Preventivní chirurgické odstranění mozku

Onkoložka Lenka Foretová z Masarykova onkologického ústavu v Brně nabízela na internetovém portálu iDnes i dosud zcela zdravým a mladým ženám nejen preventivní vyšetření prsů na mamografu, ale i preventivní chirurgické odstranění prsů a vaječníků. Rozličné kontakty na jmenovaný ústav samozřejmě přikládá. Nepochybuji o tom, že na případné zájemkyně o obdobné preventivní zákroky brněnští lékaři čekají. O kšeft jde až v první řadě. Lenka Foretová varuje před otálením zejména ty ženy a dívky, které mají ke zjevení rakoviny prsu a vaječníků takzvané genetické předpoklady, což je údajně dáno tím, že se ta či ona nemoc už vyskytla u jejich matek či babiček.

Jenže i onkologové skládali kdysi Hippokratovu přísahu, takže by měli vědět, že Hippokrates nebyl jen otcem medicíny, ale i lékařem, jenž už před 2500 lety prokázal, že rakovinou prsu onemocní nejčastěji melancholičky. Melancholie v dnešním pojmosloví znamená přibližně totéž, co deprese. Hippokratův prastarý poznatek naštěstí koresponduje také s poznatky současných amerických chirurgů, kteří se desítky let věnovali operativnímu odstraňování nádorů prsu, vaječníků, dělohy atp. Ze statistické analýzy tisícovek obdobných operací však po letech zjistili, že operované ženy trpěly přibližně dva roky před zjevením zhoubného nádoru depresemi, a to převážně v důsledku ztráty klíčové osoby vlastního života – dítěte, manžela, milence, životního partnera atp. Jeden z těchto amerických chirurgů Bernard Siegel, jenž se třicet let nejprve jen oháněl skalpelem, v roce 1978 dokonce vymodeloval osobnostní profil ženy, která má velkou šanci onemocnět některou tzv. ženskou rakovinou: Jednou z nejobvyklejší předzvěstí této rakoviny je traumatická ztráta nebo pocit životní prázdnoty. Dokáže-li žena ze své ztráty lidsky povyrůst, zabrání růstu kdesi uvnitř. Ženy, jimž zemřely děti nebo které prodělaly nešťastné milostné vztahy, jsou náchylné ke gynekologickým chorobám a rakovině prsu, napsal Siegel.

Nejen američtí, ale i němečtí lékaři ověřili u tzv. ženských zhoubných nádorů významný spouštěcí vliv dlouhodobě nepříznivých psychických stavů. Němečtí lékaři vědí o genetické podmíněnosti některých nemocí, nicméně nacházejí mnohem širší souvislosti. Pak ovšem také prokazují, že rakovinou prsu onemocní nejspolehlivěji právě ty ženy, které absolvují nejvíce preventivních vyšetření na mamografu – zřejmě podle principu - čeho se bojíme, to k sobě přitahujeme. A není ani divu, vždyť simulanti i hypochondři si obdobným způsobem přivolávají nejspolehlivěji právě tu nemoc, kterou předstírají. Německá medicínská statistika vskutku dokládá, že rakovinou prsu onemocní častěji právě ženy, jejichž matky nebo babičky prodělaly stejné onemocnění. Navíc však prokazuje, že tyto ženy trpěly už léta patologickým strachem z rakoviny prsu, jenž postupně zesiloval, když se blížily k věku, v němž onemocněly jejich matky či babičky. A strach z konkrétní nemoci, je-li dlouhodobě exponován, se může stát spouštěcím mechanismem zjevení rakoviny. Němci však upozorňují i na fakt, že roli při zjevení zhoubného nádoru nemusí hrát jen genetická podmíněnost, ale spíše onen způsob depresivního prožívání, po celé generace v rodině pevně posilovaný.

Němcům bychom měli aspoň v těchto ohledech věřit. Od roku 1987 jsou všichni němečtí lékaři povinni absolvovat postgraduální studium základů psychosomatické péče. A od roku 1970 se psychosomatika vyučuje na všech německých lékařských fakultách. A co je vlastně ona psychosomatika? Psychosomatika představuje komplexní léčebný postoj, jenž bere v úvahu navíc také rozličné emotivní, vztahové, sociální a existenciální souvislostí, které podněcují zjevování nebo ústup příznaků konkrétních nemocí. A německé zdravotní pojišťovny už mnoho let profitují právě z odhalování těchto souvislostí.

A ještě poznámka k dědičnosti: Podle údajů Světové zdravotnické organizace se počet onkologických pacientů zvýšil od roku 1920 do roku 2000 dvacetinásobně. Po kom bychom genetické předpoklady ke zjevení rakoviny asi zdědili?