Kdo nás klame nejfatálněji

Většinou se mylně domníváme, že jsme nejvíce podváděni politiky. Málokdo však tuší, že nejfatálněji jsme klamáni medicínou. Kdo ví, že 40 % všech ordinovaných léků nemá onen účinek, kvůli kterému byly předepsány a že pokud vůbec působí, tak jen díky placeboefektu? Kdo se už dozvěděl, že přibližně 40 % léků navozuje negativní až nebezpečné vedlejší účinky? Ví někdo, že 58 000 Němců umírá každoročně na vedlejší účinky léků nebo v důsledku nesprávné léčby? Že nás německé problémy nezajímají? U nás se totiž obdobné statistiky či odhady nedělají, anebo se nezveřejňují.

Česká medicína se v převaze zaměřuje jen na potlačování nebo vykořeňování příznaků nemocí (např. nádorů, kožních anomálií, zánětů, astmatu, alergických reakcí), aniž by vůbec něco podstaného věděla o příčinách zjevování těchto příznaků. Při objasňování příčin nemocí cituje zpaměti jen známé fráze – zhoršování životního prostředí, chyby životosprávy, genetickou zatíženost, stres, fyziologické selhání atp.

Jenže konkrétní příznak nemoci je povětšinou zobrazením vnějšího či niterného nesouladu. Když je příznak nemoci pouze potlačován či odstraňován například chemoterapeuticky, radiačně, chirurgicky či medikamenty, pak vskutku povětšinou na čas zmizí. Nepomine-li však vnější či niterný nesoulad, pak se příznak zjeví znovu, důrazněji a fatálněji anebo se chronifikuje.

Zavedený způsob potlačování příznaků nemocí nedává většině lékařů jinou šanci než léčit pacienty dlouhodobě, draze a složitě, což prohlubuje mravní a potažmo ekonomickou krizi medicíny. V českém státě je každoročně hospitalizováno téměř 2,4 milionu nemocných! Každý český občan navštíví lékaře každý rok v průměru 13 x, což představuje 130 milionů návštěv! V roce 2000 obdrželo české zdravotnictví od státu 135 miliard, v roce 2008 už 208 miliard!

Bossové české farmacie a medicíny avizují přinejmenším už padesát let nové „zázračné léky“, které nás prý jednoho dne definitivně zbaví všech nebezpečných nemocí. Tyto hloupé a nesplnitelné sliby vycházejí z neznalosti korekčních cílů a záměrů nemocí. Navíc spolehlivě demoralizují zdravé i nemocné, kteří se fatálně odosobňují od svého zdravotního stavu. Pak se ovšem včas nedozvědí, jaký konkrétní životní způsob v nich časem vymodeluje rakovinovou, infarktovou, iktusovou, diabetickou, astmatickou či jinou osobnost. Konkrétní člověk nedokáže onemocnět například rakovinou, protože mu pro vyjevení rakoviny chybí také specificky vymodelované osobnostní předpoklady. O těchto principech včetně příčin onemocnění dětí se lze poučit zevrubněji prolistováním Filozofie nemocí.

Nemoc není náhoda, nehoda, omyl či nespravedlivost, ale sofistikovaný proces, jehož nejvýznačnějším motivačním záměrem je například zklidnění, usměrnění, usmíření, vyladění, sociální či emoční zkvalitnění, zásadní motivační přesměrování nemocného nebo jeho likvidace. Nemoc je klíčovým stratégem a aktérem fylogeneze (vývoje lidského druhu). Se značnou spolehlivostí promění většinu psychického strádání či selhávání člověka, ať už uvědomovaného či neuvědomovaného, ve strádání fyzické, povětšinou v příznaku konkrétního onemocnění.

Jsou-li příznaky nemocí pouze potlačovány či vykořeňovány, objevují se nemoci nové, sofistikovanější nebo zákeřnější. Nemoci jsou dokonalé právě proto, aby zobrazovaly a korigovaly naši nedokonalost. Čím jsme nedokonalejší, tedy z hlediska fylogeneze nefunkčnější, tím dokonalejší (funkčnější) a brutálnější bývají a budou i napříště korekční podněty našich nemocí.