Komunismus se vrací

V Evropě a i jinde ve světě vznikají příznivé podmínky k projevům občanské neposlušnosti, pouličním nepokojům, bezvládí a dokonce i k restaurování komunismu. Podle výsledku studie americké CIA z roku 2008 nelze protivládní lidové bouře vyloučit ani v srdci Evropy – v Německu.

Komunismus se navrátí s jiným ismem a nebude jej avizovat nápadná rovnostářská či diskriminační ideologie. Také se nestane produktem současných komunistických pohrobků. Bude však funkční jako onen starý, ne-li funkčnější.

Vždyť ani předchozí komunismus nevzešel z ideologie, ale především z nepřekonatelných majetkových rozdílů, morální bídy a z pomstychtivosti mas. Komunistická ideologie, taktika a jeho takzvaná morální oprávněnost byly naroubovány až dodatečně, když už byla takzvaně ruka v rukávě. Z Marxových a poté i z Leninových příruček. Ve finiši vymodelovaly sovětské „vědecké“ laboratoře modernějšího mutanta, takzvaný vědecký komunismus.

Dnešní antikomunismus v podobě kopání do tlející mrtvoly není funkční, takže restauraci komunismu nezabrání. Sice aktuálně prospívá politickým stranám, bloggerům i veřejným činitelům, současně však podněcuje nespokojence k přemýšlení. Masy totiž tuší, že organizované a vehementní plivání na bezvýznamnou a už nefunkční minulost maskuje problémy přítomnosti a strach hybatelů společnosti z budoucnosti. Uvědomují si, že projevy antikomunistické nenávisti nesignalizují jen pohrdání, ale i strach. Co nejvíce nenávidíme, toho se nejvíce bojíme, napadá mnohé.

Antikomunismus se neobrodil náhodou. V krizové situaci se pronikavě zvyšují majetkové rozdíly, roste ekonomická nejistota a sociální napětí. Čím jsou majetkové rozdíly menší, tím bývají revoluce sametovější, a čím jsou majetkové rozdíly větší, tím jsou revoluce krvavější, vědí lidé poučení dějinami.

Chudým se dnes spolehlivě cítí i ten, kdo má starší auto, má kde bydlet i co jíst. Dojem chudoby, frustrace z dojmu chudoby a ochotu se bouřit navozuje poznání, že se má hůř než ostatní. Masy byly podmíněnými reflexy vydrezúrovány k nadměrnému konzumu. Bránění v konzumu tímpádem vyvolá stejně reflexivní nepřátelskou reakci.

Pokud by byl už zítra kdekoli v Evropě vyhlášen plebiscit, v němž by byla položena jediná sugestivní otázka: Přejete si, aby byl majetek všech bohatých přerozdělen mezi potřebné? pak nemůže být pochyb o tom, jaké odpovědi by převažovaly.

Do nedávna byl zakořeněn zvyk, že občané nakonec preferovali tu stranu, která v předvolebních čachrech s morálkou urvala největší balík. Co se však stane, až voliče napadne, že by měli volit partaj jen podle obsahu svých peněženek? Předstírané morální střety politických stran v době krize už nikoho neuchvátí. Vždyť i méně zkušený politik dokáže ze dne na den přejít i do té politické strany, na kterou ještě včera dštil oheň a síru, aniž by byl nucen změnit něco ve své morální terminologii.

Než komunismus zkolaboval, byl dlouho odolný. Vždyť vydržel několik desítek let i ve velmi nepříznivých podmínkách. Nikoli zásluhou své „přitažlivé“ ideologie, nýbrž efektem protřepaného koktejlu - záruk rovnostářství a bezbarvých vůdcovských antiosobností. Vůdčí kašpárci komunismu vskutku významně přispívali k jeho uchování. Nic totiž nepopudí na rovnostářství navyklou masu víc než brilantní a současně autokratická osobnost. Vzpomeňme, že si téměř každý Čechoslovák připadal chytřejší než faktický šéf státu Milouš Jakeš. Kdo by měl chuť ohrožovat profesní krk a maturitu svých dětí pokusem o svržení populárního baviče z Červeného Hrádku?

