Když v důsledků svých
emocí, strádání, bezvýznamnosti,
nevzdělanosti a obsahu peněženky křičívala spíše
zleva? I dnes útočí stejně zuřivě ve jménu
nevznešených i vznešených idejí. Brutální
emoce si plete myšlenkami. I na blogu iDnes rozlévá
každodenně emotivní kejdu zahuštěnou pseudonázory:
Ten mimoň by se měl vrátit na psychiatrii, kde se již dříve léčil.. S narušenou psychikou se tu vyzvracel, hybaj zpátky do Bohnic... Ty trotle, vem si znova antidepresiva a zpátky do blázince... Bože, ty jsi osel... Prostě jsi hloupej... No ty vole... To mě poser záda... Bejci viděj rudě... Výplod šílence... Blbost na kvadrát... Ta kupa hnoje je z tvojí hlavy?.. Bože, to je vůl... To je ale blb... Tohle by nikdo normální nestvořil... Nejseš náhodou Magorův syn?.. Co je to za slinty?.. Táhni si pro podporu, špíno bolševická... Máš v hlavě totální bordel, nebo jsem se já ještě dneska neprobudil... Vypadá jako blbec, uvažuje jako blbec, co je to?.. Doporučuji 3 x denně studenou sprchu a třít se froté ručníky... Vydáváte se za pravicového voliče, chcete pravicovou politiku a přitom je článek obhajobou socialistického státu!.. Reaguji na něj a zjevně i na tebe, demente!.. Mladej, blbec nebo trik Lidovýho domu... To jako lízá anál?..
Každá předchozí věta cituje vždy jedinou větu jednoho „diskutéra“ v jediném blogu iDnes s takzvaně nejvyšší karmou. A to i přesto, že se každý pisatel i diskutér musí při registraci zavázat k respektování etického kodexu. Autor diskutovaného článku ze dne 14. září, bezelstný Pavel Jirouš, se představil jako volič ODS a psal eticky slušně, dovolil si však předestřít některá úsporná opatření.
Voliči a diskutéři pravice bývají povětšinou vzdělanější, liberálnější, bohatší, profesně úspěšnější, obezřetní a hlubší. Proč se najednou lumpenproletariát staví na jejich stranu? Lůza posloužila každému, kdo rozdmýchal nenávist, ukázal nepřítele a navrhl jednoduchá řešení. Ve třicátých letech minulého století se angažovala při veřejném pálení knih a při rabování židovských obchodů. Po skončení války naopak lynčovala německé civilisty. V padesátých letech podepřela svou krvežíznivostí podpisové akce s požadavky trestů smrti pro odpůrce takzvaného lidově-demokratického režimu. V sedmdesátých letech žádala potrestání signatářů Charty 77, aniž vůbec tušila, co v ní bylo napsáno atd. atp. Lůza vždycky touží zabít. Když to nejde fakticky, tak aspoň emocemi a slovy.
Dnešní pravicová politika se představuje jako legitimnější a morálnější než levicová. V době krize si vypomáhá burcováním strachu z možného volebního úspěchu levičáků, chudnoucích a chudých. A lůza tímpádem zavětřila novou kořist a vytouženého nepřítele. Vymetání železným koštětem, kroucení politickým krkem, vyhrůžky smetením z dějinné scény, vulgaritu, neschopnost vyslechnout jiný názor, nenávist, brutalitu a další podobné metody vnáší opět na pořad dne. A přitom řve sebevědomě na straně silnějšího. Co bylo dříve starou vinou lůzy, to by se dnes mohlo stát jejími novými zásluhami. Následky vedoucí úlohy levičáctví totiž ještě nevybledly. Jenže brutalita a náklonnost lůzy diskreditují pravici ze všeho nejvíc.
Širší souvislosti jsem uvedl už v blozích: Lůza na blogu a Český blbec nejen na blogu.
