Requiem za blog Břetislava Olšera

V sobotu 24. října opustila blog iDnes jen s několika slůvky rozloučení košatá tvůrčí osobnost - Břetislav Olšer. Tato zpráva jistě překvapila nejen jeho příznivce.

V řádcích i mezi řádky Olšerova posledního blogu Nic netrvá věčně, ani láska blogerská vysvítá hořkost ze způsobu reakcí některých autorových oponentů. Vzpomněl jsem si na bonmot: Farmakoncerny ničí zdraví, církve ničí duchovnost a média ničí informace. Napadlo mě, že také bezvýznamní blogeři časem znechutí a tímpádem zničí blogery významné, když netuší, že se bez „hostitelských“ osobností nedokáží obejít. A tím nakonec zničí i sami sebe.

Ti, co touží po sebezničení, napodobují nejpřesvědčivěji ambice bulváru. Bulvár například považuje za dobrou jen špatnou zprávu. Hlad médií po špatných zprávách tímpádem vzrůstá až k bezuzdnosti. A protože špatné zprávy nejsou vždycky k mání, začal je bulvár vytvářet. S největším úspěchem při zneucťování klíčových postav veřejného života. Má to svůj důvod. Nemalá část populace je nespokojena s osobní, sociální či profesní situací, tedy s vlastní bezvýznamností. Povětšinou je naprogramována tak, aby příčiny své bezvýznamnosti nehledala u sebe, ale u jiných. Bulvár ví, že se na tom dá vydělat. Bezvýznamní totiž hledají nepřítele, jenž bude obviněn za jejich úděl. Rozviřovači mediálních skandálů jim vycházejí vstříc. Když to o něčem je, tak je to proti někomu! říkají. V největší oblibě je „demaskování“ osobností a veřejných činitelů, kteří se takzvaně spikli proti obyčejnému člověku. Čím je vytipovaný nepřítel významnější, tím prudší výpady proti němu bulvár zorganizuje. A tím úlevnější slast nespokojená část populace prožívá. A i někteří blogeři a diskutéři sklízejí úspěch za každodenní „demaskování nepřátel“ a jejich okázalé popravy.

Obdobně sebevražedná a všude už hojně napodobovaná strategie je dramatizace událostí. Pokud by média události nezdramatizovala, pak by se povětšinou nic tak dramatického nedělo. Jenže nezdramatizovaná realita je nezajímavá a komerčně nevyužitelná. Proto jsou holá fakta vylepšována přinejmenším neobjektivním komentářem nebo falešnými emocionálními prostředky, aby vůbec rozhýbala veřejné mínění. Tak vznikne povědomí o událostech, které se fakticky nestaly anebo by nebyly hodny zaznamenání. Deformovaná fakta rozhýbou s větší spolehlivostí veřejné mínění, což plní pokladny médií a zvyšuje popularitu autorů. Původní nezkreslené informace pak ovšem zajímají už jen málokoho. Synteticky zdramatizovaný vnějšek však vyvolává u mnohých konzumentů zpráv znechucení, úzkost či depresi, přinejmenším však palčivý dojem, že se v obdobném světě nedá už žít.

Touha po sebezničení vábí mnohé psavce k falešnému zpochybňování, tedy k vytváření rozporů i tam, kde vůbec nejsou či nebyly. Na každého lze něco vyšťárat! se stává heslem dneška. Zpochybňování zasáhlo všechny podstatné jevy – životní prostředí, zdraví, profesní existenci, hmotné zabezpečení, vzdělávání, politiku, podnebí atp. Zpochybňovány jsou i výrazně pozitivní osobnosti, událostí a jevy. Mnozí zpochybňovatelé všech a všeho se dávají každodenně horlivě do díla. Probouzejí podezření, že chtějí být lovci, aby se vyhnuli údělu kořisti. A že odhalují „chyby“ druhých, aby zastřeli svoje vlastní.