Pomstychtivost zůstane navždy silným a inspirujícím motivem k podnícení rovnostářství. Český sociální organismus byl pomstychtivostí přetížen už před válkou. Bezvýchodnost hospodářské krize třicátých let vyrobila veletucty pomstychtivých ocelových košťat. Hrozba odstoupení Sudet Hitlerovi nedonutila československou politickou reprezentaci k tomu, aby svolala parlament. Čím hůře, tím lépe, komentoval mnichovskou zradu tehdejší komunistický lídr K. Gottwald, tohle vám jednou spočítáme!

V následné válce přišlo o život více jak 300 tisíc Čechoslováků. Londýnský a moskevský odboj se vzácně shodl jen na jediném - pomsta za následky třicátých let, Mnichovské dohody a války bude sladká. Poválečná ocelová košťata pomstychtivých začala spolehlivě mést. Prezident E. Beneš podepsal několik tisíc rozsudků smrti. Trest smrti krátce po válce byl jediným trestem, který takzvaně stál za řeč. Doživotí či dvacet let káznice dostávali ti, kteří by dnes za totéž vyvázli s jen s podmínkou. Prezident K. Gottwald podepsal stovky rozsudků smrti. Prezidenti A. Zápotocký a A. Novotný už s oprátkami šetřili. Masám se totiž politické popravy už přestávaly líbit, protože se rodila relativní hospodářská prosperita. Už tedy chyběl nejpádnější důvod k vyhledávání a trestání škůdců. Konzum spolehlivě sytil a uspokojoval masy i katy a nabádal ke kompromisům. K těm přispíval i dřímající komunismus konce šedesátých let. A náhle probuzený prezident G. Husák převážně „jen“ zavíral a profesně exkomunikoval. Sám totiž unikl oprátce jen o vlásek, takže věděl, jaký vliv mívá mučedník.

Současná krize teprve začíná a vzdor předpovědím analytiků nemá šanci skončit předčasně, protože dějiny se důsledně opakují a negativní dopady krize samy důsledně rozhojní. Takže se nebude jednat jen o krizi hospodářskou, ale i o krizi morální, politickou, národnostní, hodnotovou, religiózní, generační, světovládnou atp. Krize všech krizí vyplaví cokoli.

Politické strany se rozpadají. Legrační přetahování o nejmorálnější partaj přerostlo v bitky o tu nejnemorálnější. Postmoderní politici jsou schopni všeho, avšak netuší, že zrcadlově schopni všeho jsou i jejich voliči. Jak dole, tak nahoře, říkali hermetici, jak vně, tak uvnitř!

Podle výsledků studie americké CIA se i v Evropě už zrodila nová pomstychtivá košťata. V tak zdánlivě stabilním Německu hrozí podle závěrů studie vypuknutí závažných občanských nepokojů. Vypuknutí násilností však nehrozí jen ze strany těch, kteří se tam považují za chudé. Dosvědčuje to v Německu právě vydaná 430. stránková publikace Uda Ulfkotte: Pozor, občanská válka! (Vorsicht Bürgerkrieg!). Příčiny uvádí rozličné: Krachy bank, masovou nezaměstnanost, zvyšování cen, narůstající kriminalitu, islamizaci, zvyšující se daně a poplatky, zhoršení úrovně vzdělání a zdravotní péče. Levičáci se staví zuřivě proti pravičákům, chudí proti bohatým, cizinci proti domácím prostřednictvím religiozních fanatiků. Jeden z policejních šéfů už potají připravoval zásah proti ohniskům případných nepokojů společně s armádou! Od internačních táborů až po naléhavé výzvy v rozhlase bylo vše připraveno! Jiní policejní šéfové otevřeně prohlašovali, že očekávaná občanská válka musí být potlačena všemi prostředky.

Jmenovaná kniha jmenuje i viníky. V jedné řadě činí spoluodpovědné politiky, hospodářství a média. Knihu provází citát z díla Abrahama Lincolna: Část národa lze klamat poměrně značnou dobu. Ale po dlouhý čas nelze klamat celý národ.