sebou a se světem a jeho nezakořeněnost. Podnítí k odchodu ze života až s překvapující spolehlivostí ve chvíli, kdy zvítězí strach ze života nad strachem ze smrti.

Nejčastějším příčinou deprese bývá deformace, zničení či absence partnerství. Druhou je zablokování životních cílů a ztráta motivace. Třetí příčinou bývá konec seberealizace například po ztrátě zaměstnání. Avšak i ztráta či ohrožení jakékoli předchozí jistoty dokáže přivolat depresi.

Deprese bývá podněcována závislostí, bezvýchodností a odmítáním odpovědnosti. Nejčastěji právě v zemích, které plýtvají optimismem, činorodostí a nadějí málem pro každého. Pro vyspělé státy představuje léčení depresí druhou největší zdravotní zátěž, zatímco v rozvojových zemích až čtvrtou. Šíření depresí v rozvinutých zemích má podle údajů WHO charakter epidemie. Málem 50 milionů Američanů užívá trvale antidepresivum Prozac. Jen v Německu se počet nemocných v letech 1993-2002 zdvojnásobil. Mezi Němci do 25. let je sebevražda v důsledku deprese nejčastější příčinou smrti. Zdá se, že funkcí deprese je naléhavé vábení k odchodu ze života, s nímž bývá nemocný nespokojen.

Závislost, bezvýchodnost a odmítnutí odpovědnosti bývá příčinou zrodu depresí zejména u mladých lidí, což je přičítáno zejména chybnému zakončení dětství a puberty. Tento žádoucí konec bývá označován za první smrt. Dětství musí nejprve důsledně odumřít, aby mohl začít plnohodnotný život dospělých. K tomu je zapotřebí včas opustit domov, byť jen symbolicky, ať už je jakýkoli, a vydat se s odvahou na vlastní životní cestu. V pohádkách bývá odchod dětí či adolescentů z domova podněcován nejen moudrým otcem, jenž vyšle syna do světa na zkušenou, ale i krkavčími rodiči či zlou macechou. Také Jeníček s Mařenkou museli nejprve zabloudit v lese a prožít nebezpečí, z něhož nakonec unikli vlastní zásluhou. Stali se hrdiny a tímpádem přestali být dětmi. Lze se domnívat, že do konce života nevyjevovali sklony k depresím. Zabloudit včas v symbolickém lese a nalézt únikovou cestu by měl i každý český pubescent či adolescent.

Podle Josepha Campbella (Síla mýtů) a Otto Ranka (Mýtus o zrození hrdiny) by měl každý dospívající vykonat samostatný hrdinský čin, z něhož obvykle vzchází nějaké osvobozující poznání. Například v podobě přitakání dobrým i zlým principům světa. Mladí hrdinové pak včas poznají, že svět je tak svůdný i proto, že není spravedlivý ani dokonalý. A že vlastní síly lze nejlépe testovat pokusem a omylem, zisky a ztrátami, křivdami a pokorou atp. Obdobné zkoušky proběhnou tím úspěšněji, čím věrnější a pozornější diváky má začínající hrdina v zádech. Životní start pak nezablokují ani deprese.

Martinův otec se nestal vnímavým ani velkomyslným divákem. Se sebevědomým synem jednal jako s konkurentem a s poraženým synem jako se slabochem. A toho využila deprese, která Martinovi sugeruje: Nepovede-li se začátek života, pak se vnucuje aspoň jeho zdařilý konec.

Jméno klienta a některé bezvýznamné okolnosti jsem z etických důvodů pozměnil.